SR: Hrady Malých Karpat

Většina slovenských hradů byla postavena kolem poloviny 13. století, tedy s gotickou architekturou těsně po vpádu Mongolů (nesprávně „tatarském vpádu“) do Uher v roce 1241. Mnohé byly do značné míry přestavěny a rozšířeny hlavně v renesanci. A přestože jejich dávnou minulost nám převážně připomínají už jen ruiny, právě ty nesou v sobě unikátní a přímo mystický genius loci. To platí i u hradů v Malých Karpatech.

Ne každý ví, že Malé Karpaty začínají už v Rakousku na druhé straně Dunaje, u Bratislavy. Například z Děvína uvidíme vrch Braunsberg, na jehož úpatí můžeme dodnes vidět ruiny hradu Rothelstein. Ještě blíže Petržalce je však Pottenburg z 11. století.

Přeskočme však na náš břeh. Mezi zachovalé, respektive zrekonstruované hrady můžeme zařadit vedle Bratislavského i Červený Kameň, Smolenický zámek, městský hrad v Pezinku nebo částečně zrekonstruovaný Děvín. Méně navštěvované jsou však ty, na nichž byl zub času v boji s lidským zájmem silnější: Biely kameň nad Svätým Jurem, Pajštún s Dračím hrádkem, Kuchyňa, Plavecký hrad, Korlátka, Ostrý kameň, Dobrá voda, a hlavně asi nejznámější Čachtický hrad – a to vše na jednom nevelkém pohoří (a to jsme ještě neuvedli velkomoravská hradiště). V průběhu jednoho dne není problém navštívit hned několik z nich. Jejich hustota zde musela být skutečně vysoká, protože ve středověku tudy procházela západní hranice Uher a pohraničních strážců není nikdy dost. Podívejme se v krátkosti alespoň na tři z nich.

Čachtický hrad leží ve výšce 375 m n.m. nad obcemi Čachtice a Višňové. Postaven byl – jako většina dalších – ve 13. století a měl převážně obrannou funkci. Svému účelu sloužil pod různými šlechtickými rody až do začátku 18. století, kdy začal pustnout. Na přelomu 16. a 17. století zde svým poddaným vládla Alžběta Báthoryová, jež se stala populární díky své krutosti – podle legendy se koupala v krvi více než 600 zavražděných panen z blízkého okolí. Vysloužila si kromě jiného přezdívku „ženský Dracula“ a je ústřední postavou nejdražšího slovenského filmu v historii, nazvaném jednoduše Bathory (r. Juraj Jakubisko, 2007). K hradu vede zelená turistická značka z Čachtic i z Višňového. Prudký výšlap si mohou pohodlnější zlehčit: asfaltová cesta přístupná osobním vozům vede téměř až ke hradní bráně.

Plavecký hrad patří mezi další relativně dobře zachované ruiny i díky své velké rozloze a je oblíbeným místem víkendových vycházek a turistiky. Postaven byl také ve 13. století, přestavěn v 15. – 16. století a nazván podle rodu Plavců. Dodnes lze vcelku jasně rozlišit původní a pozdější rozlohu. Nejkratší výstup – asi 30 minut – je z Plaveckého Podhradí po modré. Poté si už jen vychutnejte výhledy do širokého okolí. Za dobré viditelnosti jsou odsud vidět i rakouské Alpy.

Název zříceniny hradu Pajštún vznikl poslovenštěním původně německého názvu Paullenstein, resp. Ballenstein. Postavili ho také až po vpádu Mongolů ve 13. století, mezi jeho majitele dlouhou dobu patřili Pálffyové. Osud hradu zpečetil rok 1809, kdy ho vyhodila do vzduchu napoleonská vojska. V současnosti patří mezi nejoblíbenější ruiny Bratislavanů, protože to je k hlavnímu městu nejbližší ruina tohoto charakteru, a jeho prostory využívají na piknik a opékání. Na své si tam přijdou i „skálolezci“, jimž je k dispozici mohutný útes, na němž je hrad postaven. Prudký výstup z Borinky trvá asi půl hodiny. Z hradu je možné šlapat po hřebeni dále až k malému, téměř zaniklému Dračímu hrádku.

Exkurze „Zpět do minulosti“ nabízí incomingová cestovní kancelář Authentic Slovakia s.r.o.

Text: Braňo Chrenka

Foto: Peter Chrenka

Překlad: Jiří Výborný