Albánie, země dvouhlavého černého orla II.

Cesta sem byla dlouhá, místy až nesjízdná a velmi hrbolatá, ale rozhodně to stálo za to. Projíždíme až k užší zátoce, kudy proudí voda z řeky a je to tu úplný ráj na zemi. Obzvláště, když kolem 3 odpoledne odjíždí turisté a my zde zůstáváme sami. Pronajímáme si pokoj v krásném srubu a vychutnáváme panoramata a nové odstíny vody a skal, jak se slunce sklání k obzoru. Citelně se ochlazuje, ale nemůžeme se nabažit té krásy. A co teprve noční obloha plná padajících hvězd…. 

Druhý den se vracíme zpět, a pak míříme na jih směr Durres tedy česky Drač a pak směr Vlora. Po cestě přespíme za vesničkou Kavaja v letovisku Spille.. V místní restauraci si pochutnáváme na kalamárech a rybí polévce. Jídlo je zde prvotřídní.

Dnes nás čeká průjezd městem Vlora a nádherná silnice přes Logara Pass. Ze shora se dá skočit paragliding a přistát na pláži. Je tu úžasný čerstvý horský vzduch a nádherné výhledy. Pomalu klesáme až na slavnou pláž Jale. Projíždíme přes půvabné vesničky připomínající Řecko. U Jale pláže se ubytujeme v kempu jako za mlada. A podle lákavé cedule se vypravíme hledat nedalekou pláž s provokativním názvem Aquarium. A nezklame nás. Plaveme i opalujeme se a skáčeme do vody z okolních skal… Večer si opět pochutnáváme v rybí restauraci. Další báječný den je za námi.

Hned ráno se rozhodneme v této krásné zátoce vykoupat. Po snídani vyrážíme podél pobřeží směr Saranda. Cesta se klikatí přes malebné vesničky jako Porto Palermo s bunkrem pro ponorku. Pak stoupáme nahoru a zase dolů do Sarandy na hrad. Odtud je další nádherný výhled na všechny strany a před námi se vyjímá Kerkyra neboli půvabné Korfu. Fotíme o sto šest a vyrážíme zase dál. Tentokrát ke slavnému Blue eye tedy modrému oku s krásnou křišťálovou, ale příšerně studenou vodou. Přesto se rozhodnu skočit tam šipku. Zalíbí se mi to až tak, že jdu ještě jednou. 

Pokračujeme dále přes nádherné hory a široká údolí do Girokastro – pozoruhodného kamenného historického městečka s pevností. Vcházím mohutnou vstupní bránou a dám se vlevo rozlehlým podloubím s vystavenými děly z první světové války. Na hradbách je krásný výhled na město i na okolní velkolepé hory. Je tu vystaveno letadlo, které zde nouzově přistálo a chudáka pilota zde uvěznili. Prohlídku končím u hodinové věže. Odpoledne se procházíme klikatými půvabnými uličkami mezi venkovskými mešitami, které dodnes připomínají 500 letou tureckou okupaci.

Nasedáme a cesta nás vede podél půvabné řeky Vjoses a tak pořád zastavujeme na fotky. Po příjezdu do přepěkného Beratu zapsaného v Unescu si připadám jako Zikmund a Hanzelka, kteří tudy projížděli před víc než 50 lety… Do Beratu přijíždíme v podvečer a město tisíce a jednoho okna je krásně osvětlené. Jdeme se rovnou ubytovat a ráno si to zde celé prohlédneme.

Máme krásné slunné ráno a za námi se tyčí posvátná hora Tomori vysoká 2500 m.n.m. Je ještě trochu schovaná v mracích. Vyjdeme nahoru k městské pevnosti a vstoupíme Komneniovou bránou. Domky stále obývají původní majitelé. Mohou zde dožít, ale jejich děti už tu bydlet nemohou. Některé domky už jsou opuštěné jiné již renovované v rámci projektu Unesca. Vystěhovaní obyvatelé dostanou kompenzaci za přenechání svých domů do péče Unesca. 

S překvapením zjišťujeme, že díky Turkům mělo město dokonce kanalizaci i hamam. Přes labyrint malinkatých křivolatých uliček vstupujeme na nádvoří kostela sv. Marie, kde je dnes muzeum geniálního malíře Onufriho, který zde žil v 17. století. Fresky kostela jsou ve velmi špatném stavu, zato ikonostas vyřezaný z mahagonového dřeva je prostě dokonalý. 

Z ikon je nejslavnější Onufriho Madona držící Ježíška na pravé straně. To je nezvyklé. Ale Onufri zde pracoval za Osmanské říše, která byla tolerantní a tak si mohl malovat po svém a vybírat si náměty, které ho nejvíce zaujaly. Jeho nejoblíbenějším námětem byl Jan Křtitel jako anděl s podnosem, na kterém si nosil svou useknutou hlavu. Tento námět miloval. Navíc Onufri si míchal své vlastní barvy z přírodních surovin. Proto je známá Onufriho červená…. Také uměl dobře pracovat se zlatou barvou, kterou v kanálcích zapouštěl do podkladu většinou z cedrového dřeva. Proto zlatá a červená na jeho ikonách nejvíce vyniká. 

(Pokračování příště...)

GPS: 40°42'36.3"N 19°56'43.0"E (Berat)

Text: Sylvie Halouzkova

Foto: Sylvie Halouzkova, Pixabay.com (2)