Albánie, země dvouhlavého černého orla III.

Přímo pod námi se krčí jako hříbeček kostel sv. Michala. Pak přicházíme k cisterně s působivými 12 sloupy. Vzpomínám si na cisternu v Istanbulu s třemi sty sloupy. Tato je sice mnohem menší, ale také splnila svůj účel.

Na obou stranách se vypínají obě hory tedy Skodre i Tomori. O nich koluje legenda, že to byli dva bratři. Měli se dobře a byli velmi bohatí, ale přesto si vypověděli válku kvůli jedné princezně, do které se oba zamilovali. 

Přijdeme až na krásnou vyhlídku, odkud je vidět křesťanskou čtvrť, muslimskou čtvrť a římský most. Také hlavní náměstí s ortodoxním kostelem naproti němuž je olověná mešita. Další důkaz turecké náboženské tolerance. Přesto Enver Hodža prohlásil Albányi za první ateistickou zemi na světě.

Dole pod námi je vidět královskou mešitu a svatyně bektašů. Tam půjdeme později i dovnitř. A mezi muslimskými domečky se tyčí minaret mešity svobodných mužů. Berat si opravdu zaslouží, aby byl opěvován a obdivován. Dáme si oběd a po historické prohlídce vyrazíme pro změnu do kaňonu řeky Osumi. Je to jen 50 km, ale cesta trvá dvě hodiny. Je velmi klikatá, ale překrásná. Neustále vyhlížíme nová panoramata a nestačíme se jich nabažit. V kaňonu je příšerně studená voda, ale vykoupat se prostě musíme. A tak se vyhřívám na sluníčku na velkém kameni a vybavuji si historii Albánců.

První písemné záznamy máme z roku 1000 př.n.l. o obyvatelích Ilyrech tj. pravěkých Albáncích. Nebyli jednotným národem, ale tvořili samostatné městské státy a každý bojoval za svůj klan. Proto město Drač mělo obrovské hradby vysoké 12m a po ochozu hradeb mohlo projet koňské čtyřspřeží. Byli velmi bohatí a dobří námořníci. Věnovali se také pirátství a Drač se začal nazývat Zájezdní hostinec na Jadranu. Tehdy také využili své stříbrné doly a razili vlastní mince s vyobrazením své galéry. Dnes je ta stejná vyobrazena na 20 lekách. O území usilovaly mnohé národy, protože zde byl dostatek vody, úrodná půda a strategická pozice na pobřeží Jadranu a na křižovatce obchodních cest. Ilyrská královna Teuta je obdivována Albánci, ale Římané ji nazývali královnou pirátů. Dnes je zobrazena na 100 lekách.

O něco později tudy procházel slavný Alexandr Veliký a první město, které dobyl byl právě Berat! Tehdy jej věnoval svému generálovi Antipatreovi, proto se po něm ve starověku město nazývalo Antipatrea. Když Alexandr zemřel, něměl žádného dědice, proto připadla Albánie Římu. Římané byli velmi spokojeni, že získali strategické území na Jadranu a vybudovali přes celou Albányi silnici Via Egnatia. Také stavěli římská divadla, mosty přes řeky a aquadukty. O pár století později připadlo celé území Byzantské říši.

Po neúspěšných křižáckých výpravách neustále pronikali Turci na toto území. Nejdříve do Kruji, ale jak jsem se již zmínila, slavný albánský hrdina Scandenbeu je zdržoval celých 30 let. Nakonec však přeci jen dobyli nejdříve Berat. Tento název v turečtině znamená řád. A sultán zde nechal postavit bílou a červenou mešitu.

Dále následovalo 500 let  trvající turecké okupace. Spusta křesťanských rodin přestoupila na islám, aby nemuseli odvádět své desetileté děti Turkům. A také aby nemuseli platit daně. Až když byli Turci nazýváni nemocným mužem Evropy v roce 1912 se Albánie konečně zbavila turecké nadvlády a byla založena Albánská republika.

(Pokračování příště...)

GPS: 40°42'36.3"N 19°56'43.0"E (Berat)

Text a foto: Sylvie Halouzkova