Andamanské ostrovy II.
Po pár dnech cyklón na ostrově přestal a my se můžeme vydat na další z Andamanských ostrovů.
Neil Island
Neil je menší a ještě opuštěnější než Havelock. Našli jsme si zde fajn pláž, ale kempování kvůli krvelačným muchničkám je nemožné. Zakotvili jsme teda v Mango resorte, kde máme na výběr ubytování v bambusových přístřešcích bez dveří s velikostí stanu, ve větších bambusových chatkách nebo v DeLuxe apartmánech se sprchou a WC. Vyčerpaní cyklónem a našimi plážovými predátory vybíráme DeLuxe a sjednáváme cenu. Máme štěstí, rezort je až na dva Izraelce prázdný, tak dostáváme DeLuxe za cenu bambusového přístřešku. Naše chatka je ukryta mezi kokosovými palmami, každý den nám jeden čerstvý padne rovnou na střechu a my si pochutnáváme na jeho sladké dužině. Po šnorchlování a sladkém ostrovním vyvalování se vydáváme na kole na obhlídku ostrova.
Cesty jsou na ostrově obsypány sušícím se ječmenem, domácí obdělávají svá rýžová políčka, zpracovávají kokos, trhají banány, a my se pokoušíme uniknout skupině psů, jež se stále zvětšuje. Zamíříme na rybí trh, kde každý večer rybáři donesou své čerstvé úlovky. Vybíráme si jednu velkou rybu, kterou nám za pár minut majitel skromné restaurace připraví s vynikající kokosovou omáčkou. Je to malý rodinný podnik a poprvé vidíme, že i ženy sedí venku a po boku mužů sledují v telce svůj oblíbený kriket. Vydatnou večeři završíme místní pochoutkou a oblíbeným zvykem všech Indů – Paanem. Žvýkáním betelového listu promíchaného s různými druhy koření – muškátovým oříškem, hřebíčkem, záhadnými bobulemi – si po chvilce navodíme omamnou náladu. Nasedáme na kola a snažíme se rychle uniknout před podezřelými zvuky džungle do bezpečí našeho DeLuxe apartmánu.
Long Island
Long je v porovnání s Neilem maličký ostrov se 400 obyvateli. Po příjezdu se hned musíme hlásit na policejní stanici a vypsat vstupní formulář. Tento byrokratický proces čeká turisty na každém z ostrovů. Indové přísně hlídají počet turistů i počet dní, kolik mohou na ostrově strávit. Vláda byla štědrá, každému v andamanském ráji povolí strávit přesně 4 týdny. Na Longu vláda před deseti lety zavřela továrničku na zpracování dřeva, vydala zákaz dalšího kácení lesů, a tak místní opouštějí svá dřevěná obydlí. Ostrov tak působí ještě více opuštěně a zchátrale. Na ostrově se nachází pouze jediný rezort, kempování není povoleno, takže nemáme jinou možnost. V Blue Planet se cítíme jako v nanuceném pionýrském táboře.
Druhý den se vydáme lodí na nejkrásnější pláž v okolí – Lalage beach. Kvůli odlivu nedokážeme loď odtlačit, a tak se vydáme pěšky divokým pralesem. Na Lalage beach dorazíme po dvou hodinách chůze, pláž je krásná. Muchničky útočí z každé strany, můžeme se před nimi skrýt do vody nebo do krásného kokosového háje. Mně se představa celodenního šnorchlování nezdá, a tak mizím v kokosovém háji. Nevím, zda jsem se rozhodla správně, v trávě na mne útočí zákeřní mravenci a shůry se zase musím vyhýbat bombovým útokům z kokosových palem. Zachrání mne domácí nabídkou lahodné kokosové šťávy, jež se pije z čerstvě odseknutého zeleného kokosu. Šnorchlování bylo rovněž krásné, ale velká část korálů je poškozena tsunami. Noční cesta lodí zpět byla vykoupením, ze břehu k nám doléhá zpěv místních, je čas púdže – oběti bohům.
Střední Andaman
Andamanské ostrovy tvoří na 200 tropických ostrovů, jež jsou pokryty jedinečnou faunou, hustým mangrovníkovým porostem, lesy, plážemi s bílým pískem a nádhernými korály. Andamanské ostrovy spolu s Nikobarskými, jež leží 50 km dále od jižního Andamanu, jsou geograficky blíže k Barmě, ale politicky patří ke spojenému teritoriu Indie. Andamanské ostrovy se rozdělují na tři hlavní ostrovy, a to jižní, střední a severní Andaman. Ostrovy byly až do koloniální britské nadvlády osídleny původními domorodými kmeny Andamanců, patřících k negroidním trpasličím kmenům. Na jižním Andamanu žijí kmeny Ďžaravů a Ongů, jež si stále zachovávají původní způsob života.
Většina ostrovů je neobývaná, a jelikož turistická infrastruktura se tu teprve tvoří, tuto panenskou přírodu, procházky kokosovými háječky a šnorchlování v tyrkysovém moři jsme si vychutnávali skoro o samotě. Ráno jsme Long opustili malou lokální lodí do Rangatu. Loď míjela mangrovníky, voda byla klidná. Z Rangatu následovala bláznivá cesta vnitrozemím po Trunk Road – cestě, jež spojuje střední Andaman s jižním a protíná území Jarawů, jednoho ze šesti původních kmenů. Cestu lemují přísná upozornění na billboardech, aby lidé z autobusů nevyhazovali jídlo a pití Jarawům. Dopravní prostředky jezdí v konvojích bez zastavení a okenice na autobusech musí být zavřeny, kdyby náhodou z džungle vyletěly jedovaté šípy. Měli jsme štěstí a cestou jsme viděli tři polonahé ženy a chlapce, který vyběhl z džungle.
A opět Port Blair
Zůstává nám poslední den v hlavním městě Port Blair. Pomaloučku se vracíme zpět do hlučné a špinavé indické reality. Vyzvedneme si zbytek našich zavazadel, jež jsme si odložili v hotelu, batohy jsou pokryté souvislou zelenou plísní a majitel hotelu nám to neumí vysvětlit. Na omluvu nám nabízí poslední volný pokoj se zavšivenými polštáři a tekoucí stokou pod okny. Nemáme na výběr, víme, že lepší ubytování neseženeme, neboť vláda před pár lety zavedla program podpory turizmu na Andamanských ostrovech a dlouholeté státní zaměstnance odměňuje bonusem – dovolenou pro celou rodinu na ostrovech. Navštěvujeme antropologické muzeum a místní věznici. Pro Indy je její návštěva přímo povinností.
Každý rok se toto nádherné místo přetváří a po kouscích mizne. Stavějí se nové silnice, rezorty, restaurace. Indové bez smyslu pro ekologii zahlcují ostrovy plasty a smetím. Je velice smutné, že indická vláda se rozhodla postavit silnici právě přes území původního domorodého obyvatelstva. Dva z kmenů se celkem asimilovaly a žijí v rezervacích. Šompeni odmítají kontakt a vystřelují šípy na každého příchozího, který se usiluje o sblížení s nimi. A Jarawové, jež jsme mohli vidět, už začali pomaloučku komunikovat s okolím. Životní prostor se jim zmenšuje, jejich sběračsko-lovecký způsob života se stává ohroženým. Asimilují se nebo vymírají, neschopni chránit se před civilizačními nemocemi jako je chřipka, ale i alkoholismus. Aha, tak toto mala na mysli naše španělská známá: Pospěšte si …
Text: Lucia Šuplatová
Foto: David Trčka
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek