Argentina, Patagonie – El Calafate, ledovec Perito Moreno

Patagonské ledové pole je po Antarktidě druhé největší na světě. Je známé také jako „kontinentální patagonský led“ a zaujímá plochu přibližně 2 600 km². Kromě 47 hlavních ledovců, z nichž 13 proudí do Atlantiku, existuje ještě dalších 200 ledovců menšího rozsahu, které nespadají do ledového pole. Tento jižní zázrak je neobvyklý ještě jednou věcí: na rozdíl od jiných formací, které se vytvářejí až od výše 2 500 m n. m., počátek těchto ledovců je ve výšce 1 500 m n. m. a sestupuje až do 200 m n. m., což nabízí jedinečný přístup.

První expedice, která se v roce 1867 dostala do této oblasti, byla organizovaná kapitánem Luisem Piedrou Buenem. Dostala se až k ústí řeky Santa Cruz a cesta tam jim trvala 33 dní, cesta zpět pak 16 dní. Došli k Lago Roca a byli nadšeni myšlenkou, že našli přechod až k Pacifiku. Při této expedici bylo objeveno jezero, kterému dal Francisco Moreno v roce 1877 název Lago Argentino. Francisco Moreno se právě v roce 1877 spolu s Carlosem Moyanem vydal na další expedici řeky Santa Cruz, kterou započali na Isla Pavón.

Samotný ledovec Perito Moreno dostal své jméno až v roce 1899 a nachází se 85 km od města. Do El Calafate jede z El Chalténu autobus, bohužel cena je turisticky dost nadsazená, stojí 600 argentinských pesos (cca 630 Kč). Kvůli ceně jsme se rozhodli stopovat. I když je to nadlouho, máme štěstí a do El Calafate se dostaneme. Je zde spousta hotelů i kemp. Nemáme v plánu se zde moc zdržovat, pro nás je největším lákadlem ledovec Perito Moreno, který chceme vidět, a pak se zase posuneme dál na jih.

Pokud zde nejste autem, nezbývá vám nic jiného, než si zaplatit u cestovní kanceláře jednodenní výlet za ledovcem. V podstatě si zaplatíte jen autobus, který vás tam doveze a v daný čas zase odveze zpátky. Vstupné není započítáno. Samotný park je však výborně řešen, procházíte se po dřevěných lávkách, můžete se posadit a sledovat ledovec ze všech možných úhlů a vyhlídek. A když vám bude přát počasí a bude teplo, uvidíte a uslyšíte odlamovat se kusy ledu. I když to z dálky vypadá jako kousky, celý ledovec dosahuje výšky přes 60 metrů nad jezerem, takže ty malé odlamující se kousky jsou klidně obrovské kusy vetší než autobus. Ledovec se totiž pořád posouvá a jeho pohyb způsobuje postupné odlamování. Neustále se však vytváří, takže ani neubývá a dosahuje dokonce délky až 5 km. Je to rozhodně úžasná podívaná.

Ledovec Perito Moreno natolik uspokojil naše očekávání, že další ledovce vidět nepotřebujeme a přesouváme se stopem do Río Gallegos. Toto město je v podstatě nejjižnějším kontinentálním městem na pobřeží Atlantiku a distribučním centrem Ohňové země. Cestovní ruch tady vzrostl převážně díky koloniím tučňáků a majáku na mysu Vírgenes. Pro nás je Río Gallegos jen místem, kde přespíme a autobusem se pak posuneme dál do města Río Grande. Autobus volíme hlavně proto, že musíme přejet na lodi a také přes chilské území, takže stopování moc nepřichází v úvahu.

Cestou aspoň můžeme pozorovat měnící se krajinu Ohňové země, poskakující lamy guanaco a nandu, ale o tom zase příště.

GPS: (ledovec) 50°29'52.6"S 73°08'16.3"W

Text a foto: Tomáš Novák