Argentina, Patagonie – Ushuaia a Ohňová země

Cestou po Ohňové zemi se krajina výrazně mění. Protože jedeme autobusem, máme čas pozorovat okolní krajinu. Severní zónu ostrova charakterizuje pokračování patagonské stepi, kde je pláň pokrytá travinami a keři. Tento porost se střídá s vlhčími oblastmi podél vodních toků, kde se pasou ovce a krávy. Když pokračujeme na jih, reliéf se začne vlnit a objevují se lesy a v údolí malá rašeliniště. Velkou přirozenou hranici mezi severní a jižní částí ostrova pak tvoří jezero Fagnano. Tady u jezera lze spatřit výrazné dělení mezi zónami, kdy malé keře jsou směrem na jih vystřídány lesy.

Ohňová země je nejmladší z argentinských provincií. Před příchodem evropských expedic v 16. století byla tato provincie osídlena už více než 6000 let etnickými skupinami. Prvními Evropany, kteří prozkoumali území, byli námořníci španělské expedice pod vedením Ferdinanda Magallana (nebo také Fernão Magalhães) v roce 1520. První kontakty s místními etnickými skupinami poznamenaly obtíže při komunikaci a spojení dvou velmi odlišných světových názorů, což podporovalo šíření mýtů a příběhů. Jakmile se evropští osadníci usadili v této oblasti, museli své evropské zvyky přizpůsobit neznámé a nepřátelské krajině. Jejich expanze však znamenala zánik domorodého obyvatelstva. V roce 1885 se Ushuaia stala hlavním městem a sídlem vlády Ohňové země. Od počátku 20. století se s příchodem přistěhovalců a díky rozvoji průmyslu populace prudce zvýšila. Vláda zde dokonce zřídila vězení, aby urychlila pokrok, protože vězni zde v letech 1911–1974 museli pracovat na výstavbě města.

Když konečně dorazíme do centra města, nemusíme ani hledat ubytování. Máme totiž domluvené spaní u Horacia a Emilie. Jsme docela rádi, protože počasí je tady nevyzpytatelné. Prší a fouká, pak je chvíli hezky. Zastavujeme se na turistických informacích pro mapku města. Jde vidět, jak velkým turistickým místem Ushuaia je. Připlouvají sem výletní lodě plné turistů. A každý si chce dát do pasu razítko, že byl na konci světa.

Vzhledem k počtu turistů je zde spousta turistických atrakcí, počítejte však s mnohem vyššími cenami. Od hotelů přes jídlo až po vstup do národního parku za 350 argentinských pesos. Národní park (Parque Nacional Tierra del Fuego) byl vytvořen v roce 1960 pro ochranu místních lesů a disponuje 63 000 ha. Zároveň je to jediný národní park Argentiny, který má mořské pobřeží. Kromě všech možných outdoorových aktivit v národním parku a okolí je možnost jet na výletní plavbu kanálem Beagle a vidět ostrovy s tučňáky nebo lachtany.   

My se projdeme městem kolem Bahia Encerrada a podél pobřeží. Za městem vede podél pobřeží stezka. Autem se dá dojet k Playa Larga a odsud jít stezkou dál pěšky. Výhledy jsou zde krásné, ale protože hodně fouká, nejdeme nikam daleko.  

Horacio nás vezme ještě autem na Cerro Cortez, 250 metrů nad moře, kde se nachází luxusní hotel Arakur, kde byl prý ubytován Leonardo DiCaprio, když zde natáčel film Revenant. Je odsud totiž hezký výhled na okolí. Večer ještě zažijeme u Horacia s Emilií tradiční argentinské posezení u „asada“ – grilovaného masa. Argentinci jsou velmi společenští a rádi se takto scházejí. Návštěva přichází po desáté hodině večer, což je pro ně typické.

GPS: 54°48'24.3"S 68°18'20.7"W

Text a foto: Tomáš Novák