Austrálie, Tasmánie – na druhý konec planety I.
Tasmánie spadá pod Austrálii, od které ji odděluje Bassův průliv. Se svými 68 tisíci km2 je jejím nejmenším státem. Nejbližším sousedem je Nový Zéland, který leží východním směrem, přibližně 5 a půl hodiny letadlem přes Tasmanovo moře.
Tasmánie se původně jmenovala podle vysoce postaveného úředníka nizozemské Východoindické společnosti – Van Diemenova země. Nicméně ostrov byl objeven Abelem Tasmanem, který na něj narazil tak trochu náhodou, protože v listopadu 1642 minul australské jižní pobřeží. Tasman se poněkud mylně domníval, že objevil nějakou větší zemi. Na počest svého patrona, zmíněného Antonia Van Diemena, ji podle něj pojmenoval. Teprve v polovině 19. století byl ostrov přejmenován na počest jeho prvního evropského objevitele. Dneska mu Australané říkají familiárně Tassie.
Tasmánie je velmi řídce osídlený ostrov. Žije zde něco málo přes půl milionu obyvatel a z toho asi dvě stě tisíc se koncentruje v hlavním městě – Hobartu. Město je položeno na řece Derwent, jež ústí v zálivu Storm v Tasmanově moři. Mimochodem projet se po řece se může vyplatit. Nedávno se zde totiž po letech začala v zimě a na jaře objevovat velryba jižní.
Hlavní tasmánské město získalo své jméno po britském ministru kolonií – lordu Robertovi Hobartovi. Po nárůstu evropské přítomnosti na ostrově v 19. století ubylo místních obyvatel. Tehdy zde žilo mezi 5 až 15 tisíci lidí. Odhad je to sice široký, nicméně představu o tom, jak významně Evropané do ostrovní civilizace zasáhli, si lze alespoň rámcově udělat. Roku 1833 totiž ostrovanů zbývalo pouhých 200.
Dnes již žádní domorodí obyvatelé nezůstali. Jejich potomci jsou zpravidla míšenci. Bývalí koloniální vládci se alespoň částečně snaží zmírnit historickou křivdu návratem věcí, které leží v evropských sbírkách. Například Britské muzeum v roce 2007 navrátilo ze své sbírky popel původních obyvatel.
Od Hobartu tedy nečekejte nějaké původní rysy. Architektonicky je to evropské město. Dochovalo se zde množství budov georgiánské a viktoriánské architektury. Viktoriánské období je u nás poměrně známé, takže jej asi není nutné blíže představovat. Georgiánské mu více méně předcházelo a typickými prvky pro něj jsou například dekorativní římsy, okna skládající se z malých tabulek, komíny na obou stranách domu či portikus. Hlavním stavebním materiálem byla zpravidla červená cihla.
Už za týden se podíváme blíže do ulic Hobartu.
GPS: (Hobart) 42°52'40.7"S 147°19'31.6"E
Text: Maxim Kucer
Foto: Wikipedia.org, Wikimedia Commons: Aaroncrick, LC95, Jeff Schmaltz, Just Emi, Roke
Diskuze u článku (0) |