Bern

O Bernu se říká, že je městem, které stále nosí úsměv na tváři. Švýcarská metropole je se svou budovou spolkového parlamentu místem, z něhož je řízena celá země. Kromě toho si však obyvatelé města na řece Aare cení i uvolněnějšího životního stylu, který tu panuje. Již Casanova se zde nechal hýčkat v lázních, ruská velkokněžna Anna Fedorovna si v Bernu založila romantickou zahradu a Lenin zde pilně sepisoval své filozofické spisy.

To vše je ovšem již minulostí, říkají studenti, které daleko víc zajímá, že v Bernu je možné jen tak plavat v řece. S velkou energií protéká řeka Aara městem a přináší průzračnou vodu z ledovců. O důvod víc, proč si někdy prohlédnout město z vody. Na skalním výběžku vysoko na Aarou bylo roku 1191 založeno město, které záhy obdrželo od Friedricha z rodu Hohenštaufů bohatá privilegia. Bohatlo z dálkového obchodu a také z příjmů, které získalo z tržního cla. Obyvatelé Bernu však nebyli nadšenými obchodníky, ale spíše dobrými správci a později také vynikajícími politiky a ze všeho nejvíce talentovanými urbanisty. Příkladem je bernská Marktstrasse, která byla již v raném středověku založena v šířce 24 m, což odpovídá rozměrům dnešních dálnic. V roce 1353 se Bern stal osmým švýcarským kantonem.

Když v roce 1405 zničil oheň téměř celé město, zahájili jeho kompletní obnovu a výstavbu nových domů z pískovce. Tehdejší středověký urbanistický plán je v Bernu dobře patrný i dnes. O 100 let později bylo rovněž z pískovce znovu vybudováno centrum města a všichni si rychle oblíbili široké ulice s arkádami, pod kterými mohli procházet v suchu. Se svými 6 km podloubí získal Bern již ve středověku to, co měla většina metropolí až v 19. století v podobě pasáží. Ve 14. – 16. století dosáhl Bern svého největšího rozkvětu. Pro měření času zde byla postavena zvonice s nádherným orlojem, která tvořila střed města. Ke zkrášlení města přispěly i kašny, kterých je dnes v Bernu více jak 100. Za zvláštní skvosty je považováno 11 kašen zdobených alegorickými postavami, které pocházejí z poloviny 16. století.

S ideami francouzké revoluce vtrhl koncem 18. století do Bernu i nový duch, když se lidé začali scházet v kavárnách a svou pozornost opět věnovali úpravám města. Tehdy se fasády přizpůsobily francouzskému stylu a interiéry byly vybavovány jemnými tapetami a látkami. Francouzi však sebou nepřinesli jen jemný životní styl,  jelikož po dobu pěti let byl Bern obsazen napoleonskými oddíly a státní poklad byl odvezen do Paříže. Pověsti Bernu jako tajné metrpopoli Švýcarska však tyto události nemohly uškodit. V roce 1848 bylo město oficiálně zvoleno spolkovým hlavním městem a o necelých 50 let později zde vyrostla budova Spolkového parlamentu. Od té doby se osudy země řídí zpod impozantní alpské scenérie v plenárním sále.

Bern je prý jako New York, jen ve středověké verzi, neboť na ulicích a náměstích se člověk snadno zorientuje. V nejhezčí ulici Bernu, Märitgasse, stojí řada domů, které působí tak uceleně, že je poznat, jak stavitelé dbali na celkový dojem. V blízkosti této ulice se nachází mnoho pamětihodností, mezi něž patří Einsteinův dům, radnice, sýpka, zvonice s orlojem a také klášterní chrám sv. Vincence, nejkrásnější pozdně gotická bazilika ve Švýcarsku a mnoho dalšího. Zvláštností je bývalá čtvrť koželuhů Matte, ve které je bezpočet malých kaváren a divadelních scén. Bern je známý svým sklepním divadlem, avšak ještě větší proslulost získali zdejší hnědí medvědi, kteří se tu od 15. století chovají jako symbol města. Dle legendy byl totiž medvěd prvním zvířetem, které skolil zakladatel Bernu Berchtold V. von Zähringen. Právě podle tohoto zvířete dostalo město své jméno. Proto celý Bern oslavuje, když jsou o velikonočním pondělí představována medvědí mláďata. Bern je však také městem umění. Právě zde strávil část svého života malíř Paul Klee.

Text: Denisa Arvajová

Foto: Wikimedia Commons, Paranoid, TL, č.2, P ev, Aliman, č.2, Supermutz,                       Ch-info.ch, CeCe