Bolívie – Copacabana a Isla del Sol

První místo, které navštěvujeme, je Plaza 2 de Febrero, kde je skvostná bílá katedrála s kopulemi v maurském slohu, která spíše připomíná zámek. Interiér je neméně působivý a i na kostel přehnaně bohatý a zdobený.

Ještě před večerem se jdeme podívat na nedaleký kopec Cerro Calvario, který je oblíbeným místem nejen turistů, ale i místních, jelikož tudy vede „křížová cesta“. Z výšky 160 metrů nad největším vysokohorským jezerem (8 400 km2), které svými vlnami omílá břeh ve výšce 3 808 m n. m., se dá dlouze kochat. Tuhle podívanou nám ale kazily všudypřítomné odpadky, které tady po sobě zanechávají nejspíš místní. a tak se jdeme podívat na vedlejší kopec Santa Barbara, odkud je také krásný výhled, podstatně méně odpadků a navíc jsme tu sami. na závěr se ještě projdeme po nábřeží promenády, kde již pro dnešek odpočívají šlapadla, aquazorbingové koule a jiná plavidla. a radši si kupujeme lístek na loď, protože další den máme namířeno na ostrov.

Brzo ráno míříme k molu, odkud plujeme k ostrovu Isla del Sol. Je docela zima, tak si radši sedáme do kajuty. Dvouhodinová plavba k severnímu místu Challapampa utíká při sledování okolí docela rychle, nicméně nahoře na lodi bychom asi přimrzli. ze severního bodu máme v plánu vyrazit skrz celý ostrov až k jižnímu přístavu a tam případně přespat v hotelu. na ostrově, který má rozlohu 70 km2, se nachází několik inckých památek (hlavní jsou asi rozvaliny Chincana), ale těch jsme už z Peru přesycení. i proto za klidným zálivem a pěknou písečnou pláží za městem obcházíme jeden check point s odůvodněním, že si jdeme jen projít ostrov. Jdeme přes severní výběžek ostrova rovnou na hřeben a směřujeme po vlnité krajině ve čtyřech tisících metrech do centrální části.

Cestou se kocháme pohledy na velké množství tmavě modrých zátok, klikatících se výběžků a malých ostrůvků, které jsou posety po jezeře. Někdy je to jen plochá nakloněná skála – jako třeba Isla Jochihuata – vyčnívající nad hladinu a vytvářející nádhernou scenerii do nitra jezera Titicaca. Vprostřed ostrova se na prašné cestě nachází další kontrola. Ta nám sdělí, že za použití cesty, po které si dovolujeme jít, musíme zaplatit 15 BOB. No, za použití chodníku jsem ještě neplatil, tak si předávání bankovek náramně užívám. po dalších asi čtyřech kilometrech, nahoře před jižním přístavem ve vesnici Yumani, stojí další muž loudící další peníze. Tentokrát 5 BOB za to, že vcházíme do města. Tak si tady místní obyvatelé přivydělávají a já vypadám jak večerníček rozhazující namísto papírů bankovky.

Trek skrze ostrov je dlouhý kolem dvanácti kilometrů a časově nám to zabralo kolem čtyř hodin. Ostrov je však ve výšce 4 000 m n. m., takže někomu může dát tahle procházka řádně zabrat. Dolů vesnicí scházíme po inckém schodišti (Escalera del Inca), které vede až k přístavu, a cestou ještě mineme zahradu Fuente del Inca. Měli jsme sice v plánu přespat na ostrově, ale zdejší ceny a neustálé poplatky nás odradily, jedeme radši zpátky do Copacabany. i když cesta z Copacabany na jižní část ostrova stojí 20 BOB, zpáteční cena je už najednou 25 BOB. Místní prodejci lístků se nám vyloženě smějí a v očích jim čtu velký nápis: „VŠAK NEPLAŤ, JSME ZVĚDAVÍ, JAK se ODSUD DOSTANEŠ“. Cesta z ostrova je snad ještě rychlejší. Lidi na palubě jsou unavení a my také. Ostrov je bez lesního porostu a celý den se jde na přímém slunci. Díky nadmořské výšce ostrova jsou ke kůži a hlavě paprsky o to přísnější.

I přes neustálé poplatky a spálenou kůži na uších byla návštěva ostrova Isla del Sol pěkným zážitkem. Stejně tak i pobyt ve městě Copacabana, které parádně plní svůj úkol a navozuje příjemnou atmosféru před návštěvou ostrova Slunce (Isla del Sol). Poslední pohledy na jezero si pak vychutnáváme ještě cestou do La Pazu, protože hlavní tah k metropoli vede právě kolem něj a jednou se dokonce na bárkách přejíždí.

GPS: 16°10'05.9"S 69°05'18.0"W (Copacabana) 

Text a foto: Tomáš Novák