Bolívie – metropole La Paz

Článek vám přináší:

Samotné město vypadá, jako by leželo v kráteru a po svazích kolem dokola jsou vystaveny domy z pálených cihel, což vypadá dosti uspořádaně. z blízka je to však neuvěřitelný chaos uliček a rozestavěných domků. Dole v centru se pak tyčí vysoké budovy mezi historickými stavbami. Je to zajímavá všehochuť. Nad tím vším jezdí lanovky, které zde simulují nadzemku či metro. Je to nejrychlejší spoj z jednoho konce na druhý.

La Paz (v překladu „Mír“) není hlavním městem Bolívie, jak se mnohdy mylně uvádí. Je tady sice sídlo vlády i státní pokladny, ale pravým hlavním městem v této zemi je Sucre, ležící v centrální části Bolívie. z Coroica dojedeme do La Pazu odpoledne a najdeme levnější hotel u terminálu. Většinou to tak v Bolívii bývá, že u terminálu jsou hotely levnější, zvláště s označením „alojamiento“.

Do centra je to jen šest bloků, tak se tam rovnou jdeme podívat. Hned mě překvapí desítky policistů a těžkooděnců v ulicích, kteří dohlížejí na pořádek. Na Plaza Murillo je dokonce vůz s vodním dělem a vypadá, že je tam v neustálé pohotovosti. Jednu ulici od náměstí stojí další skupina policistů, kteří svými štíty zatarasili část ulice Junín. za těmito štíty se nachází několik skupin lidí a desítky stanů a transparentů. Bolivijci totiž rádi a často stávkují, zvláště pak v La Pazu. Sice je na obou stranách barikády klid, ale i tak ulicí jen projdeme kolem stanů a moc se zde nezdržujeme.

Na Plaza Murillo, hlavním náměstí lapazské části El Prado, je největší dominantou kamenná katedrála (La Catedral Metropolitana Nuestra Seňora de La Paz), která je ještě zajímavější při pohledu z boku. Stojí totiž ve svahu ulice Junín a její suterén se tak svažuje, čímž stavba ještě více narůstá. Hned vedle této katedrály stojí prezidentský palác. Další pozoruhodnou budovou je sídlo vlády, které na první pohled nejvíce zaujme obráceným ciferníkem na hodinách ve věži. od katedrály vede pěší zóna Calle Comercio, která se nese v noblesnějším duchu dražších butiků. Domy v uličce mají optimistické zbarvení a nechybí ani vlající vlaječky nad touto promenádou. Odtud se dá dojít k Plaza Alonzo de Mendoza, kam se místní chodí posadit a nahřát na slunci. u toho si vychutnávají želatinu v kelímku, která je v Bolívii hodně populární.

Další ráno se jdeme zahřát procházkou na nedaleký mirador (vyhlídkové místo) Killi Killi. Ten je nově postavený, a dokonce hlídaný ostrahou. Večer se zamyká. Je odtud krásný výhled na celý La Paz. V dálce za městem se tyčí zasněžený masiv Illimani (6 438 m n. m.). Z vyhlídkového místa Killi Killi jdeme zpět kolem centra až na náměstí Plaza San Francisco, kde stojí i stejnojmenný kostel a muzeum. Podél kostela San Francisco vede vyhlášená ulice Sagárnaga, kde se najednou zvýšila koncentrace zahraničních turistů. V téhle lokalitě jsou totiž trhy se suvenýry s bolivijskou tematikou jako barevná ponča z lamí vlny, přívěsky a šperky, píšťaly a spousta jiných věcí s nápisem „BOLIVIA“ nebo alespoň v bolivijských barvách vlajky. Lze tady narazit i na šamanský koutek, kde na stáncích s léčivým zbožím (masti, čaje, kapky apod.) visí vyschlá embrya alpak nebo malé vysušené lamy.

Cestou zpět k hotelu jdeme pěknou dobovou ulicí Calle Jaén, která je známá několika muzei (drahých kovů, hudebních nástrojů atd.). Narazíme na malou jídelnu, kde místní večeří lahodné a mastné buňuelos (smažená placka podobná langoši). Původně si chceme koupit jen dvě placky s sebou, ale když se na nás všichni tak hezky dívají a paní za pánví nám podává na okoštování api (kukuřičný červený nápoj), sedneme na dřevěnou lavičku k ostatním a povečeříme tam. Vyzkoušíme i tojori (bílý hustý nápoj z kukuřice). Prodávají zde i klasické smažené empanadas (kapsa z těsta) se sýrem, který je uvnitř. Těsto je trochu nasládlé a sýr slaný. na empanadu si slečna od stolu ještě leje med, ať je to kompletní. Tato večeře vychází asi na 25 korun, ale je poměrně dost těžká na trávení.

Město La Paz toho nabízí ještě mnohem víc, ale nemůžeme na každém místě strávit týden k dokonalému poznání, jelikož toho máme před sebou ještě spoustu. Navíc po třech dnech zde už máme velkoměsta zase tak akorát. Jedeme se tedy zase na pár dní schovat do přírody. do malé vesnice známé díky dinosauřím stopám – Torotoro. Díky poloze státu je ve vysoce položeném La Pazu přes den i v zimních měsících teplo, když tedy svítí slunce. po setmění však toto teplo rychle vyprchá a v noci je pěkná kosa. a až budete čekat na noční autobus na lapazském terminálu, který je velký a profukuje jím studený vítr, nezapomeňte se přiobléct.

GPS: 16°29'48.0"S 68°07'43.6"W

Text a foto: Tomáš Novák