Bolívie – Národní park Torotoro

Článek vám přináší:

Jediné spoje vyjíždějí v šest ráno, tak abychom si prý pospíšili. Toho využívá před budovou taxikář, který nám nabulíkuje, jak je místo odjezdu daleko a nadsadí si cenu. Ač neradi, kývneme panu taxikáři a jedeme s ním celé dvě minuty do vedlejší čtvrti, kde ještě panuje tma. Vysadí nás u garáže a lidem stojícím u dodávky nahlásí, že dovezl dva cizince. S úsměvem přebírá 15 BOB (55 Kč).

Cesta je příjemná a rozednívající krajina působí energicky. V nočním autobuse jsem se moc nevyspal, tak trošku dospávám. Cesty jsou prašné, ve vesnicích, které projíždíme, jsou vykládané kamením, tak mě drncání drží v bdělém stavu. Můžu se tak kochat ubíhající krajinou. Oblast kolem národního parku Torotoro je suchá a vyprahlá. Koryta řek jsou vyschlá a okolní krajina se příjemně vlní. Vesnice Torotoro leží 140 km od Cochabamby ve výšce kolem 2 000 m n. m., tak je tady příjemné teplo i po setmění. Vesnice čítá několik desítek budov a polovina z nich jsou hotely, restaurace, informace či správa NP Torotoro nebo něco kolem turismu. Některé stavby se renovují nebo se staví nové, které opět budou sloužit turistům. Na turisty jsou zde celkem připraveni a myslím, že v příštích letech čekají ještě větší nápor.

Do národního parku je třeba zaplatit poplatek ve výši 35 BOB a lístek platí 4 dny. Moc se nám ale nelíbí, že vstoupit do parku můžeme pouze s průvodcem, kterého si musíme zaplatit (100 BOB/šestičlenná skupina). Chození s průvodcem sice nemám rád, ale když už jsme tady, co naděláme. Začínáme si v Bolívii na tyhle zbytečné poplatky navíc zvykat. Stejně jako na poplatek při opuštění autobusového terminálu (1–4 BOB).

Bez průvodce dnes ještě můžeme jít na místo Cementerio de Tortugas, které leží 3,5 km za vesnicí a pro vstup platí stejný lístek. Je to opět suchá pláň s rudým podložím a zvlněnou krajinou. Dřív se zde nacházely zkamenělé fosilie živočichů, avšak nyní jsou již všechny vysbírané.

V půl osmé ráno čekáme před správou parku na průvodce a domlouváme se s dalšími lidmi, se kterými uděláme družinu. Nakonec nás je sedm, což je maximální počet. Prvně se jde za vesnici přes vyschlé koryto řeky až ke skalnatému svahu. Zde je několik desítek stop dinosaurů, které nám průvodce ve španělštině popisuje.

Následně jdeme ke vstupní kontrole do národního parku Torotoro, který má 165 km². Jelikož je období sucha, procházíme korytem řeky a skrze vodopády. Průvodce nám ukáže v řečišti další zkamenělou stopu dinosaura, která má téměř metr. Tuto oblast obývali dinosauři zhruba před 150 miliony let a zkamenělých stop a kostí se zde nacházejí stovky.

My pokračujeme k vyhlídkovému místu nad kaňonem a následně do samého nitra. Scházíme po desítkách schodů nějakých dvě stě výškových metrů, až dojdeme k nevelkému vodopádu. Zde končí cesta, tak si průvodce sedne na slunce a vyhlásí pauzu. Po půlhodině jdeme zpět stejnou cestou nahoru a následně se vracíme po louce ke správě parku. Celá prohlídka trvá čtyři hodiny s délkou trasy do deseti kilometrů.

Odpoledne si projdeme ještě okolí vesnice a zajdeme na místní hřbitov, který leží nad vesnicí. Vyvrácené kříže, suchá tráva, vlající stužky a odpadky. Vypadá trochu zanedbaně, ale zase je takový rázný a k okolí se hodí. Vymřelí dinosauři, sucho a lad. Pod hřbitovem je ženské centrum, kde ženy vyrábějí různé předměty s folklorní tematikou jako šátky, tašky, náramky, čepice a podobné věci. Vše samozřejmě pestře barevné. Ještě navštívíme pár typických úzkých dlážděných uliček, než nás noční chlad zažene zpět do hotelu. Následující dopoledne se vracíme do Cochabamby. Colectivo mělo vyjet sice v 10, ale nakonec vyjíždíme až v půl dvanácté. Místní jsou rádi, že se odsud vůbec do města dostanou, tak to nikomu příliš nevadí. Nám už vůbec ne.

GPS: 18°05'00.0"S 65°47'00.1"W (národní park)

Text a foto: Tomáš Novák