Borobudur

Kdysi dostali dvorní astrologové úkol najít v královské říši místo, kde se slunce-muž spojuje se zemí-ženou. Vědci začali zkoumat horoskopy a za místo styku určili kupolovitý vrch v úrodné oblasti Jávy. Tak bylo v polovině 8. století nalezeno pravé místo pro stavbu kopie posvátné hory Méru, okolo které se podle hinduistů točí celý svět. Desetitisíce otroků musely na vyvoleném kopci postavit osmiposchoďový chrám. Uplynulo 80 let, než se jim podařilo navršit neuvěřitelné množství, téměř 60 000 m³ tesaných kamenů bez spojovacího materiálu a než se přírodní vrch proměnil v horu postavenou lidskýma rukama.

Výstavbu svatyně však kromě hinduismu rychle začal ovlivňovat buddhismus, který oblast Jávy rychle dobýval. Na každou terasu byly rozmístěny stovky soch Buddhů ve tvaru kamenných plastik, bronzových soch nebo reliéfních obrazů. Chrám dokončený v roce 830 dostal jméno Borobudur, což znamená Chrám nesčetných Buddhů.

Mnoho buddhistických poutníků, kteří se vydávali do Borobuduru, vidělo ve zlatohnědé chrámové hoře náboženský zázrak, který nemá jinde ve světě obdoby. Stoupání po devíti terasách ve směru hodinových ručiček označovalo cestu k nirváně, kdy každý stupeň byl vyšší úrovní zkušeností. Devítidílná stezka se skládala ze šesti velkých čtvercových teras a třech menších kruhových. Na cestě vzhůru poutníci procházeli kolem tisíců reliéfů s výjevy z Buddhova života. Stezka vedla podél četných výklenků se sochami Buddhy a jeho následovníků až na nejvyšší tři kruhové terasy chrámu se 72 stúpami (pozn. redakce buddhistické sakrální stavby), zvonovitými kamennými věžičkami, kdy každá z nich ukrývala kamenného Buddhu.

Na nejvyšším poschodí chrámu čekala na poutníky největší stúpa o průměru 1,5 m, která jako jediná zůstala neozdobená, což symbolizovalo absolutní klid, osvobození, nirvánu. Až do poloviny 10. století byl Borobudur nejdůležitějším buddhistickým poutním místem v oblasti dnešního indonéského souostroví. Pak se centrum víry přesunulo na východní Jávu, kde se buddhismus dočkal nového rozkvětu. V roce 1006 vybuchla sopka Merapi a Borobudur byl silně poškozen. Na stěnách se vytvořily pukliny, sochy se začaly rozpadat a na Chrám nesčetných Buddhů padla silná vrstva popela. Divoká džungle svatyni rychle pohltila a ukryla ji na spoustu let před zraky člověka.

Za své znovuobjevení v roce 1814 vděčí chrám britskému guvernérovi siru Rafflesovi, který se velmi zajímal o to, co skrývají tesané kameny obrostlé vegetací. V následujících letech spatřily části Borobuduru světlo světa. Chrám byl však ve zuboženém stavu, většina bronzových soch zmizela a dalším chyběla hlava. V letech 1907–1911 došlo pod vedením Nizozemce Theodora van Erpa k prvním restaurátorským pracím. Současně byla založena rozsáhlá fotodokumentace stavby, a tak mohl být Borobudur ve 20. století zrestaurován do své původní podoby. Stejně jako před tisíci lety o náboženských svátcích putují buddhističtí poutníci opět k pozemské kopii nebeské hory Méru. Pokud poutník natáhne paži do jednoho z otvorů ve výklenku a vzbudí Buddhu, bude prý mít podle buddhistické víry velké štěstí.

Text: Denisa Arvajová, Toulky světem

Foto: wikipedia.com - Gunkarta, picasaweb.com - andrew.nelson.phoenix, Lorelle, Toyo