Britská Kolumbie: rezervace Khutzeymateen-VIDEO

Hausbót „U medvěda“

Pohled do mapy dává za pravdu těm, kteří tvrdí, že do rezervace se asi jen tak někdo nedostane. Je to tak - v Princi Ruppertovi se musí milovník medvědů nejprve nalodit na hydroplán a nechat se půl hodinky unášet nad vrcholky hor a hladinami jezer k místu, kterému se říká Palmerville. Tvoří ho jeden obyčejný hausbót, v němž přes léto - tedy lépe řečeno od jara až do chvíle, kdy medvědi usnou - žije pro někoho podivín, pro jiného hrdina Greg Palmer se svou rodinou.  A právě ten bere své hosty na nezapomenutelný výlet lodí kolem břehů rezervace. A věřte tomu, že tak blízko, jako ho uvidíte tady, byste normálně grizzlyho nejenže nepotkali, ale ani byste ho takto potkat nechtěli.

Buddy to má na háku

Tříhodinovou cestu lodí zpříjemňuje Greg vyprávěním o svých medvědích kamarádech, které v rezervaci pozoruje. Všechny zná jménem, ví, co jim chutná, kolik váží a dokonce i to, kdy naposledy měli průjem. Dokáže o nich vyprávět tak dlouho, jako patnáctiletá slečna o své nejlepší kamarádce - ovšem s tím rozdílem, že jeho ostatní s chutí a zaujetím poslouchají. Když ztichne, dojde pozornějšímu posluchači, že se něco děje. Motor lodi se ztiší a Greg si se svou posádkou navleče neslušivé, ale praktické gumové oblečky. Nechá vlny, aby loďkou pomalu pohupovaly směrem ke břehu, na němž už se prochází vzrostlý krasavec s nádherně zbarvenou srstí. „ Buddy,“ představí ho Greg a dodá potřebné informace o věku, povaze a posledním zranění, které si přivodil v souboji s druhým medvědem. Buddy se po člunu jen líně podívá, otočí se zády a houpavě odchází k lesu. Nespěchá a ani se neohlíží. Moc dobře ví, že tady je pánem on. A kdo tomu nechce rozumět, spláče nad vejdělkem.

Snídaně v kamení

O kus dál pozorujeme stejným způsobem majestátnou Jackie s malým medvídětem. Greg se k ní bravurně přiblíží na vzdálenost ne delší než pět metrů. Jackie je nejprve trochu nervózní a my na palubě také. Ale hned, jak pozná, o jaký člun se jedná, uklidní se a nechá nás kochat se její postavou i roztomilými pády jejího potomka. Medvědi už Grega znají a vědí, že jim neublíží. Pravidlo je jasné - my necháme ty podivné dvojnožce pozorovat, jak si pod kameny hledáme uvízlé mušle a malé rybky a oni odměnou za to nebudou hlučet, pokřikovat a odhazovat nic, co by nám mohlo uškodit. Však s tím také Greg souhlasí a každé obyčejné zamlaskání na medvěda trestá dloubnutím tyče do žeber provinilce. Tady je prostě medvědovo a člověk si tu nesmí vyskakovat.

Bručoun jako bručoun

Za tři hodiny plavby s Gregem jsme viděli šest medvědů a jedno medvídě. Z vyprávění jsme poznali, jak se chovají, co mají rádi a jak smutno jim je, když do jejich království zasahuje člověk. I proto se tak rádi sdružují v rezervaci Khutzeymateen. Tam totiž může jenom Greg. A ten je - alespoň podle slov jeho ženy - už také někdy pěkný bručoun.

Text/foto: Zuzana Dastychová

Video: Zuzana Dastychová