Cesta severní Indií I.

Výlet, jenž jsme si naplánovali na vlastní pěst jako tříčlenná skupinka a o kterém se v následujících dnech budete moci dočíst v navazujících článcích, po severní části Indie měl probíhat těmito destinacemi:

6.2. odlet z Prahy do Londýna, zde přestup a odlet do Dillí

7.2. přílet Dillí

8.2. Dillí

9.2. večer odjezd vlakem do Váránasí 

10.2. ráno příjezd do Váránasí

11.2. večer odjezd z Mugal Sarai (nedaleko Váránasí)

12.2. ráno příjezd do New Jalpaiguri, přesun busem do Darjeelingu

13.2. Darjeeling a okolí

14.2. ráno odjezd na trek pohořím Singalil, začátek Maneybhanjang 2134m dále do Tonglu 3070m

15.2. Tonglu – Sandakphu 3636m

16.2. Sandakphu – Phalut 3600m

17.2. Phalut – Ramam 2560m

18.2. Ramam – Rimlik 2286m

19.2. ráno přesun do Darjeelingu a nočním busem ze Siliguri do Kalkaty

20.2. ráno příjezd do Kalkaty

21.2. večer odjezd vlakem do Puri

22.2. ráno příjezd do Puri

23.2. + 24.2. ČASOVÁ REZERVA

25.2. ranní odjezd vlakem do Dillí

26.2. večer příjezd Dillí

27.2. dopolední odlet z Dillí do Londýna, zde přestup a odlet do Prahy

28.2. ráno přílet do Prahy

Dalo by se říci, že většina cesty probíhala podle itineráře a našich představ, změny v jednotlivých dnech byly způsobeny časovým zpožděním vlaků.

Pro potencionální cestovatele do destinace Indie zde uvedu, co všechno by jste si neměli zapomenout vzít s sebou, samozřejmě záleží na délce pobytu a jak moc „akční“ bude vaše cesta. Dále také to nejdůležitější pro realizování podobného výletu – finance.

Co si vzít s sebou:

Základní:

• batoh
• obal na batoh (hlavně proti vodě)
• příruční batoh (na malé výlety)
• hodinky s budíkem (stačí obyčejné digitálky)
• baterku (ideální je klasická „čelovka“, v Indii často vypadává proud)
• knižního průvodce (např. Lonely Planet - čím novější vydání, tím lepší)
• tělovou ledvinku (tzv. moneybelt – tenká ledvinka, jenž se dává pod kalhoty – slouží k uschování hlavně peněz, pasu a letenky)
• nůž (švýcarský využijete nejvíce)
• propisku a zápisník (malování na papír se hodí v méně gramotných částech Indie a můžete si také psát deník)
• spacák (kvalitnější, pokud se chystáte do hor na severu)

Oblečení:

• sandále (do měst), popř. pevnou kotníčkovou obuv (na treky a do hor)
• dlouhé tenší kalhoty
• dvě až tři trička (lze dokoupit na místě)
• spodní prádlo a ponožky (nemusíte brát moc, ovšem počítejte s tím, že si budete přepírat)
• teplejší mikinu (ideálně fleecovou)
• dlouhé spodky (jégrovky – hodí se do hor)
• kvalitní bundu (pokud se chystáte do hor)
• plavky
• čepici (do hor) a kšiltovku (proti sluníčku)
• sluneční brýle
• pláštěnku (tzv. pončo – pokud pojedete v monzunových obdobích)

Hygiena / kosmetika:

• sprchový gel (nebo mýdlo)
• kartáček na zuby a pastu
• krém na opalování
• toaletní papír (lépe více kusů než méně, protože v Indii se prodává poměrně draho)
• mazání proti komárům
• krém na suchou pokožku (např. nivea)
• jelení lůj

Léky:

• náplast a obvaz
• multivitaminy (v tabletách jsou dobré do balených vod)
• léky na výškovou nemoc 
• slivovice (kvůli prevenci)

Ostatní:

• provaz nebo špagát (na věšení prádla atd.)
• řetěz – na uzamčení batohu při jízdě vlakem
• visací zámek (na řetěz a na zamykání pokoje v hotelu – dveře jsou opatřeny petlicí)
• zapalovač
• spínací špendlík
• fotoaparát a náhradní baterky nebo zdroj
• něco proti nudě (hlavně při dopravních přesunech): knížky, časopisy, karty, šachy, mp3…

Finance:

• zpáteční letenka cca 16 500 Kč
• když člověk nerozhazuje, na tři týdny určitě vystačí s 250 dolary (včetně ubytování a jídla)
• základní pojištění na tři týdny se dá sehnat za 900 Kč
• očkování – záleží co všechno chcete nebo máte či nemáte – jedna injekce vyjde zhruba na 600 Kč
• půlroční vízum 1600 Kč

1.den (pátek 6.2. 2009)

Odlétáme z Prahy do Londýna ve 12:35, letadlo je v Heathrow v 13:45 na terminálu číslo 2. Jet Airways, letící do Dillí, odlétá z terminálu č. 3, musíme se tedy přesunout. Po hodině bloudění a jízdy autobusem (jenž převáží cestující mezi jednotlivými terminály) se konečně dostáváme na „trojku“. Let 9W0121 do Dillí má letět v 20:50 londýnského času. Jdeme si nechat vytisknout letenky do cílové stanice, pobočka Jet Airways otevírá až v 17:00, takže si musíme chvíli počkat. Odlétáme zhruba o hodinu později než je plánováno a v tomto letadle už „bílí“ představují menšinu - v letadle je zhruba 80% Indů. Časový posun mezi Londýnem a Dillí je + 4,5h. V letadle si dáváme k večeři poslední evropské jídlo.

2.den (sobota 7.2. 2009)

Ráno nás čeká ještě vydatná snídaně a v 10:30 místního času (pilot hodinkovou ztrátu dohnal) dosedáme na letiště v Dillí. Jdeme rovnou k pásu, kam by měla dorazit naše zavazadla. Když ani po půl hodině zavazadla nepřijíždějí, jdeme si vyměnit peníze. Po předložení pasu dávám 100 USD a při kursu 47,55 rupií /1 USD dostávám 4755 rupií. Doklad o směně (tak jako další různá potvrzení) je lepší si schovat, protože člověk v Indii nikdy neví. Vracíme se od směnárny a naše zavazadla právě přijíždějí na pásu. Vycházíme z letištního komplexu a okamžitě na nás udeří strašné vedro a dusno. Tohle u nás v únoru nemáme. Může být tak 25 stupňů ve stínu. Ve shluku taxíků, cyklorikš a motorikš si za 260 rupií zařizujeme odvoz do centra Dillí – čtvrtě Pahargánj.

Tato čtvrť leží kousíček od železničního nádraží, jenž je naší první destinací, jelikož je potřeba si zde již teď rezervovat dva noční přejezdy a jeden skoro dvoudenní přejezd vlakem. Vyplňujeme formulář a celkem rychle se dostáváme na řadu. Tři spoje druhou třídou se spacími lůžky nás vychází dohromady na 3450 rupií, tzn. 1150 rupií na osobu (cca 575 Kč). Po obvyklé kontrole pasů nám člověk na druhé straně stolu tiskne lístky. Vracíme se do hotelové čtvrtě, kde se na nás lepí několik dohazovačů, přičemž všichni nás přesvědčují o tom, že právě jejich hotel je „very cheap“ a „very nice“. Bereme až třetí hotel, který jsme usmlouvali na 700 rupií na dvě noci – jedna místnost kam se vejde jen postel plus otevírací okno a „koupelna“ – místnůstka s umyvadlem a evropským záchodem, který se splachuje kýblem. O čistotě pokoje nemá ani cenu psát, je to takový indický standard. Nezdržujeme se a hned vyrážíme do centra města. Venku bereme motorikšu a za 80 rupií jedeme směr Červená pevnost. Doprava v Indii má pouze jedno pravidlo a to takové, že zde žádná pravidla neexistují. Projíždíme chaotickým provozem, kde všichni troubí a mávají rukama na ostatní účastníky provozu, jimiž jsou auta, nákladní vozy, motorky, motorikši, cyklorikši, pěší a zvířata.

Červená pevnost je jednou z nejvýznamnějších památek Starého Dillí,a je nazývána též jako Lál kila (Lal Qila). Majestátné zdi z červeného pískovce s mnoha věžičkami ční nad širokým příkopem. Pevnost byla postavena v letech 1639 – 1648 a uvidíte zde mnoho stavebních a ornamentálních prvků – veřejně přístupné prostory, soukromé sály, paláce s klenutými stropy a mramorovými arkádami, mešity a nádherné zahrady.

Je tu také rozsáhlý zavlažovací systém, jenž je proveden téměř mezi všemi budovami, ale dnes už tu proudící vodu neuvidíte. Vstupné: 250 rupií pro cizince, místní 20 rupií. Jakékoli slevy zde neexistují. Prohlídka vám zabere tak na hodinu a když vyjdete ven, zamíříte k nedalekému chrámu Síků. Dovnitř se lze podívat pouze pokud si zujete boty (a ponožky) a nasadíte šátek na hlavu, ten tam naštěstí půjčují. Ještě před vstupem do samotného chrámu procházíte vyhloubenou kaluží plnou vody, aby jste vstupovali „čistí“. Interiér je tvořen převážně mramorem, podlaha je pokrytá koberečky, na kterých sedí modlící se Síkové. Za doprovodu bubnovaní a hlasitého zpěvu, jenž zajišťují tři chlapíci sedící u naaranžovaného oltáře, kromě nich tu jsou všichni ponoření do své meditace. Na cestě zpátky do hotelu si v jedné cestovní agentuře zjišťujeme, jaké jsou časové a finanční předpoklady pro návštěvu Tádž Mahalu. Celkem příjemný pán nám dobrou angličtinou sděluje, že výlet z Dillí do Tádž Mahalu zabere celý den a vstupné činí 750 rupií. Dojet se tam dá autobusem nebo autem s řidičem, přičemž auto je samozřejmě dražší (vyjde na cca 75 euro), ale zároveň rychlejší a mobilnější než autobus (ten vyjde na 700 rupií). Když jste alespoň 3 (jako jsme byli my), cesta autem se už vyplatí. Rozhodli jsme se nechat si tenhle zájezd na konec našeho výletu po Indii. Padla tma, takže vyrážíme hledat nějakou „gramotnější“ restauraci, kde si dáme večeři. Projdeme pár uliček, ve kterých na nás každý obchodník huláká, jen abychom si ho všimli. Jakmile zkřížíte svůj pohled s pohledem majitele obchůdku, už přicházejí další věty typu „hello my friend“, „wanna buy something“,  „very cheap for you“, „where are you from?“ a tak dále. Nakonec usedáme do jedné z restaurací, kde si objednáváme colu (klasickou 300ml ve skle) a prohlížíme jídelní lístek. Ještě nemám tušení, co jednotlivé názvy jídel představují, tak se ptám Oldy, který tu není poprvé. Všichni si dáváme „Thálí“, jenž představuje kopu rýže a k tomu na tácu asi 4 různé druhy omáček, většinou notně pálivé. Na přání si můžete nechat (zadarmo) libovolné omáčky přidat. Ty vám někdo ze zaměstnanců ochotně „kydne“ z kýblů, se kterými mezi stoly občas projde. Po vydatné večeři za 30 rupií (cca 15 Kč) se ještě procházíme živým nočním městem, náladu nám kazí nějaký „sekuriťák“, jenž nás nechce pustit do veřejného parku, prý kvůli tomu, že máme foťáky. Evidentně neměl bílé moc v lásce. V pokoji na hotelu si vybaluji spacák a po obřadu, jenž by se mohl jmenovat sprchování po indicku, si jdu lehnout.

Text a foto: Jakub Štantejský

Související články:

Cesta severní Indií XI.

Cesta severní Indií X.

Cesta severní Indií IX.

Cesta severní Indií VIII.

Cesta severní Indií VII.

Cesta severní Indií VI.

Cesta severní Indií V.

Cesta severní Indií IV.

Cesta severní Indií III.

Cesta severní Indií II.

zpět