Cesta severní Indií IX.
17. den (neděle 22.2. 2009)
Brzo ráno se jdeme vykoupat do moře, i před sedmou hodinou je krásně teplé. U snídaně si naplánujeme výlet do cca 35 km vzdáleného Konaraku, kde stojí vrchol tzv. uríské architektury – majestátný pískovcový chrám. Po více než 300 let byl chrám zasypán obrovskou písečnou dunou a teprve na počátku 20. století, kdy písek a hromady sutiny byly odstraněny, se v celé kráse objevil úžasný výtvor dávných stavitelů. Zdi jsou pokryty milostnými dvojicemi, vytesanými ve všech možných pozicích Kámasútry.
Z Puri se sem lze dostat obyčejným autobusem, který vás doveze skoro až ke chrámu, za cca 5 rupií. Samotný vstup vás přijde na 250 rupií (cena pro cizince). Ale určitě to stojí za to – vysoká tmavě hnědá stavba s detailně propracovanými motivy je nádherná. Cesta zpátky uteče mnohem rychleji a po večeři zjišťujeme, že se v Puri koná „Bring your own film festival“ (festival „přines si svůj vlastní film“), ze zvědavosti se jdeme podívat, ale jedná se o vesměs o dokumenty agrárního charakteru, takže festival opouštíme. Od místních se necháme navést do prodejny alkoholu, kde si kupujeme pivo značky Godfather (60 rupií za 650 ml láhev) a směřujeme rychle na pokoj do našeho hotýlku. Bohužel pivo není moc dobré. Olda koupil nějaké místní odpuzovače hmyzu (na bázi vonných tyčinek), výsledek je ovšem takový, že ležíme propocení v zasmrádlé místnosti. Další noc komářích útoků, hrůza.
18.den (pondělí 23.2. 2009)
Po snídani za 40 rupií vyrážíme podél pobřeží na východní stranu, kde jsme ještě nebyli, bohužel tu nic zajímavého není, krom pár budov z období britského kolonialismu a sem tam hezká zahrada. Blíží se poledne, což začínáme pociťovat – už tak ubíjející sluníčko ještě sílí. Rychle se po pláži vracíme zpátky na oběd, což představuje Thálí za 50 rupií. Odpoledne se jdeme vykoupat do moře. Celý den úspěšného nicnedělání uplyne až k večeři. V Puri se náš plánovací režim pohybuje mezi snídaní a obědem; a obědem a večeří. Poslední noc s komáry. Ještě že máme v pokoji alespoň ten větrák, jinak by jsme nenaspali vůbec nic.
19.den (úterý 24.2. 2009)
Vstáváme docela brzo, asi v půl sedmé ráno, jsem trochu poštípaný od komárů, jelikož mi pot částečně smyl mazání.
Přebookovaný vlakový spoj odjíždí z nádraží v 10:55 hod., přičemž V Dillí má být v v půl desáté večer druhého dne. Brutální, téměř 37-mi hodinový přejezd. Strašná představa po našich zkušenostech s vlakem. Zabalíme si věci a s batohy na zádech vyrazíme na snídani. Čaj, cola a banánová palačinka s čokoládovou polevou – musím předzásobit žaludek do vlaku. Na nádraží dorazíme dvě hodiny před odjezdem. Vzhledem k tomu, že už nám skoro došly zásoby z domova, vyrážím koupit nějaké sušenky a sladkosti na cestu, narazil jsem dokonce i na stánek s novinami a knihami.
Nastupujeme do vlaku a k našemu překvapení (v pozitivním smyslu slova), v našem kupé už sedí rodinka „bílých“ – německý pár s dítětem. Kromě angličtiny zkouším procvičit i němčinu, ale končí to jako takový mezinárodní mix. Puri opouštíme s půlhodinovým zpožděním. Vlekoucí se cestu mi pomáhá překonat rozečtená knížka a pravidelný přísun čajů za 5 rupií. Časem nudou vystupujeme skoro na každé zastávce, většinou sháníme něco k jídlu nebo pití. Snažím se udělat alespoň pár fotek z vlaku. Spát jdu poměrně brzy, asi kolem sedmé večer.
Text a foto: Jakub Štantejský
Související články:
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek