Cesta severní Indií VII.

13. den (středa 18.2. 2009)

Pozdní snídaně „u tibeťana“ – tibetský chleba a citrónový čaj – mě dostává do formy. Na dnešek jsme si přispali, protože na treku byl náš budíček každý den kolem šesté ráno. Nemáme moc chuť cokoli podnikat, ale přemůžeme se a jdeme se podívat do místní botanické zahrady. Vstup je zadarmo a naštěstí tu není skoro ani živáčka. Skleníky a budovy v areálu jsou ještě z dob britského kolonialismu, věk je na nich znát, ačkoliv se je místní snaží udržovat v dobrém stavu.

Zbytek dopoledne, až do oběda, proflákáme. Zrovna když dojídám své oblíbené chow-mein (kdyby ho všude vařili na stejný způsob, už bych ho nemohl ani vidět), k vedlejšímu stolu usedá cizinka. Kamarád ze srandy říká „čau“ a dostane se mu k našemu překvapení odpovědi „ahoj“. Češka! Prohodíme pár vět, prý právě přijela do Indie a chystá se tu být 6 týdnů, konkrétně v oblasti Sikkimu (hornatá část Indie na východ od Darjeelingu). Po příjemném setkání bereme opět plné batohy a směřujeme na stanoviště džípů. Potřebujeme se dostat do Šiligurí, odkud by měl jet noční autobus do Kalkaty. Řidiči se o nás už perou. Nastupujeme, bágly házíme na střechu a s domluvenou cenou 80 rupií na jednoho objíždíme městečko, protože potřebujeme naplnit vozidlo. Projíždíme uličkami a řidič křičí do okolí „Šiligurííí, Šiligurííí, Šiligurííí“, pro trochu srandy to začneme křičet taky, čímž vyloudíme na našem řidiči překvapený výraz, jenž se pak změní na úsměv. V džípu nás sedí dohromady 11. Jedeme dlouho a pořád dost klesáme, až mě z toho začínají zaléhat uši. 25 km před cílem si pán za volantem rozhodne udělat v jedné vesnici pauzu na oběd, takže všichni čekáme než se ráčí najíst. Během čekání pociťujeme velké vedro a ubíjející sluníčko, na treku jsme si na klasické indické podnebí úplně odvykli. Dokodrcáme se do Šiligurí a pěšky dojdeme k autobusovému nádraží. Lístek do obyčejného linkového autobusu do Kalkaty přijde na cca 330 rupií. Lze si koupit i do klimatizovaného a pohodlnějšího, ovšem ten vyjde na 700 až 800 rupií. Odjezd je v 19:00, máme nějakou tu hodinku čas, jdeme si nakoupit pití a za všeobecného zájmu se na autobusovém nádraží převlékáme do lehčího oblečení. Propocené věci přilákaly komáry, musíme se dát do pohybu a namazat se „odsuzovacím“ krémem. Půl hodiny před odjezdem nakládáme batohy a usedáme do autobusu. Bláhově si myslím, že cestu prospím. Jakmile vyjedeme z města, začíná neuvěřitelně drkotavá cesta a při evidentně neexistujících tlumičích se divím, že jsme ještě neurvali kolo. Sedíme vzadu, takže naštěstí nevidíme občasné riskantní manévry řidičů jedoucích v protisměru. Celou noc probdím.

14. den (čtvrtek 19.2. 2009)

Ještě že jsme se před cestou namazali krémem proti komárům, ti šmejdi to na nás zkoušeli i v noci v autobuse. Podaří se mi usnout až ráno na jednu nebo dvě hodiny. Přijíždíme do velkého, multikulturního a zaprášeného města – Kalkaty, jenž je jedním ze čtyř velkých městských center Indie. Kořeny města jsou spojeny s expanzí Evropanů v sedmnáctém století, především Britů. Všude je vidět bílé a žluté Ambassadory (asi nejznámější indické auto, vyráběné od roku 1958). Naše první kroky směřují k Indickému muzeu do Park street, tady je největší koncentrace hotelů pro turisty. Projdeme si jich asi pět a bereme jeden útulný pokoj s teplou vodou za 500 rupií. Jako první se jdeme podívat na kostel kostel sv. Jana, cca 2 km od Park street. Byl postaven roku 1787 a uvnitř najdete kromě klidu od venkovního ruchu také pamětní desky britských obyvatel města a prvního kalkatského biskupa Middletona. Kostel je prázdný, kupodivu tu nepotkáváme ani žádné „bílé“, při tom právě v Kalkatě je jich zatím nejvíce z měst, jenž jsme projeli. Vstupné 10 rupií. Řeku přecházíme po známém mostu Howrah, přičemž na řece jsou ještě další dva – mosty představují pomyslnou hranici mezi Bengálskou a Kalkatskou čtvrtí. Zrovna dnes se tu koná volební agitace, kdy jeden z řečníků řve na dav lidí, kteří totálně zablokovali dopravu na mostě a ta začíná rychle houstnout i v okolních ulicích.

Mimochodem si chceme sehnat spoj na zítra do Puri, kde máme namířeno k moři. Zase se seznamujeme s „cestovatelskou“ mafií, která tu má podchycené veškeré autobusy (o pokusu koupit si lístky na místním vlakovém nádraží se raději ani nebudu zmiňovat – po frontách, běhání, hledání a hádání se, to vzdáváme). Všichni nám tvrdí, že zítra obyčejný spoj nejede, jenom ten lepší, klimatizovaný a dražší (za neklimatizovaný běžný spoj dáte cca 300 rupií, za klimatizovaný a „luxusnější“ cca 700-800 rupií). Zkoušíme skoro deset různých autobusáků a všude dopadáme stejně. Z tohohle přístupu k „bílým“ začínáme být pěkně znechucení. Když už to chceme vzdát, Olda mě ještě přemluví na poslední pokus - zajít do jedné zapadlé cestovní kanceláře. Mladý kluk nás přivítá a během pár chvil se nás ptá kam a jak se potřebujeme dostat. Prý je lepší jet do Puri vlakem než autobusem, ušetříme čas a peníze. Nestačíme se divit, po všech těch kyselých obličejích a snahách nás „okostit“ tu najednou máme vstřícného člověka, jenž nám chce pomoct. Bereme klasickou 2. třídu se skládacími lehátky. Kluk vytiskne lístky, vysvětlí co jaký název a čas znamená a pro jistotu ještě ukáže certifikát v angličtině, jenž ho opravňuje tímto způsobem prodávat lístky. Cena je cca 350 rupií na hlavu. Odjezd z vlakového nádraží Howrad ve 20:55, příjezd do Puri 05:50, dokonce jedeme spojem, o kterém se nám na vlakovém nádraží ani nezmínili. Po obědě spojeném s večeří, ve čtyři hodiny odpoledne si musím zajít vyměnit peníze – v exchange pobočce mi za 100 dolarů dají cca 4800 rupií. K večeru si zajdeme koupit pivo – Kingfisher strong za 50 rupií. Pivo se v Indii balí do papíru a tento nápoj se tu obecně pije jen velmi málo. Olda dnes slaví svátek a v záloze má whisky, takže ještě dokupujeme colu a po vypití všech lahví jdeme spát.

Text a foto: Jakub Štantejský

Související články:

Cesta severní Indií XI.

Cesta severní Indií X.

Cesta severní Indií IX.

Cesta severní Indií VIII.

Cesta severní Indií VI.

Cesta severní Indií V.

Cesta severní Indií IV.

Cesta severní Indií III.

Cesta severní Indií II.

Cesta severní Indií I.

zpět