Chorvatsko: Na ostrově Hvar II.

V případě, že byste se rozhodli pro mírné zvýšení adrenalinu, doporučuji vyzkoušet rafting na řece Cetina (záleží na společnosti, kterou si vyberete, na vašem věku, fyzických schopností a zdravotním stavu), případně absolvovat safari po ostrově v terénním autě, s nímž se dostanete na místa a cesty, kam byste se běžným osobním autem sice možná dostali, ale raději bych to neriskovala. My jsme si na doporučení vybrali raftera, s nímž jsme se skutečně nenudili. Směsí chorvatštiny, češtiny, slovenštiny a angličtiny nám pověděl něco o řece a okolní přírodě. Náš raft byl asi jediný s počtem šesti pasažérů ve člunu plus jeden vedoucí, což je mnohem lepší, než když je vás na raftu dvanáct a každý zabírá veslem podle větru, všichni se překřikují a neslyší povely vedoucího raftu. Kromě jiného jsme byli také asi jediný raft, který byl kompletně mokrý, zaplaval si v desetistupňové vodě v jeskyni, lezl po kluzkých kamenech ve tmě ve stejné jeskyni a potom skákal z útesu z výšky pět a deset metrů (samozřejmě, kdo to nechtěl zkusit, nemusel). Věřte mi, když si pořádně nechytíte nos, tak takový výplach dutin jste ještě nezažili. Bonusem byl doprovodný kajak, jehož majitel nás celé tři hodiny splavu fotil.

Doporučení na rafting

Na raft si neberte nic, co se může ve vodě zničit, případně co nechcete, aby se namočilo. Oblečte si plavky, na nohy si obujte boty do vody (stačí i úplně laciné, jen aby se vám v nich neklouzalo), případně speciální sandály určené na vodní sporty, a do raftu si přibalte láhev s vodou. Všechny cennosti nechte doma nebo si je odložte v nepromokavém vaku, který mají vedoucí raftu u sebe, případně si nechte vše v doprovodném vozidle. Nakonec se nezapomeňte natřít krémem na opalování – vodní hladina za jasného počasí působí jako zrcadlo. A ještě jedna drobnost: nezapomeňte si nechat v autě suché oblečení a obuv na přezutí.

Samotný ostrov Hvar je dlouhý asi 70 km a má nejvíce slunečních dní v roce v celém Chorvatsku. Nemá příliš vysoká pohoří, přestože několik strmých skalnatých útesů tam najdete. Přestože před pár lety téměř polovinu ostrova vypálil požár, stále je velice malebný, voní po levanduli, rozmarýnu a jiných bylinkách. Stejně jako u nás rostou jabloně a hrušně, tam rostou olivovníky, réva, levandule a fíkovníky, z nichž si můžete utrhnout čerstvý fík kdekoliv na kopci při prohlídce ostrova. Mimochodem, čerstvé fíky můžete sníst i s kůží (což jsme nevěděli, než nám to průvodce po ostrově řekl). Čerstvé dozrálé olivy jsou úžasné – tvořily součást mého jídla každý večer a bylo mi jedno, že mezi nimi byly i ty černé, které jinak nemám příliš ráda.

Co se týká levandule, budete překvapeni z políček, na nichž ji kdysi lidé pěstovali. Políčka jsou ohrazena kamennými zídkami, kterých jsou tam stovky kilometrů. V první chvíli jsme nechápali, čeho jsou tyto zídky pozůstatkem, než nám naši nevědomost a bizarní pokusy uvažovat nad příčinami vysvětlili. Na polích v nížinách ostrova se kdysi pěstovaly ve velkém olivovníky a réva. Na levanduli nezůstávalo místo, a tak ji lidé začali pěstovat v kopcích. Problémem, který museli vyřešit, bylo, že kopce byly posety tunami kamenů různých velikostí, a tak se rozhodli tyto kameny posbírat. Tak vznikly kamenné zídky, ohraničující jednotlivá levandulová políčka.

Na některých místech u políček se nacházejí tzv. trimy – malé kamenné kopečky s otvorem, skrz který můžete nahlédnout dovnitř. Trimy sloužily pracujícím na polích na oddech pŕi velkém horku nebo je chránily za deště. Umíte si to představit? Všude samá voňavá levandule a kamenné zídky – nádherná kombinace. V tomto případě nešlo o tvorbu zahradní, resp. ostrovní architektury, ale o obchod. Levandule byla v minulosti ceněnou bylinou, která se sušila nebo se z ní vyráběl levandulový olej, i dnes používaný na zdravotní a kosmetické účely. Na ostrově ještě dnes koupíte jeho stoprocentní verzi. V současnosti pěstuje levanduli na ostrově jen pár rolníků a pro turisty je určena jako suvenýr ve formě voňavých sáčků, sušených svazků nebo čistého oleje. Důvod je prozaický – cena. Státy jako například Francie používají na její zpracování stroje, čímž cena levandule a produktů z ní prudce klesla. Ruční zpracování této bylinky přestalo mít význam. Průvodce po ostrově se nám zaručil, že hvarská levandule je i dnes velice kvalitní a přitom jí stačí tak málo – slunce, kamenitá půda a vystačí si s minimálním množstvím vody z nebe.

Návštěvu ostrova doporučuji každému, kdo má rád klid, slunce, malebné kamenné útesy omývané vlnami moře, i těm, kdo rádi vyhledávají a objevují kouzelná místa vytvořená přírodou. Najdete tam laguny s průzračnou tyrkysovou vodou, k nimž se dostanete jen pěšky, když odstavíte auto na silnici nad mořem, objevíte opuštěné kamenné domy, volně se pasoucí koně na suchých stráních kopců, velký bílý kříž, vypínající se majestátně nad ostrovem nebo pozorovatelnu, na níž se střídají požárníci se svými loveckými psy, dohlížejícími a chránícími celý ostrov před požárem.

Text a foto: Terézia Strečková

Překlad: Jiří Výborný