Čína: Jak to všechno začalo - čínské parky: Smím prosit?

V Čcheng-tu byly parky místem, kde se scházeli mladí i staří, aby si dali čaj v nějaké té čajovně, aby poklábosili nad ma-ťiangem nebo aby si zkrátka jen sedli do stínu a odpočívali. To jsou věci víceméně obyčejné a člověka nijak nepřekvapí. Ale Čína je plná věcí, které zkrátka napoprvé nečekáte.

Jednou z takových věcí, které si prostě všimnout musíte, je tancování. A pozor, netancuje se pouze v parcích, ale také na různých prostranstvích, především na náměstích. Díky tomu má tenhle druh tancování dokonce svoje pojmenování, pod kterým ho najdete na čínském internetu: kuang-čchang-wu 广场舞, čili „tanec na náměstí“. Většinou brzy ráno a pak především navečer, kdy opadnou největší vedra, se sejdou nejrůznější skupinky lidí, pustí naplno rádio nebo magnetofon, co si s sebou přinesli, a dají se do tance. Někteří tancují jen tak pro radost, jiní to berou i jako společenskou akci, obléknou se jako na ples a tancují s nepředstavitelnou vážností. Často se stává, že se na jednom plácku sejde tanečních skupin víc, takže z různých stran můžete zaslechnout různé typy hudby, které se prolínají v... řekněme zajímavou směsici.

Zatímco někteří tancují, jiní nacvičují všemožné sestavy, a to především postarší ženy. Bývají zhruba ve věku našich babiček, ale často těžko říct – některé mohou být o hodně mladší (třeba i kolem třiceti, čtyřiceti) valná většina ovšem bývá starší a věk si netroufám odhadovat... Jedna z nich bývá „vedoucí“ a ostatní pak podle jejího vzoru trénují různé taneční variace, cvičí s vějíři a předvádí na svůj věk neuvěřitelné kousky. Nezřídka se stane, že vás jako cizince chvíli zvídavě okukují a když si povšimnou vašeho zájmu, ochotně se zeptají, jestli si nechcete zacvičit s nimi.

Dalším, propracovanějším stupněm, jsou pak různorodá divadelní představení, kdy aktéři za nadšeného podpory diváků představují (často velmi, velmi hlasitě) výjevy z čínské minulosti, dávné i nedávné.

V čínských parcích je zkrátka vždy na co koukat. Tancováním a divadelními představeními to rozhodně nekončí. V čínském parku totiž jako čínský rodič můžete pro svou dceru nebo svého syna najít manžela či manželku. Můžete si procvičit kaligrafii na chodníku a nebo si třeba prohlédnout babičky a dědečky, kteří cvičí, jako kdyby byli gumoví. To už se ale do dnešního článku nevejde...

Text/foto: Hana Bašová