Čína: Na studiích - Čcheng-tu: cesta tam a zase zpátky
Publikováno: 27.6.2015
V Čcheng-tu 成都 jsme navštívili místa, o kterých už tu byla řeč v minulých článcích. Já si užívala nostalgii, ostatní členové naší výpravy zase příjemné počasí – většinu času jemně pršelo, takže nebylo takové horko, jaké tou dobou v Čcheng-tu obyčejně bývá.
Náš hotel byl nedaleko vlakového nádraží, odkud jsme měli jet dál na jih, a tak jsme měli ještě spoustu času na večeři a dokoupení zásob na cestu. Sem tam jsme zaslechli, jak si lidé povídají o přívalových deštích, ale nepřikládali jsme tomu velkou váhu. Nakonec se ukázalo, že tahle informace sehraje v našem příběhu zásadní roli...
Zvesela jsme nakráčeli s batohy na zádech na nádraží, deodoranty jsme schovali hluboko mezi oblečení a prošli jsme celkem v pořádku kontrolami. I to je klíčová informace. V Číně jsou na všech nádražích nainstalovány kontroly podobně jako na letišti a neprojde nic, na čem je obrázek ohně. Tudíž ani jinak neškodné deodoranty ve spreji. A takové kontroly jsou i v metru. Že se o tom na vlastní kůži přesvědčíme, to jsme ještě netušili...
Tentokrát, podobně jako v Pekingu, jsme měli štěstí – stačilo vysvětlit, že deodorant sám od sebe nevybuchuje ani nehoří. A byli jsme vpuštěni do nádražní haly. Stejně spořádaně jsme nastoupili do vlaku a každý se vyšplhal na svoje tvrdé lehátko. Už byl večer a my byli vcelku unavení, takže nám nedělalo problém usnout. „V Si-čchangu 西昌 na viděnou,“ popřáli jsme si dobrou noc, když se vlak dal měkce do pohybu.
„Blížíme se k Čcheng-tu, blížíme se k Čcheng-tu,“ slyším najednou. Podívám se na hodinky – už bychom měli přijíždět k Si-čchangu. Tak jaképak „blížíme se k Čcheng-tu“? Probudila jsem B., aby si poslechl hlášení se mnou a uklidnil mě, že jenom špatně rozumím. Nebo že se jim zbláznilo hlášení.
„Do Čcheng-tu?“ narovnal se na lehátku, jako kdyby do něj praštil blesk. Průvodčí nám ještě vynadala, že se nemáme tak hloupě ptát. To už se probudily i T. a P. Mladá Číňanka na spodním lůžku nás konečně uvedla do obrazu – asi uprostřed cesty se kvůli přívalovým dešťům sesunul svah a vlak neprojede dál. Proto se vrací zpátky do Čcheng-tu a všichni se musí do svých destinací dostat tak, jak sami svedou. Peníze nám ale dráhy vrátí a možná i vymění jízdenku.
Tak že by si s námi holky zažily konečně nefalšované neplánované dobrodružství? Napadlo mě, když jsem ještě ve vlaku začala kontrolovat, jestli vůbec ještě nějaké lístky na další vlak jsou. Letenky mi mizely před očima. V Si-čchangu jsme neplánovali ani přespat, ale rovnou pokračovat dalším nočním vlakem dál na jih. Možná, že nás do Si-čchangu doveze autobus... Jenomže autobusové nádraží je na druhém konci města.
Všechno popořadě, rozhodli jsme se, když jsme se probrali úplně. Vlak zastavil, všichni se vztekle vyřítili na nádraží a chtěli vrátit peníze za lístky. I my se postavili do té nekonečné fronty. A když už se nám podařilo lístky vrátit, žádné další, za které bychom je vyměnili, už samozřejmě nebyly. Takže jedeme autobusem. Hurá na nádraží, rozhodli jsme se. Vystáli jsme frontu na lístky do metra, položili batohy na kontrolní pás... A už nás volali hlídači. Prý máme v batozích něco nebezpečného a nemůžeme tím pádem do metra. Deodoranty, napadlo nás okamžitě...
Celé naše dobrodružství se sem už tentokrát nevejde. Ale hned příště budu vyprávět dál – o tom, jestli nás strážníci pustili, jestli jsme ještě sehnali lístky na autobus a jestli jsme se vůbec do Si-čchangu dostali...
Text a foto: Hana Bašová
Souvisejicí články
Publikováno: 13.2.2016
Při svém druhém studijním pobytu v Číně jsem už byla samozřejmě o něco málo chytřejší než při tom prvním. A vlastně i před tím prvním jsem si vyslechla mnoho rad od starších spolužáků. „Snaž se moc nepoužívat látkové kapesníky.“ „Hlavně nezapichuj hůlky do jídla.“
Publikováno: 10.10.2015
Už v minulém článku jsem tak trochu začala vyprávění o jezeru La-š'-chaj 拉市海, ke kterému jsme se chtěli vypravit. Jezero se rozkládá při jižním úpatí Sněžné hory nefritového draka (čínsky Jü-lung süe-šan 玉龙雪山) v nadmořské výšce přes 2 400 metrů, jeho plocha činí asi 5 330 hektarů. Dříve tudy vedla stará koňská čajová stezka, velmi důležitým artiklem byl chuťově výrazný čaj pchu-er 普洱. Dnes je jezero hnízdištěm téměř šedesáti druhů ptáků – v zimě se jich tu slétne na třicet tisíc. Nejlepším časem na jejich pozorování je prý prosinec.
Publikováno: 3.10.2015
Návštěvu jihočínského městečka Li-ťiang 丽江 jsme nezačali právě ideálně. Díky mé snaze bydlet „mezi místními“ jsme mezi nimi bydleli možná až příliš. Od samotného historického centra jsme byli vzdáleni dobrou půlhodinu jízdy autem a k našemu hostelu nejelo ani taxi, natož pravidelný linkový autobus. Hostitelka byla – mírně řečeno – nepříliš pohostinná a do toho všeho pršelo, jako kdyby měl přijít konec světa.
Publikováno: 26.9.2015
Nastal čas odjezdu z městečka Ta-li 大理, kde se nám ani po pár dnech nepřestalo líbit. Rozloučili jsme se s pohostinnou paní domácí, jejím tatínkem i jejich obřím štěnětem, naložili batohy na záda a vydali se k zastávce autobusu.
Publikováno: 19.9.2015
V Ta-li 大理, městečku ležícím v jihočínské provincii Jün-nan 云南, jsme se snad každý den našeho pobytu probouzeli do chladného slunečného rána. Oproti rozpáleným uspěchaným velkoměstům to byla příjemná změna. Tady jsme najednou získali spoustu životního prostoru a nemuseli jsme neustále uhýbat před motorkáři, cyklisty s různými náklady, zuřivými řidiči aut a autobusů a dalšími a dalšími nástrahami.
Publikováno: 5.9.2015
Po několika dnech strávených v Kchun-mingu 昆明 nastal čas, abychom se z „města věčného jara“ vydali dál. Naším dalším cílem bylo o poznání menší městečko Ta-li 大理 v jihočínské provincii Jün-nan 云南 (stejně jako Kchun-ming, hlavní město této provincie).
Publikováno: 29.8.2015
Hned další den ráno jsme se vyzbrojeni tlustými rýžovými plackami s výbornou náplní podruhé chystali na výpravu k Bambusovému chrámu (Čchiung-ču-s'筇竹寺). Abychom to neměli tak jednoduché, obloha se zakabonila a opět začalo pršet. A autobus nejel a nejel. Nejely ani autobusy další.
Publikováno: 15.8.2015
Když jsme sedali do autobusu, abychom se od vesnice jün-nanských národnostních menšin (čínsky Jün-nan min-cu cchun 云南民族村) dostali bez placení zbytečných poplatků k jezeru Tien-čch‘ 滇池, určitě jsme to nemysleli zle. Jenom jsme v tom horku měli už dost toho, jak se z nás kdekdo snažil vymámit peníze pro nic za nic.
Publikováno: 8.8.2015
Počasí se umoudřilo. Snad se za nás přimluvila želvička, které jsme den předtím pomohli zpátky na nohy v chrámu Jüan-tchung 圆通, kdo ví... Ať tak či onak, místo bubnování deště nás budily sluneční paprsky a my už se nemohli dočkat, až si dáme zvláštní rýžové placky z tlustého těsta, pečené a plněné zvláštní sladko-slanou směsí, ve které jsme byli schopni rozlišit jen buráky a pálivé papričky.
Publikováno: 1.8.2015
Kchun-ming 昆明 nás probudil podmračenou oblohou a lehounkým cvakáním dešťových kapek na okno. Nezdálo se, že by se počasí chystalo umoudřit, a tak jsme oblékli pláštěnky a vydali se vstříc dobrodružstvím.
Publikováno: 25.7.2015
Tak jsme konečně po všech těch peripetiích dorazili do Kchun-mingu 昆明, hlavního města jihočínské provincie Jün-nan 云南. Moji kamarádi mi o Kchun-mingu hodně vyprávěli, není proto divu, že jsem se sem těšila.
Publikováno: 18.7.2015
Stáli jsme v Si-čchangu 西昌 u okénka na výdej vlakových lístků a nechali si zopakovat zprávu o tom, že lístky si vyzvednout nemůžeme, můžeme je pouze vrátit a pokusit se koupit jiné – na vlak, který neprojíždí trasou, kde se zřítil svah. Když paní ukázala na nekonečnou frontu, měli jsme chuť sbalit svých pět švestek a vydat se do naší další destinace, Kchun-mingu 昆明, pěšky. Naštěstí jsme ještě zůstali chvíli stát.
Publikováno: 11.7.2015
Konečně jsme seděli v autobuse. Sice jsme si museli pár jüanů připlatit, ale zato se nám nebývalou měrou zvýšila pravděpodobnost, že se dostaneme do Si-čchangu 西昌 včas, abychom stihli další navazující vlak ještě dál na jih.
Publikováno: 17.10.2015
Z Li-ťiangu 丽江, malého a turisticky velmi známého jihočínského městečka, jsme odjížděli vcelku rádi. Trochu nás tížilo pomyšlení, že se do našeho hostelu budeme muset na zpáteční cestě vrátit, ale rozhodli jsme se hodit starosti za hlavu a těšit se na další dobrodružství.
Publikováno: 24.10.2015
Ačkoliv se zdálo, že nějaký balvan na nás cestou do hostelu zkrátka spadnout musí, řidič nás dovezl v naprostém pořádku a ještě jsme zvládli viset z okýnek a fotit okolní krajinu, jako by to byla jediná příležitost. Během několika následujících dnů jsme však zjistili, že toho místa se snad skutečně nelze nabažit...
Publikováno: 6.2.2016
Když jsme se na letišti s B. zamysleli nad všemi předsudky, kterými se zaobírají naši čeští kamarádi, uvědomili jsme si, že ani ti čínští nejsou tak úplně bez zkreslených představ o naší kultuře.
Publikováno: 30.1.2016
A bylo to tady – den odjezdu pro nás i pro T. s P. Holky se pomalu chystaly jít k letadlu, zatímco já a B. jsme měli ještě pár chvil, než opět opustíme území Číny. Jak už to bývá, před očima nám běžely všechny – především ty hezké – zážitky, které se nám při ročním pobytu a následném cestování přihodily. A napadalo nás také, že teď už se i T. s P. budou potýkat s všudypřítomnými dotazy ohledně Číny.
Publikováno: 16.1.2016
Hodiny zbývající holkám (a vlastně i nám) do odjezdu už se daly celkem pohodlně spočítat, ale přece jsme se rozhodli využít je, co to půjde, a i přes neuvěřitelné horko z Pekingu prozkoumat maximum.
Publikováno: 9.1.2016
Výlet na Velkou čínskou zeď jsme ve zdraví a s úžasnými zážitky měli za sebou a teď už nás kromě zábavy čekaly také přípravy na odjezd. Já a B. jsme měli plné ruce práce s balením. Ukázalo se, že sbalit rok života v Číně do jednoho kufru není záležitost na jedno odpoledne. Odvedla jsem proto T. a P. do jejich hostelu a ponechala je osudu.
Publikováno: 2.1.2016
Pokračovat z rozcestí směrem do kopce jsme zvládli na jedničku. Procházeli jsme místní vesničkou, někteří si nás prohlíželi, jiní tu očividně turisty potkávali, a tak nám jenom zamávali na pozdrav. Když jsme došli na další rozcestí, zeď už se před námi začínala rýsovat. A na křižovatce se pro změnu rýsoval malý obchůdek, který kupodivu ani nebyl předražený, takže jsme doplnili zásoby vody. A také cukru v podobě nanuků. Pokud existuje závislost na nanucích, v Číně jsem jí zaručeně trpěla.
Publikováno: 19.12.2015
Po několikatýdenním cestování nás čekal návrat do Pekingu. Byl to zvláštní pocit. Po půl roce stráveném v hlavním městě nám s B. tak trochu připadalo, že se vracíme „domů“. Z Li-ťiangu 丽江 jsme se vlakem dopravili do Kchun-mingu 昆明, hlavního města provincie Jün-nan 云南, kde jsme strávili ještě několik dní. Letenky jsme kupovali narychlo, protože jsme pořád čekali, že ještě zlevní, takže byl nakonec zázrak, že se nám je vůbec podařilo sehnat.
Publikováno: 5.12.2015
Li-ťiang 丽江, městečko v jihočínské provincii Jün-nan 云南, má pověst pohádkové země s čistou oblohou, svěžím vzduchem a úchvatnou krajinou. To všechno skutečně Li-ťiang splňuje – a ještě něco navíc. V dnešní době je rájem – rájem pro turisty. Pokud zaplatíte osmdesát jüanů vstupné do historického centra, kromě neodbytných prodavačů už vám nic nebrání v průzkumu.
Publikováno: 28.11.2015
Odjezd ze soutěsky Tygřího skoku jsme téměř zázrakem ve zdraví přežili a čekal nás Li-ťiang 丽江. Podruhé. Musím přiznat, že ačkoliv jsme to nikdo neřekl nahlas, nijak zvlášť jsme se do toho města netěšili. Náš pobyt před pár dny nám totiž tak nějak bohatě stačil. Bydleli jsme sice díky mé vynalézavosti hned u jezera La-š'-chaj 拉市海, ale rozhodně to nebyla žádná výhra. Mimo jiné proto, že jsme si vůbec neprohlédli historické centrum, část Li-ťiangu, kvůli které sem všichni jezdí.
Publikováno: 21.11.2015
Den odjezdu z horského ráje nadešel. Měli jsme však ještě volné dopoledne, a tak jsme se vydali na poslední průzkumnou procházku. Nemířili jsme už nikam daleko, jenom do sousedství.
Publikováno: 14.11.2015
Z našeho nevinného výletu k vodopádům se stala má noční můra. Koníci stojící přes uzounkou pěšinku nad hlubokým srázem byli oproti vodopádu přes cestu ještě vlastně úplně neškodní. Jakmile jsem se dostala přes obě tyto překážky na druhou stranu, před očima se mi objevil pan domácí a jeho nadšené instrukce, kudy jít za dalšími vodopády. A protože cesta vedla k našemu hostelu jenom jedna, musela jsem se psychicky připravovat na další a další vodopády.
Publikováno: 7.11.2015
Zdálo se, že probouzet se do horských rán naplněných příjemným oparem se nám nikdy nemůže omrzet. V našem hostelu jsme spali už několikátou noc a při každé snídani na terase pod horskými štíty jsme dumali, jestli jsou i místní pořád tak okouzleni.
Publikováno: 31.10.2015
V malinkém domácím hostelu poblíž soutěsky Tygřího skoku (Chu-tchiao sia 虎跳峡) jsme spali spánkem spravedlivých. Hned po našem příjezdu jsme se byli podívat na běsnící řeku Ťin-ša 金沙, kterou v jejím nejužším bodě údajně přeskočil tygr, a pohyb na nezvykle čerstvém vzduchu nás zcela úspěšně udolal. I tak jsme však druhý den ráno vstali časně, abychom si z terasy vychutnali pohled na sluneční paprsky, které nesměle prostupovaly ranním oparem.
Publikováno: 4.7.2015
Celé tohle vyprávění, které začíná už v minulém článku, se postupem času stalo jednou z našich nejoblíbenějších historek. Zkrátka – povídání o tom, jak jsme jeli z Čcheng-tu 成都 do Čcheng-tu.
Publikováno: 1.11.2014
V jednom ze svých dřívějších článků jsem se už, alespoň malinko, zmínila o jedné z čínských menšinových národností – o Chuejích (chuej-cu 回族). Nemohla jsem si vynachválit jejich kuchyni a jejich přátelské a vzdělané reakce, když se dozvěděli, odkud pocházím.
Publikováno: 12.12.2015
Z ticha chrámu skrytého v jedné z uliček Li-ťiangu jsme opět vykročili mezi davy turistů. Většinu z nich tvořili Číňané, kteří se radostně vrhali na veškeré pochutiny – hlohem v cukrové polevě počínaje a obrovskými opékanými kostmi konče.
Publikováno: 22.8.2015
Další den jsme vstávali celí nadšení. Chystali jsme se totiž objevit tajemný chrám, který tak trochu připomínal Bradavice z Harryho Pottera. Na žádné internetové diskuzi se totiž neshodli ani dva lidé na instrukcích, jak se k chrámu dostat, ale každý z nich byl přesvědčený, že kromě jeho návodu žádná jiná cesta neexistuje.
Publikováno: 11.10.2014
Už v několika článcích jsem se dostala k tomu a samému tématu – k pití horké vody. Odmala mě děsila představa, že když jsem nemocná, musím pít horké nápoje. Daleko jednodušší a chutnější je přece namíchat si šťávu, tvrdila jsem vždycky. A potom jsem odjela do Číny.
Publikováno: 11.4.2015
Jsem jedna z těch, kteří si nákupy zkrátka asi neumí užít. Mám většinou pocit, že bych čas věnovaný hledání něčeho, co nakonec stejně často nenajdu, mohla využít daleko efektivněji. A když už se odhodlám a do obchodů vyrazím, potřebuju čas.
Publikováno: 13.12.2014
Vím, že staré rčení začíná trošku jinak, ale někdy mě napadá, že i tahle jeho obměna má něco do sebe. Jsou místa, na kterých mě to napadá častěji, a pak také místa, kde mě to napadá skoro každý den. Jak už určitě tušíte, do druhého případu spadá i Čína.
Publikováno: 13.6.2015
V Si-anu 西安 nám zbýval poslední den. Na večer už jsme totiž měli koupené lístky – ne do opery, ale na noční vlak do mého milovaného Čcheng-tu 成都.
Publikováno: 14.2.2015
Po rozloučení se se Su-čou 苏州 nás vlak unášel dál do slavné Šanghaje 上海. Šanghaj je dnes jménem, které se vybaví snad každému, zeptáte-li se na nějaké čínské město. Dříve to však bývala malá rybářská vesnička.
Publikováno: 14.3.2015
Ještě než jsem se vydala do Číny, na všelijakých reklamních plakátech jsem si všímala podivných, většinou kruhovitých budov, a nechápala jsem, proč někdo něco takového vůbec stavěl nebo dokonce ještě staví.
Publikováno: 15.11.2014
„Ty studuješ čínštinu? To jako přečteš ten rozsypanej čaj?“
„Čínštinu? Ťing ťing ťong?“ „A co, už máš z tý rejže šikmý oči?“
Publikováno: 18.10.2014
První registrační úkony byly konečně za mnou. Zařídila jsem si účet v čínské bance, odevzdala jsem asi osm pasových fotografií a všechny další potřebné dokumenty a na pokoji vyčerpaně pročítala pokyny. Po zjištění, že se liší čínská a anglická verze, jsem se rozhodla věřit té původní, totiž čínské.
Publikováno: 17.1.2015
V období Vánoc a Nového roku snad každý alespoň na chvilku zavzpomíná, jaký byl loňský rok, jak a s kým Vánoce trávil a jaké to bylo. I mně to nedalo a pohled na šedivé ulice beze sněhu mi připomněl mé první Vánoce mimo domov. Vánoce v Čcheng-tu 成都.
Publikováno: 16.5.2015
Peking, město našeho ročního studijního pobytu, nepřivítal holky právě nejvlídněji. Ale ani přes všechny překážky, které nám postavil do cesty, jsme si nenechali zkazit náladu a řekli jsme si, že se na památky, na které se během prvních pár dnů nedostalo, podíváme před odletem. S případnými nezdary bylo ostatně v našem velkolepém bojovém cestovním plánu počítáno.
Publikováno: 18.4.2015
Nebylo to tak dávno, co jsem sedala do letadla směr Helsinky a přemýšlela, kde strávím noc před letem do Pekingu. Najednou jsem zjistila, že se můj pobyt v Číně kvapem blíží ke konci. A byla to jedna z těch chvil, kdy jsem se zkrátka neubránila troše té nostalgie a vzpomínání.
Publikováno: 2.5.2015
Konec června byl ve znamení odjezdů. Už od května mi postupně odjížděli spolužáci. Blížilo se totiž zkouškové období a ti, kteří nepotřebovali žádná potvrzení o studiu a složených zkouškách zkrátka sbalili kufry a nasedli na letadlo. Další už do školy nechodili, protože jim přijeli na návštěvu příbuzní a kamarádi. Koleje postupně osiřely.
Publikováno: 20.12.2014
„Na konečnou? Ale co tam budete dělat, vždyť tam nic není?“
Publikováno: 20.6.2015
Náš odjezd ze Si-anu 西安 se nezadržitelně blížil. Nezbývalo, než se i s batohy přesunout městským autobusem na vlakové nádraží. Potud to bylo celkem jednoduché...
Publikováno: 21.2.2015
Po krušném příjezdu do Chang-čou 杭州 nás čekal nabitý program. Hned zrána jsme se tedy vydali na průzkum, abychom zjistili, kde to vůbec jsme a jak se dostaneme k našemu dalšímu cíli – vesničce Lung-ťing 龙井, proslulé čajovými plantážemi.
Publikováno: 21.3.2015
Náš pobyt v Jün-jung-jao 云永谣 začal poměrně netradičně pohřbem, kterého se zúčastnila valná část místních – někteří přímo v průvodu, jiní je zpovzdálí sledovali. Za chvíli ale práskání ustalo, hudba utichla a o všem mohly vyprávět pouze ulice plné červených papírků po třaskavinách.
Publikováno: 22.11.2014
Mluvím sice pouze na základě vlastní zkušenosti a postřehů od přátel a známých, ale mám dojem, že snad u každého dříve či později přijde čas, kdy potřebuje opustit hlučné velkoměsto a nadýchat se čerstvého vzduchu.
Publikováno: 23.5.2015
Chrám Osmi nesmrtelných (Pa sien an 八仙庵) je největší taoistický chrám v Si-anu 西安. Když jsme se rozhodovali, na kterou památku vyrazíme nejdříve, byl celkem jasnou volbou.
Publikováno: 24.1.2015
V Pekingu nebylo špatně, ale jednou za čas se člověku zkrátka zachtělo pryč. Kamkoliv. Blížily se prázdniny kolem prvního máje a my už dávno zapomněli, jak šílené je cestovat, když mají volno i ostatní. Dlužno ale také říct, že jsme byli zase o něco chytřejší – naučili jsme se kupovat vlakové jízdenky na internetu.
Publikováno: 25.10.2014
Existují určitě seznamy nejpoužívanějších slov, a to v každém jazyce. Učíme se, která slova používáme v naší mateřštině nejvíc. A většinou se tomu nepodivujeme, skutečně se jedná o slova, u kterých nám to přijde logické.
Publikováno: 25.4.2015
... cožpak to není radostné? Už v jednom z minulých článků jsem neodolala a ocitovala první větu z Konfuciových Hovorů. Abych byla upřímná, měla jsem ji na mysli velmi často. Před mým odjezdem do Číny se mě ptal snad každý druhý: „A to za tebou budu moct přijet? To víš, když už tam budeš, tak nebudu muset shánět průvodce...“
Publikováno: 27.12.2014
Ať už jsem v Číně cestovala jak jsem chtěla, hlavním důvodem bylo přece jenom studium čínštiny. A protože se mě poslední dobou víc a víc známých i téměř neznámých lidí ptá, jak vlastně taková výuka v Číně vypadá, zkusím to aspoň trošku vylíčit.
Publikováno: 27.9.2014
Když jsem se před odjezdem z Čcheng-tu 成都 rozhodla k finálnímu balení, zjistila jsem, že mám rozhodně víc než jen svých pět švestek.
Publikováno: 28.2.2015
Z vesničky Lung-ťing 龙井 jsme se vraceli mírně rozladění. Zase nám dotěrná paní připomněla, že jsme v Číně stále turisté – a s obličejem, který mám, pro mnoho Číňanů turista zkrátka navždy budu.
Publikováno: 28.3.2015
Při našem pátrání po tchu-lou 土楼 jsme se po chvíli snažení dostali úplně mimo turisticky atraktivní vesnici, kde neúnavně vyhrávala hudba. Čínští turisté se vesele fotili v nejrůznějším tradičním i netradičním oblečení půjčeném za nehorázné sumy. Kolem nás najednou všechno utichlo a my se po uzounké cestičce dostávali blíž k místním kopcům.
Publikováno: 29.11.2014
Dny v Pekingu vesele ubíhaly. Ráno do školy, odpoledne ze školy, učit se, popovídat s kamarády... Každodenní rutinu jsme prokládali občasnými víkendovými výlety. Letní Peking, pravda, moc kouzelný nebyl.
Publikováno: 3.1.2015
Když jste v Číně na studiích a chcete toho zkusit ještě víc, než se naučíte v klasických kurzech, můžete se poptat po kurzech volitelných. Univerzity jich většinou nabízí spoustu. Od nejrůznějších sportů přes přednášky o literatuře nebo reáliích až po kurzy kaligrafie nebo místního dialektu.
Publikováno: 30.5.2015
„To je něco, co musíte vidět!“
„Určitě to stojí za to!“
„Je to div světa.“