www.infoglobe.cz »
Čína: pohledem novináře - svoboda slova po čínsku aneb internet I. Čína: pohledem novináře - svoboda slova po čínsku aneb internet I.
Publikováno: 9.2.2013
Všichni už jsme si zvykli, že je Čína ověnčena stovkami superlativů a nej a nebudu přehánět, když odhadnu, že tuto škálu prvenství rozšiřuje minimálně jednou týdně o nějakou novinku.
Já jsem tu pobývala v roce 2009, který byl mimo jiné pro čínské ego významný další oblastí, kde Země Středu překonala Spojené státy. S 389 milionovou internetovou populací se Čína dostala v počtu uživatelů tohoto média na světovou první příčku. Tu si mimochodem každoročně potvrzuje a k dnešnímu dni je na internetu více než půl miliardy Číňanů.
Kromě kolosu čínské státní televize CCTV a čínského státního rozhlasu, které jsme měli možnost projít si a prohlédnout osobně, nechybělo ani poukazování na nejnovější mediální hit – internet. Vyslechli jsme přednášky na téma rozvoj čínských sociálních sítí, kde se propagandisté oháněli jejich kvalitou a rostoucí oblíbeností.
Aby ne! Zapomněli nám totiž zároveň sdělit, že čínský občan nemá šanci použít nic jiného než domácí síť. Na celosvětový internet se prostě nedostane. Jak známo, svoboda slova tu má své ostré a bohužel stále ostřejší hranice. Facebook, Twitter nebo YouTube jsou pro Číňany nedostupné. Volání přes Skype je nelegální a ten, kdo to porušuje, hodně riskuje.
K tomu se pak přidává další zlatá medaile: Čína má nejvyšší počet osob vězněných v souvislosti s „internetovým pirátstvím“, které samozřejmě odhalili všudypřítomní cenzoři.
Výjimku z těchto pravidel si někdy vymohou cizinci – zaměstnanci zahraničních firem nebo turisti. Ani ty ale nemine přísná cenzura, která se zdokonaluje ruku v ruce s růstem popularity největší čínské mikroblogovací sociální sítě Sina Weibo. Jednoduše řečeno, režimní ajťáci mají čím dál tím víc práce.
Strana má pod kontrolou rádia, tištěná média i televizní kanály. Jediným místem, které nemohou bojovníci o udržení pozic komunismu naplno kontrolovat, je internet. Nutno jim ale přiznat, že se snaží ze všech sil.
Čína má dnes pravděpodobně nejsofistikovanější systém internetové cenzury ze všech zemí a spolu s drahými kolegy z Kuby a Íránu patří k nejpřísnějším regulátorům internetu na světě.
Číňana by samozřejmě ani nenapadlo dát si do vyhledavače slovo demokracie, nezávislost, náměstí Tchien-an-men, Tibet nebo Dalajláma, natož pak jméno jakékoli politicky nepohodlné či stíhané osoby, ale ani ten, kdo si chce o něčem najít „pravdu“, už dnes bohužel neobstojí – množství zakázaných slov roste v přímé úměře s nárůstem fanoušků internetu.
Text/foto: Andrea Fantová
Vložit nový příspěvekSouvisejicí články
Publikováno: 23.2.2013
Vulgarity a pornografie na internet nepatří. S tím bychom určitě mohli souhlasit, pokud by to ovšem nebyla jen zástěrka pro nekonečné drápy čínské internetové cenzury. Pod roušku ochrany národní kultury, zájmů a veřejného sociálního prospěchu se čínská vláda snaží skrýt tvrdé čistky.
Publikováno: 16.3.2013
Vyrazíme-li do Číny, je téměř nemožné minout její hlavní město – Peking. Peking plný stop minulosti, ale i Peking žijící přítomností a budoucností v každé ze svých širokých ulic i uzoučkých uliček. Peking plný výborného jídla, rušné dopravy... Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Kde ale najít také chvíli klidu v hektickém velkoměstě?
Publikováno: 25.8.2012
Provincie Qinghai mě okouzluje na každém kroku, nebo spíše na každém ujetém kilometru. Směsice buddhismu a muslimského světa pokorně vegetující pospolu je neuvěřitelně zajímavým jevem, obzvláště pro novináře z daleké, zrychlené, často neosobní a netolerantní Evropy. Tentokrát míříme do údolí, které skrývá oblast Rebkong, centrum tibetského umění v provincii.
Publikováno: 18.8.2012
Jsme už třetí den pohlceni kouzlem západní Číny a vědomí, že máme někde „za zády“ Tibet, je pro nás „ošklivě“ řečeno atraktivní. Tam se pod hlavičkou čínského Ministerstva zahraničí rozhodně nepodíváme, přesto ale tibetskou kulturu potkáváme na každém kroku.
Publikováno: 18.3.2020
Dnes vám přinášíme trošku netradiční článek o cestování, ve kterém se zaměříme na onemocnění COVID-19 vyvolávající smutek, strach a paniku ve více než 150 zemích či autonomních oblastech světa.
Publikováno: 10.11.2012
Vůbec první čínské slovíčko, které jsem se naučila a také ho dodnes nezapomněla, je „pi-džo“. Pokud se vám zdá povědomé, nemýlíte se – ač diametrálně odlišný jazyk, pro oblíbený nazlátlý mok má foneticky velmi podobný název jako čeština a mnohé další slovanské jazyky. Pití piva je zálibou, kterou máme s Číňany rozhodně společnou.
Publikováno: 11.8.2012
Náš autobus se konečně dokodrcal na konec dlouhatánské jílové polní cesty, ve kterou se zhruba před hodinou změnila jako mávnutím kouzelného proutku moderní šestiproudá dálnice. Mé obavy, že skončíme na střeše, se naštěstí nenaplnily, projeli jsme posledním lesíkem a před námi se vylouplo fotbalové hřiště zprava a zelený dvůr zleva. Všemu vévodila přízemní ošuntělá, omlácená šedivá budova - škola.
Publikováno: 12.5.2012
Konečně Peking. Naše novinářská parta se probojovala sérií bezpečnostních kontrol a ocitáme se v nekonečné letištní hale. Pocit, že nás zdejší dav pohltí, je ale lichý. Vzápětí vidíme rozesmátou čínskou slečnu s mávátkem a za pár minut sedíme všichni v luxusním klimatizovaném autobusu.
Publikováno: 13.10.2012
Jsme v Šanghaji, metropoli opředené stovkami „nej“, tedy i v největším čínském městě. Jedno „nej“ jí ale určitě chybí – to historické. Šanghaj má na rozdíl od mnoha jiných čínských měst historii poměrně krátkou, po středověku tu není ani památky. Rybářská vesnice na břehu řeky Huangpu se zrodila teprve v 11. století a na vážnosti začala získávat až o šest století později.
Publikováno: 13.2.2012
Čína – země neomezených možností, země, která na rozdíl od vyspělého světa roste a jejíž hospodářský růst se v současném světě jeví jako zázrak. Země s mnoha kulturními a historickými památkami, země, která posílá člověka do vesmíru. Nicméně také země, která nerespektuje lidská práva, země, kde vládne diktatura, sice označovaná jako komunistická, avšak s velmi markantními kapitalistickými prvky.
Publikováno: 14.7.2012
Čínská píle a disciplína nás provázela na každém kroku a návštěva pekingské Univerzity zahraničních studií ji jen potvrdila. Tady jsme měli šanci ocenit i další typickou vlastnost Číňanů – přizpůsobivost.
Publikováno: 15.9.2012
Jsme stále na dalekém severozápadu Číny, v kraji, který je protkaný tibetskou kulturou a historií. Po hutných dávkách nám naši pekingští hostitelé servírují návnady, které mají nevědoucí Evropany přesvědčit o zájmu centrální vlády na rozvoji qinghajské zaostalé ekonomiky, zvyšování životní úrovně obyvatel a zároveň podpoře zachování všech atributů původní kultury.
Publikováno: 16.6.2012
Z okénka autobusu jsme Peking zhlédli křížem krážem, autentickou atmosféru ulic a uliček a těch statisíců lidí v nich jsme ale nasáli až v roli pěších turistů a pak samozřejmě po „večerce“, tedy když skončila oficiální večeře s vybranými potentáty a naše znavené průvodkyně zmizely za dveřmi hotelového pokoje.
Publikováno: 17.11.2012
V Číně se pije opravdu všechno, na co si jen vzpomeneme. Každodenním nápojem je neodmyslitelný čaj, ať zelený nebo černý, fermentovaný nebo polofermentovaný. Voda a stovky druhů nealkoholických nápojů patří k jídlu stejně jako pivo nebo velmi oblíbené tradiční rýžové víno. Na stolech zdejší „vyšší" třídy už ale nechybí ani víno z hroznů, nápoj donedávna velmi opomíjený.
Publikováno: 19.1.2013
My už máme celé to vánoční martirium více či méně zdárně za sebou, následky silvestrovských oslav jsou zažehnané a nastoupily všední dny. Daleko na východě planety ale sváteční honička teprve vrcholí.
Publikováno: 19.5.2012
Být v Číně a nenavštívit Velkou čínskou zeď se rovná barbarství. V oficiálním programu, který pro nás čínská vláda sestavila, je tento výlet přesto jen alternativní a musíme si ho vyloženě zasloužit. Od časného rána proto sedíme v rudém sále sídla Komunistické strany Čínské lidové republiky a tváříme se, že posloucháme propagandistické referáty zapálených řečníků.
Publikováno: 20.10.2012
Když jsem se na ni dívala večer z promenády koloniálního Bundu, okouzlila mě Perla Orientu svými ladnými tvary a dlouze jsem sledovala, jak se v pravidelných intervalech odívá do nových a nových barev. Ani nevím, která jí sluší nejvíce…
Publikováno: 2.6.2012
My „vyvolení" jsme čínskou megalopoli probrázdili z velké části luxusním klimatizovaným autobusem s usměvavým švihákem za volantem. I to už patří ke zdejšímu standardu, určitě však jen pro nepatrnou skupinku domorodců a pak samozřejmě pro movité turisty.
Publikováno: 21.1.2013
Velká čínská zeď. Dlouhá zeď. Nekonečně dlouhá zeď. Mnoho jmen, a přece je pořád řeč o jedné a té samé zdi. Zdi, kterou ovšem zná snad každý, ať už žije kdekoliv. Pokud jste Číňan, je to zeď s velkým Z, jste na ni pyšný jako na národní symbol. A jak kdysi řekl Mao Ce-tung: „Kdo nikdy nevystoupal na Velkou čínskou zeď, není pravým mužem.“ Potažmo samozřejmě Číňanem.
Publikováno: 22.9.2012
Klasické čínské koberce popsal už Marco Polo ve svých cestopisech, ve světě přesto nejsou ještě dnes příliš vidět a ví se o nich málo. Těším se, že naše návštěva továrny na výrobu koberců v provincii Qinghai, na okraji metropole Xining, rozšíří moje obzory. Život zdejších dělnic zasunuji hlouběji do podvědomí a snažím se vnímat krásu kolem sebe.
Publikováno: 21.7.2012
Po čtyřech dnech strávených v Pekingu jsme sbalili kufry a spolu s našimi průvodkyněmi nasedli do letadla. Před námi je velká neznámá – přesouváme se do jedné z nejchudších provincií Číny na západ až k tibetským hranicím. Překvapení nečeká jen nás, ale i naše pekingské slečny – navštíví Qinghai poprvé v životě.
Publikováno: 23.6.2012
První kulinářský zážitek v Číně mě příliš nenadchl. Nádherný pětihvězičkový hotel, spousta povyku při příjezdu naší novinářské delegace - úklonou a mávnutím vějíře nás vítaly krásky v tradičním oděvu, od stolu jsme se kochali nádherou atria s jezírkem a exotickými ptáky, z reproduktorů se linula příjemná hudba a my, unavení po náročném letu s žaludky natěšenými na první čínskou lahůdku.
Publikováno: 24.11.2012
Pohybovat se na druhé straně eurasijského kontinentu není pro méně znalé nic jednoduchého, obzvláště pak, pokud ho čeká osobní kontakt s čínskou rodinou, s obchodními partnery nebo politiky či úředníky. Na takový pobyt je dobré se alespoň trochu připravit, protože jinak vás čeká nejedno faux pas.
Publikováno: 25.2.2012
Dávné město Xian nebo také Si-an je staré asi 3000 let. Je jedním z nejvýznamnějších míst celé čínské historie, neboť právě tady sídlilo 11 čínských císařských dynastií. V době, kdy byl Peking pouhou osadou, zářil zlatý Si-an pestrými barvami chrámů, širokými bulváry a architektonickými výstřelky.
Publikováno: 26.1.2013
Naše putování po Číně bylo mimo jiné prošpikované spoustou formálních setkání, jak s vládními potentáty, tak s vedením různých firem, které se přes nás, evropské novináře, chtěly zviditelnit. Ve chvatu všech těch na minutu rozplánovaných sezení jsem vždy závěrem posbírala připravené vizitky a pečlivě je založila ke svým poznámkám.
Publikováno: 26.5.2012
Světová média dnes svorně hlásají, že čínská státní televize CCTV vítězně dokončila svůj závod a slavnostně otevřela své nové sídlo v Pekingu. Futuristicky vyhlížející budovu, která má symbolizovat nástup Číny na světovou scénu, už novináři překřtili - díky nevšednímu tvaru se jí k nemilosti Číňanů ve světě přezdívá "Velké boxerky".
Publikováno: 27.10.2012
Druhý den v Šanghaji. Jsem do růžova vyspalá, apartmá, které mi čínské ministerstvo dopřálo v jednom z nejmodernějších hotelů ve čtvrti Pchu - tung, se nevyrovná snad ani nejluxusnějšímu dovolenkovému modelu.
Publikováno: 28.7.2012
Ranní pohled z okna hotelu v Xiningu odhaluje úchvatný horizont. Město je lemované vysokými horami, nad kterými září slunce a já se nesmírně těším na dnešní putování, které má chvílemi kopírovat někdejší obchodní tepnu mezi Asií a Evropou – Hedvábnou stezku. To, že si smočím nohy ve Žluté řece, mi přijde stále ještě jako science fiction.
Publikováno: 29.9.2012
Putování po Číně s sebou nese nekonečnou škálu dojmů, vjemů, zážitků a překvapení, pro Evropana často zahalených pod roušku tajemna, mnohdy ale pouhé nevědomosti. Já jsem si z této země odvezla vévodící pocit – Čína je neuvěřitelně barevná. Barevná od fádní uniformní šedi až po nádherné duhové kombinace.
Publikováno: 3.11.2012
Do zahájení světové výstavy zbývá necelých 11 měsíců.Tady v Šanghaji se slovo Expo skloňuje do omrzení. Blankytně modrý maskot výstavy Chaj – pao se na nás už rok před propuknutím výstavního blázince usmívá z výloh, plakátů, mrká na světelných tabulích a jednoho plyšového si dokonce přivezu domů.
Publikováno: 30.6.2012
Peking je pro nás bělochy koncentrací paradoxů. Nekonečné mrakodrapy, luxusní obytné rezidence, supermoderní obchody všech světových značek na jedné straně a pak tisíce artefaktů staré čínské kultury. Nás zajímá obojí, to tradiční je ale mnohem lákavější.
Publikováno: 4.8.2012
Náš autobus uhání po dokonale hladké dálnici, na které sem tam potkáme člověka v klobouku, s šátkem přes obličej a koštětem v ruce – je sám, široko daleko ani památka po civilizaci, vysoké hory po obou stranách a on zametá krajnice.
Publikováno: 5.1.2013
Projížďky i procházky po Šanghaji jsou nekonečnou studnicí poznávání nepoznaného, odlišného, ať je to kdekoli. Podaří se mi sednout si na půl hodiny na lavičku na jednom hodně frekventovaném bulváru a pozorovat cvrkot kolem sebe.
Publikováno: 5.9.2010
Pokud se chcete na chvilku zapomenout na místě, kde čas běží trochu jiným tempem, kde každodenní shon a stres nemá celkem žádnou šanci, pak jste na správné adrese. Yangshuo. Na čínské poměry, v malém městečku, ležícím v přírodním krasu na řekách Li a Yulong.
Publikováno: 6.10.2012
Opouštět provincii Qinghai a tím i pár dní života v minulém, občas i předminulém století, bylo pro citlivější povahy zvláště těžké. Zdejší zatím mnohkde panenská příroda, pyšné horské masivy, hluboká zelená údolí, rozlehlé suché pláně, miniaturní políčka, stáda jaků a barevná směsice národností, často neposkvrněných civilizací, nás okouzlily, ohromily, zanechaly otisk v srdcích Evropanů navždy.
Publikováno: 7.7.2012
Návštěva pekingského trhu s potravinami a poživatinami všech druhů, tvarů, pachů, původu často neznámého a životnosti ještě nebezpečně dlouhé nás opravdu na chvíli omráčila a poklidně bloumající čínští obchodníci civěli na blondýny, které se pohybují tempem maratonského běžce. Uf. Jsme pryč a jako zázrakem se před námi vyloupne příjemně známá cedule „Starbucks Coffee“.
Souvisejicí fotogalerie
Foto: Amy Challen a Jan Lidmaňský