Vietnam

VIETNAMSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA

Základní údaje

Rozloha: 329 560 km² (65. na světě – svou rozlohou je blízký např. Norsku nebo Malajsii).

Počet obyvatel: 83 535 576 (z toho 84% tvoří etničtí Vietnamci a 2% etničtí Číňané; zbytek tvoří Khmerové, Čamové a příslušníci více než 50 etnolingvistických skupin), což jej řadí na 13. místo na světě – zhruba stejný počet obyvatel má například Německo.

Hustota zalidnění: 253 / km² (47. na světě, podobnou má Velká Británie nebo Jamajka)

Jazyk: vietnamština (úřední), angličtina (rozšířena jako druhá řeč), francouzština, čínština, a khmerština; horské jazyky (mon-khmerština) a malajština

Hlavní město: Hanoj

Nejvyšší bod: Fansipan (3143 m n.m.)

Měna: vietnamský dong (VND) [přibližný kurz je 1,2Kč / 1000 VND]

     Od roku 1975, kdy se Jižního Vietnamu zmocnili komunisté, byl Vietnam prakticky odříznut od okolního světa. Avšak v roce 1989 se země otevřela zahraničním turistům a investorům. Tato v současnosti oblíbená destinace nabízí jedinečnou kulturu a výjimečné přírodní krásy.

Přírodní podmínky

     Vietnamské pobřeží zde zabírá 1600km východního Indočínského poloostrova. Země, pokrývající plochu skoro 330 000km², je o trochu větší než Itálie a o trochu menší než Japonsko. Dvěma hlavními vietnamskými úrodnými oblastmi jsou delta rudé řeky (15 000km²) na severu a delta Mekongu (60 000km²) na jihu. Tři čtvrtiny povrchu země jsou kopcovité nebo hornaté.

Podnebí

     Vietnam má vzhledem k velkému rozpětí krajinných i klimatických poměrů rozmanité podnebí. Jih je v tropickém pásmu, zatímco na severu mohu být mrazivé zimy. Jihozápadní monzun přichází od dubna nebo května a trvá do října. Do celé země přináší vlhké a teplé počasí – s výjimkou oblastí, které chrání hory, což je střední část pobřežního pásu a delta Rudé řeky.

Hospodářství

     Vietnam je chudou zemí, roční příjem na hlavu tu činí odhadem 200 USD. Byrokracie a korupce jsou již dlouhou dobu nejviditelnějšími neduhy vietnamského hospodářského rozvoje. Nedávný přiliv peněz od zahraničních investorů paradoxně podpořil státní sektor, který se díky tomu rozrostl. Přebujelá byrokracie stále odolává privatizaci, i když první vietnamská burza cenných papírů byla nakonec otevřena v roce 2000. Ve stejném roce podepsali bývalí soupeři, Vietnam a USA, historickou obchodní smlouvu.

Celní předpisy

Platí běžné mezinárodní předpisy, z „citlivých položek“ platí limit 2 l lihovin či vína, 3 l piva, 400 ks cigaret, 100 ks doutníků, 500 g tabáku, 5 kg čaje, 3 kg kávy a osobní šperky. Celková hodnota těchto předmětů by neměla přesáhnout hodnotu 300 USD. Při nákupu všech předmětů, které by mohly být pokládány za starožitnosti, je nutné si uschovat účtenky pro případnou celní kontrolu.

Platební karty a šeky:

Ve Vietnamu je nyní přes 600 bankovních automatů. Používání celosvětově známých platebních karet je dosud omezeno a jsou přijímány pouze ve vybraných hotelech, obchodech či restauracích v turistickém centru Hanoje, resp. Saigonu a jiných větších měst. Jinde jsou s kartami problémy, nicméně rozhodně je doporučujeme mít jako finanční rezervu. Kromě platebních karet je možné uplatnit i cestovní šeky.

Elektřina

Napětí se většinou pohybuje v rozmezí 220–240 V. Zásuvky jsou téměř stejné jako v ČR, ale v pokoji se vyskytuje několik odlišných typů. V každém pokoji se ale najde zásuvka, již vyhoví naše jednoduchá dvouvidlice.

Co je potřeba?                                                                                                                                  

Víza a dokumenty

 Jediný nutný doklad pro cestu do Socialistické republiky Vietnam je platný cestovní pas nebo jiný platný cestovní doklad obsahující vízum do VSR. Vízum vydává Velvyslanectví VSR v Praze. Výše vízového poplatku je 1500Kč, v případě víza s několika vstupy a výstupy 3000Kč.  Při příjezdu do země úřady požadují vyplnění několika dotazníků týkajících se zejména zdraví a délky pobytu cestujícího. Řidičský průkaz ČR ani mezinárodní řidičský průkaz na území VSR neplatí.

Peníze

     Vietnamskou měnou je dong (d). V oběhu jsou nyní bankovky v hodnotách 200, 500, 1000, 2000, 5000, 10 000, 20 000, 50 000 a 100 000 d. Mincemi se v podstatě neplatí. Americký dolar je prakticky druhou místní měnou, a hotely, letecké společnosti a cestovní kanceláře běžně uvádějí své ceny v dolarech. Zčásti díky tomu, že vietnamské ceny jsou tak těžkopádné (např. 100USD je přes milion dongů).

     Vietnam je v porovnání se západními zeměmi velmi levný. Pokud zaplatíte stejně jako místní např. za potraviny, vyjde vás to neuvěřitelně levně, ale často se vybírá zvláštní „cena pro cizince“ (například v hotelích cizinci zaplatí dvojnásobek toho, co by zaplatili Vietnamci).

     Smlouvání je běžné a očekává se při jízdě cyklo a motocyklovými taxíky-rikšami, v obchodech a dokonce i v hotelích.

Platební karty a šeky

Ve Vietnamu je nyní přes 600 bankovních automatů. Používání celosvětově známých platebních karet je dosud omezeno a jsou přijímány pouze ve vybraných hotelech, obchodech či restauracích v turistickém centru Hanoje, resp. Saigonu a jiných větších měst. Jinde jsou s kartami problémy, nicméně rozhodně je doporučujeme mít jako finanční rezervu. Kromě platebních karet je možné uplatnit i cestovní šeky.

Cestování po Vietnamu

Letecky

     Všechna letecká doprava po Vietnamu je v rukou Vietnam Airlines a Pacific Airlines.

Autobusem

     Rozsáhlá vietnamská autobusová síť dosahuje prakticky do každého koutu země. Většina vietnamských veřejných autobusů není spolehlivá a už vůbec ne pohodlná. Ceny jsou však velmi nízké, ale cizincům se většinou účtuje více. Minibusy jsou pro cizince požehnáním. Jsou dražší, ale rychlejší a mnohem pohodlnější.

Vlakem

     Vietnamská železniční síť, dlouhá 2600 km, vede podél pobřeží, mezi Ho Či Minovým městem a Hanojí a spojuje hlavní město s Haiphongem a severními oblastmi. Vlaky s lichými čísly jezdí na jih, vlaky se sudými čísly jezdí na sever. Ve Vietnamu existuje 5 vlakových tříd: tvrdé sedačky, měkké sedačky, tvrdé lůžko, měkké lůžko a měkké lůžko s klimatizací.

Autem a na motorce

     Základním pravidlem ve vietnamské silniční dopravě je, že malý ustupuje velkému. Jezdí se po pravé straně silnice (obvykle). Motorku o objemu 50cm³ a menším můžete řídit bez řidičského průkazu. Vietnamská pracovní síla je tak levná, že si mnoho cizinců půjčí vozidlo i s řidičem. To se vztahuje na motorky i auta. Auto si můžete půjčit přibližně za 35USD / den (s řidičem).

Taxíkem

     Taxíky s taxametrem snadno potkáte v Hanoji, Saigonu, Danangu a Hué; taxík na ulici stojí v těchto městech přibližně 12 až 15 tisíc dongů.

Na kole

     Půjčení kola je levným a zajímavým způsobem cestování po místech jako je Hanoj, Saigon, Hoi An, Nha Trang, atd. Mnoho hotelů a cestovatelských penzionů si účtuje za půjčení kola cca 1 USD/ den. Nepočítejte však s vyladěným trekovým modelem

MĚSTA a zajímavá místa

Hanoj

Trochu historie – Místo, kde leží dnešní Hanoj, bylo osídleno od neolitu. Císař Ly Thai To sem přemístil v roce 1010 n.l. hlavní město a pojmenoval ho Thang Long (Město plachtících draků). Hanoj byla hlavním městem dynastie Later Lee od jejího založení v roce 1428 do roku 1788, kdy byl představitel této dynastie – Le Loi – svržen Nguyenem Hué, zakladatelem dynastie Tay Son (1788-1802). Rozhodnutím císaře Gia Long, zakladatele dynastie Nguyen (1802-1945), vládnout z Hué, se z Hanoje stalo regionální hlavní město. Jméno Hanoj (Město v zákrutu řeky) dal městu v roce 1831 císař Tu Duc. V letech 1902 až 1953 byla Hanoj hlavním městem francouzské Indočíny. Hanoj byla prohlášena hlavním městem Vietnamu po Srpnové revoluci roku 1945.

     Hanoj, hlavní město Vietnamské socialistické republiky, patří mezi nejlákavější destinace jihovýchodní Asie. Je to město jezer, stinných bulvárů, rušných ulic a posvátných svatyní zasvěcených zesnulému Ho Či Minovi, kde vedle domů z období francouzské kolonizace rostou vysoké činžáky. Přejít některou hlavní ulici je v chaotickém provozu problém a na vás jako turisty se lepí různí prodavači pohlednic, cetek, občerstvení apod.

Co v Hanoji navštívit:

V samotném centru města narazíte na jezero Hoan Kiem, sloužící jako odpočinkové místo s výhledem na Želví věž (Thap Rua) a na chrám Ngoc Son, ke kterému vede krátký dřevěný mostík.

Katedrála Sv. Josefa

Hned po vstupu do katedrály Sv. Josefa (vysvěcené v roce 1886) se přenesete do středověké Evropy. Katedrála stojí za povšimnutí díky svým čtverhranným věžím, propracovanému oltáři a oknům z barevného skla. První katolická misie byla v Hanoji založena roku 1679.

Chrám písemnictví

Chrám písemnictví nabízí příjemný odpočinek od hanojských ulic. V roce 1070 ho založil císař Ly Thanh Tong, který ho zasvětil Konfuciovi, na počest učenců a lidem vzdělaným v písemnictví. Chrám je vzácným příkladem dobře zachovalé tradiční vietnamské architektury a rozhodně stojí za návštěvu.

Ho Či Minovo mauzoleum

Podle Leninovy tradice je místem Ho Či Minova posledního odpočinku skleněný sarkofág, zasazený hluboko v útrobách monumentální stavby, která se stala poutním místem. Tři měsíce v roce je mauzoleum zavřené (obvykle září – listopad). Fotografovat se smí jen zvenku, uvnitř je zakázáno.

    Sa Pa a hora Fansipan 

Hlavní destinace severozápadního Vietnamu, položená v krásném údolí nedaleko hranice s Čínou. V okolí Sa Pa se vám naskytnou pohledy na terasovitá rýžová pole společně s jednoduchými příbytky, ve kterých bydlí místní obyvatelé, obdivovat můžete také blízké vrcholky, které jsou často zahaleny mlhou a budete mít velké štěstí, když po výstupu na některý z nich budete mít „čistý“ výhled. Městečko Sa Pa bylo v minulosti často necháváno na pospas svému osudu a to jak během druhé světové války, tak i při konfliktu s Francií, USA nebo Čínou, když šlo o hranice. Dnes je však toto místo „znovuobjevováno“ a zejména turistický trh pomohl Sa Pa na nohy – je to vidět například na opravených silnicích, rekonstruovaných domech a hotelích, spolehlivě fungující elektřině apod.

     Sa Pa je také „předtáborem“ pro cestu na nejvyšší vrchol Vietnamu – Fansipan (3143 m n.m.), který je odsud vzdálen necelých 20 kilometrů. Navzdory této vzdálenosti túra na vrcholek hory a zpět trvá 3 až 4 dny, zkušení a zdatní borci to mohou zvládnout za 2 dny. Na výstup nejsou potřeba žádné speciální horolezecké schopnosti či lano a podobné příslušenství, stačí odhodlanost a vytrvalost. Na noclehárenské boudy a chatky nenarazíte, takže si vybavení budete muset vzít s sebou, což znamená - nepromokavý stan, kvalitní spacák, který však nemusí být do mrazů, jídlo a pití, náhradní oblečení, jelikož prakticky po celé trase se budete pohybovat v tropickém pralese s extremní vlhkostí. Nutná je zejména ochrana suchých nohou a jejich pravidelné ošetřování, přičemž kvalitní kotníčková obuv (nejlépe Gore-tex aj.) je samozřejmostí. Ke zdolání nejvyššího bodu Vietnamu si budete muset také najmout tamního průvodce, neboť riskovat výstup bez něj se nevyplatí - zabloudit v nepropustné zelené džungli je zbytečná nepříjemnost. Pokud budete chtít, trek se dá absolvovat i z tábora ve výšce 1945 m n.m., kam ještě vede silnice a tudíž se tam lze dopravit autem nebo mikrobusem. Pak se dá výstup stihnout s jedním přespáním po cestě, tzn. za dva dny.

Zátoka Halong Bay

     Se svými 3000 ostrovy v Tonkinském zálivu je Halong Bay zařazen do seznamu Světového přírodního dědictví a patří mezi přírodní divy Vietnamu. Vegetací porostlé ostrovy jsou posety množstvím jeskyní, které návštěvníci přijíždějí prozkoumávat. Ostrovy a jeskyně si můžete prohlédnout pouze na lodi. Stojí za to si rezervovat 2 denní výlet na lodi s přespáním. Přijde vás to přibližně na 15 USD a v ceně máte plavbu, jídlo, ubytování a výlety loďkou k některým jeskyním. Nápoje se platí zvlášť.

Hué

     Hué bylo v letech 1802 až 1945 hlavním politickým centrem Vietnamu. Město bylo tradičně jedním z vietnamských center kultury, víry a vzdělání. Dnes je Hué zařazeno na seznam Světového kulturního dědictví Unesco. Jeho hlavními zajímavostí jsou hrobky císařů dynastie Nguyen, několik krásných pagod a zbytky citadely. Centrum Hué se rozkládá po obou stranách řeky Song Huong. Na severní straně řeky je citadela a několik míst, kde se můžete ubytovat. Převážná část centra a větší část hotelů se však rozkládá na jižní straně.

Citadela v Hué S výstavbou citadely v hradním příkopě, která má obvod 10 km, začal v roce 1804 císař Gia Long. Císařovi oficiální povinnosti se vykonávaly v Císařské pevnosti, „pevnosti v pevnosti“, se 6 m vysokými a 2,5km dlouhými stěnami. Uvnitř císařské pevnosti je Zapovězené císařské město, které bylo určeno výhradně císařovu soukromému životu.

Hoi An

     Hoi An je malebné město u řeky, 30 km jižně od Danangu. Většina návštěvníků ho považuje za nejkouzelnější místo na pobřeží, kde stojí za to se trochu zdržet. Ve významném mezinárodním přístavu Hoi An vznikala v 17. až 19. století první čínská osada v jižním Vietnamu. Některé části města dodnes vypadají naprosto stejně jako před jeden a půl stoletím. Město je určeno hlavně k pěším procházkám, místní Staré město (do něj si určitě zajděte, stojí za to) je motorové dopravě uzavřeno. Vzdálenosti mezi jednotlivými památkami a zajímavými místy není veliká. V Hoi An narazíte na klasické venkovní trhy s ovocem a zeleninou, rybami, obchody se suvenýry, oblečením nebo třeba s obrazy. Mezi nejzajímavější památky patří zejména Japonský zastřešený most, postavený v 16. stol.; Staré město, kde uvidíte staré domy postavené Francouzi ještě z dob kolonizace; Poradní síň Kantonské čínské kongregace a chrám Quan Cong.

My Son

     My Son leží cca 25km jihozápadně od Hoi An a nachází se zde nejvýznamnější historické památky – Čampovské monumentální chrámy.

     My Son se stalo náboženským centrem za vlády krále Bhadravarmana na konci 4.století a vydrželo až do 13.stol. Většina místních chrámů je věnována Chamským vévodům této dynastie. Bohužel mnoho z nich bylo během americko-vietnamského konfliktu rozbombardováno, protože se zde schovávali příslušníci vietcongu. Archeologové rozdělili rozlehlou oblast památníků do 10 hlavních skupin – abecedně A až K.

Nha Trang

     Nha Trang, vietnamské přímořské město, které zaujímá přední místo v pořádání večírků turistů i místních, má jedny z nejlepších městských pláží v zemi, které k radovánkám přímo vybízí. Tyrkysová voda kolem Nha Trang je téměř průzračná, takže se tu skvěle rybaří, potápí pod hladinou i do hloubky, případně je možné si udělat výlet lodí k blízkým pobřežním ostrovům. 1,8 km severně od centra města je přírodní soustava žulových skal – My Hon Chong – které vybíhají do jihočínského moře.  

Ho Či Minovo Město (Saigon)

     Metropole s nejvíce obyvateli zabírá plochu  2056km²¸ 90% tvoří venkov. „Opravdovým městem“ je Distrikt 1, známý též jako Saigon – jméno, které většina obyvatel stále vztahuje na celé město. Ho Či Minovo Město je rozděleno do 16 městských obvodů a pěti venkovských distriktů. Na západ od Saigonu a centra města se nachází Distrikt 5, velká čínská „kolona“ nazývána Cholon ( = velký trh). Nicméně, čínských obyvatel je zde méně, než tomu bývalo v minulosti – z důvodu anti-čínských kampaní v letech 1978-1979. Mnoho jich bylo donuceno opustit zem i s podniky a svým „know-how“. Distrikt 3 zase připomíná nádech francouzské minulosti díky své architektuře a pouličním kioskům, prodávajících klasické francouzské bagety a croassanty.

     Mezi nejnavštěvovanější místa Ho Či Minova města patří Palác sjednocení, jenž byl postaven roku 1966 jako jihovietnamský prezidentský palác. Právě na něj se roku 1975 řítily první komunistické tanky, když Saigon kapituloval. Budova byla ponechána ve stejném stavu, jako v onen rozhodující den.

Katedrála Notre Dame, postavená v letech 1877-1883, stojí v srdci saigonské vládní čtvrti. Její novorománská podoba se dvěma 40m vysokými čtverhrannými věžemi s železnými věžičkami dominuje okolí.

Muzeum válečných pozůstatků kdysi známé jako Muzeum amerických válečných zločinů (název byl změněn, aby neurážel americké turisty) sídlí v budově, kde předtím sídlila americká Informační služba. Toto muzeum je nejoblíbenější ve Vietnamu.

     Pokud budete mít chuť, můžete navštívit i zoo a botanickou zahradu, které zde založili Francouzi v roce 1864.

Delta řeky Mekong

Kávová řeka, kterou lemuje svěží zeleň, je bohatou zemědělskou oblastí, zejména pak „rýžovou spíží“ Vietnamu.  Delta je směsicí rýžových polí, bažin a zbytků lesů protkaných kanály a řekami – oblast stvořená pro prozkoumávání na lodi. Delta Mekongu byla kdysi součástí khmerské říše, v provincii Tra Vinh je přes 140 khmerských pagod.

Ostrov Phu Quoc

Hornatý a zalesněný ostrov ležící v thajském zálivu je dlouhý 48 km a zabírá 1320 km2. Obklopují ho nejkrásnější pláže ve Vietnamu. Vzhledem k tomu, že ostrov leží pouhých 15 km od Kambodžské hranice a v minulosti se o toto území vedly spory, Vietnamci zde vybudovali rozsáhlou vojenskou základnu spojenou se zakázaným vojenským územím, které zabírá značnou část ostrova. Místní obyvatelé se živí hlavně rybolovem a výrobou tamní vyhlášené rybí omáčky. Phu Quoc skrývá obrovský turistický potenciál, který návštěvníci začínají pomalu objevovat. V roce 2001 zde byl vyhlášen Phu Quocký národní park, ležící v severní části ostrova. Ostrov nabízí několik tras pro celodenní vycházky a pokud budete unavení nebo se vám už nebude chtít šlapat po svých, v osídlených částech ostrova není problém zařídit si motocyklový taxík. Nezapomeňte si cenu za odvoz domluvit předem.

foto / text: J.Štantejský