ČR, Jedová hora – za historií těžby i po stopách zaniklých vsí

Lokalita se nachází 3 kilometry od Komárova a byla součástí zdejšího revíru známého těžbou železné rudy. Na Jedové hoře se ovšem jako vedlejší produkt těžila také rumělka, ze které se získávala rtuť. Tento kov se tu vzácně vyskytoval i v ryzí podobě. Kromě toho byly zdejší šachty bohaté i na další vzácné minerály, mnohé z nich se dostaly i do sbírek Národního muzea. Těžilo se zde až do roku 1871. Některé budovy zde podle pamětníků stály ještě v polovině 20. století, dnes už je okolí hlavní šachty Barbora zarostlé lesem. Najdete tu prastarý dub, alej jírovců maďalů, a dokonce hájek tújí. Další stopy po dolování se dají najít na jižním svahu.

Naučná stezka Okolím Komárova

Štola Barbora leží na trase naučné stezky Okolím Komárova. Tato okružní trasa vychází i končí v Komárově a měří 10 kilometrů. Ke štole vede od rozcestníku u vodní nádrže Záskalská odbočka, naučná stezka se pak přes Neřežín a další vísky vrací zpátky do Komárova. Na rozdíl od většiny brdských přehrad je v létě možno se ve vodní nádrži Záskalská vykoupat. Romanticky znějící název se vztahuje k lokaci nádrže, která se nachází za Mrtnickou skálou. Byla vybudována v druhé polovině 50. letech minulého století za účelem zabránit prudkým povodním na Červeném potoce.

Síly tohoto vodního toku využíval i nedaleký hamr zpracovávající rudu vytěženou na Jedové hoře, na zmíněné Mrtnické skále byste zase našli tabulku označující, kam se vyšplhala hladina vody při katastrofální povodni v roce 1872.  Samotná skála je vyhledávaná horolezci, na buližníkové a místy velmi strmé skalní stěně je vyznačeno několik tras.

Po stopách zaniklých vsí

Pokud se od štoly Barbora nevrátíte na trasu naučné stezky, ale zvolíte si místo ní modrou turistickou značku, ani ne po kilometru chůze přijdete do míst, kde stávala ves Hrachoviště. Nejvýraznější rozmach zažila právě v souvislosti s těžbou na Jedové hoře, poté už spíše upadala. Definitivní konec pro Hrachoviště znamenalo rozšiřování Vojenského újezdu Brdy a během roku 1952 byla celá obec vystěhována a srovnána se zemí. Z celé vsi zůstal jen jeden komplex hospodářských budov, jedna další stodola, byla přenesena k nedaleké hájovně Noviny. Oblast pak sloužila hlavně vojenské autoškole. Paradoxem je, že právě díky intenzivnímu vojenskému využívání zde vzniklo unikátní živočišné a rostlinné společenstvo vlhkých luk a lad, které je dnes zařazeno mezi evropsky významné lokality. Vyskytuje se zde například kosatec sibiřský či prstnatec májový, žije zde kuňka žlutobřichá či vzácný listonoh letní.

Na Hrachoviště je to blízko i z nedaleké hájovny Krejčovka, dobrým výchozím místem jsou také nedaleké Podluhy. Z této vsi vzdálené necelé tři kilometry od Hořovic je to na Hrachoviště dalších 3,5 kilometru.

GPS: 49°47'37.2"N 13°52'57.9"E

Text a foto: Eliška Gregorová