ČR, Lužické hory: výlet k vrcholům

Jedlová

Zalesněný znělcový vrchol Jedlové (774 m n. m.) se špičkou rozhledny a nepříliš vzhledným radiokomunikačním stožárem spatříme již od stejnojmenné železniční stanice, ležící na trati mezi Bakovem nad Jizerou, Děčínem a Rumburkem. Od stanice se nejprve vydáme po zelené značce na rozcestí U ranče a odtud vzhůru po červené až na vrchol. Za zdolání krátkého, leč strmého stoupání budeme odměněni pohledem na malebnou, bezmála třicetimetrovou kamennou věž. Rozhledna na Jedlové je hrdinkou klasického dramatu se šťastným koncem. Spolu s přilehlou turistickou chatou totiž veřejnosti sloužila od roku 1891 do začátku druhé světové války, kdy se dočkala smutné éry chátrání. Snad jen zásluhou nadšených manželů Krejčových a obce Jiřetín pod Jedlovou byla po více jak 50 letech znovuoživena a v roce 1993 slavnostně otevřena. Dnes si díky tomu můžeme z jejího ochozu vychutnat kruhový výhled na vrcholky Lužických, Jizerských i Krušných hor, Českého středohoří, Českého ráje či Krkonoš. V hostinci pod rozhlednou navíc výborně vaří, což ocení nejen zbloudilí turisté, ale v zimě také lyžaři křižující svahy místních sjezdovek.

Tolštejn

Poté, co z Jedlové sejdeme zpět k rozcestí U ranče, dovede nás červená značka až k zachovalé zřícenině středověkého hradu Tolštejn. Zaplatíme-li vstupné, po schodišti se dostaneme na nejvyšší skály, odkud spatříme nejbližší vrcholky a osady. V hradní restauraci můžeme doplnit energii a pokračovat po červené značce k Luži (793 m n. m.), nejvyššímu vrcholu pohoří. Až v osadě Lesné přejdeme frekventovanou rychlostní silnici, ocitneme se znovu v objetí  tichých lesů a drsných skal.

Cesta na Luž                                                                           

Cestou k Luži nemineme výrazný skalní útvar Trojhran s hraničním sloupkem a množstvím vyrytých znaků a letopočtů. Odbočka k němu se nachází přibližně 300 metrů za rozcestím Pod Ptačincem, pěšinka spojující jej se značenou cestou ústí u křižovatky s turistickým přístřeškem. Pokračujeme podél státní hranice s Německem po krásné hřebenové stezce, která se v zimě mění na parádní běžeckou magistrálu. Při výstupu závěrečnými serpentýnami na Luž se sice trochu zapotíme, ale rozhled z plošiny na vrcholu stojí za to! Není divu, že zde v 19. století byla dokonce zřízena turistická chata s vyhlídkovou věží, která však naneštěstí v roce 1946 do základů vyhořela.

Sirný pramen bez síry

Po sestupu z Luže dojdeme ke stejnojmenné chatě, odkud po zelené značce zamíříme k Sirnému prameni. Pramen je unikátní svým chemickým a bakteriálním složením, které však nemá se sírou nic společného! Za rezavé povlaky na ponořených předmětech je zodpovědná zvláštní bakterie Leptothrix ochracea, která využívá železa ve vodě k jeho vlastnímu shromažďování.

Od Naděje k Milštejnu

Od pramene dojdeme po zelené značce k nedalekému rozcestí U Jána, odkud budeme sledovat žluté značení, až k vodnímu dílu Naděje na Hamerském potoce. Voda z nádrže původně sloužila pro pohon pily v nedalekém Hamru. Nádrž již není vodohospodářsky využívána, takže si v ní při troše otužilosti můžete i zaplavat. Vrátíme-li se po naší přístupové cestě pár set metrů zpět, narazíme na odbočku k ledové jeskyni Naděje. Ačkoli je jeskyně nepřístupná, zcela jistě ucítíme všudypřítomný chladný vzduch vanoucí zpoza mříže u vstupu do jeskyně a z průduchů v suťovém poli na zalesněném svahu.

Cestou po červené značce vedoucí do Svoru narazíme ještě na jednu zajímavost – zříceninu středověkého strážního hradu Milštejn. Zbytky hradního zdiva upoutají pozornost především svým nevšedním umístěním v pískovcovém masívu. Místní skalní terén však dnes namísto nebojácných rytířů dobývají leda horolezci. Nemáme-li s sebou horolezeckou výzbroj, není důvodu se tu příliš zdržovat – čeká nás přibližně ještě hodina cesty na vlak do Svoru, kde zakončíme náš 25kilometrový výlet po Lužických horách.

Text/foto: Blanka Pechačová