ČR: Praha - pražské mosty V. - Most Legií

Dnešní Most Legií stojí na místě železného řetězového Mostu Františka I., který byl postaven během let 1839 - 1841 a sloužil až do konce 19. století. V letech 1898 - 1901 probíhala podle plánu architekta Antonína Balšánka, který spolupracoval s Josefem Janů a Jiřím Soukupem, výstavba nového, tentokrát kamenného mostu, jenž se sestává z devíti kleneb. Autoři se údajně inspirovali pařížským mostem Pont d’Alma, jež byl postaven mezi roky 1854 a 1856, kdy jej slavnostně otevřel Napoleon III. Pont d’Alma měl sloužit jako oslava bitvy u Almy roku 1854, která proběhla v rámci Krymské války a v níž francouzsko-britská vojska porazila carskou armádu. Pražský Most Legií navazuje na Národní třídu, kterou přes Střelecký ostrov spojuje s Vítěznou třídou, která je zakončena Petřínem. Jednotlivá rozpětí kleneb mostu, která jsou tvořena žulovými kvádry, jsou nestejnorodá – stoupají z 26 na 34, 38 a 42 metrů a pak klesají na 32, 28 a 25 metrů. Samotný most má šířku 16,4 metru (pro představu jeho pařížský vzor je dlouhý 153 a široký 42 metrů) a je doplněn o zábradlí s kuželovitou balustrádou, na jehož obou koncích jsou k spatření budky, které původně sloužily na vybírání poplatku za vstup na most. Obě mají barokizující kopuli, jsou vyzdobeny městskými znaky a na jejích dveřích je možno vidět reliéfy představující alegorie na různá řemesla. Mostu se dostalo červeno-modro-bílého zabarvení, podobně jako u blízkého mostu Palackého. Po první světové válce most získal svůj nynější název, který byl však během německé okupace přejmenován na Smetanův most. Po konci války se vrátilo k předchozímu názvu a v roce 1960 se přešlo na nové pojmenování – most Prvního máje. Po pádu totalitního režimu roku 1989 se stavba opět jmenuje Most Legií.

Z mostu se dá sejít na Střelecký ostrov, který byl původně porostlý stromy. Roku 1812 zde byla po požáru dřevěné střelnice postavena nová budova v empírovém stylu, podle návrhu architekta J. K. Zobela, v níž nechyběl hostinec. Architekt Jan Zázvorka těsně před druhou světovou válkou budovu rozšířil o terasu, kavárnu a lodžii a v patře byl postaven kinosál. Budova je dnes zanesena do seznamu kulturních památek.

Text a foto: Maxim Kucer