ČR: Praha - Vyšehradský hřbitov a Slavín
Hřbitov na místě současného Vyšehradského hřbitova existoval již v roce 1260, v 17. století pak zde byl farní hřbitov vyšehradské kapituly. V sedmdesátých letech 19. století z podnětu proboštů vyšehradské kapituly Václava Štulce a Mikuláše Karlacha vzniklo národní pohřebiště, které má rozlohu 0,81 ha. První mramorové náhrobky na jižní a východní straně hřbitova navrhl A. Barvitius a na jeho práci v letech 1891 - 1908 navázal A. Wiehl, který navrhl arkády kolem okraje hřbitova. Novorenesanční arkády mají křížovou klenbu opírající se o toskánské sloupy z pískovce a jsou zdobené malbami. Hlavní cesta přes hřbitov vede ke Slavínu, panteonu významných osobností české národní kultury.
Myšlenka založit společnou hrobku českých velikánů vznikla v roce 1862 ve spolku Svatobor, v jehož čele tehdy stál František Palacký. Petr Fischer, starosta Smíchova a obchodník se dřevem, věnoval potřebný obnos na její vybudování. Slavín byl postaven v letech 1889 - 1893 podle návrhu architekta Antonína Wiehla, žáka J. Zítka, největšího českého architekta 19. století.
Krypta se nachází za kostelem sv. Petra a Pavla. Vede k ní žulové schodiště s balustrádovým zábradlím. Samotná krypta je krytá plošinou a je v ní 44 pohřebních hrobek. Uprostřed plošiny stojí hlavní pomník, nad jeho vrcholem je sarkofág, nad kterým se sklání alegorická okřídlená postava „Génia vlasti“. Po obou stranách pomníku jsou rozmístěny dvě sochy: zleva „Vlast truchlící“, zprava „Vlast vítězná“, dílo J. Maudra. Na přední straně jsou tří tabule, kde jsou zvěčněna jména prvních 15 osobností pochovaných na Slavíně. Prvním byl básník Julius Zeyer (1901), jehož verše jsou umístěny na soklech postranních soch: „Svých synů prach vlast, truchlíc, zemi vrací“, „Jich skutky, jásajíc, po věky lidstvu hlásá“. Nad tabulemi je napsáno motto Slavína, které bylo ve věnovací listině, kterou Petr Fišer odevzdal Slavín do věčné péče a užívání spolku Svatobor – „Ač zemřeli - ještě mluví“.
Kolem plošiny je stěna s dalšími 36 jmény, na obou koncích stěny jsou rozmístěny pilíře s kamennými vázami. Při pohřebním obřadu, ještě před uložením do krypty na katafalku, se vystavovaly rakve nebo urny. Tyčí se na něm bronzový kříž s Ukřižovaným, podle modelu sochaře V. Levého. Stěny krypty jsou obložené mramorem a na stropě je barevná mozaika. Během rekonstrukce krypty pod vedením J. Fanty byly přidány okna a dveře, lampy, skoby, knoflíky na zavěšování věnců atd., vyrobené z bronzu. Pod stropem se nachází epitaf od spisovatele F. Táborského: „Svědomí ustlalo nám tu klidně, ač chtěli jsme víc, než jsme zmohli. Kéž tak i vám, co přijdete po nás a lidskosti chrám vystavíte výš!“
Pohřby na Slavíně se většinou uskutečňovaly na žádost významných vědeckých a kulturních institucí, se kterou se obracely na spolek Svatobor, který rozhodoval o případném pohřbu na základě stanoviska vyšehradské kapituly.
V současnosti je na hřbitově pochováno 600 význačných osobností české národní kultury. Náhrobky jsou dílem J. V. Myslbeka, F. Bílka, B. Kafky, O. Španiela, K. Lidického, J. Wagnera a mnoha dalších.
Z nejvýznamnějších spisovatelů jsou zde pochováni: K. Čapek, K. H. Mácha, J. Neruda, B. Němcová, V. Nezval. Z nejvýznačnějších českých malířů zde odpočívají v pokoji: M. Aleš, A. Chittussi, J. Mařák, K. Purkyně, M. Holý. Sochaři: V. Levý, O. Španiel. Hudební skladatelé: A. Dvořák, B. Smetana, Z. Fibich. Vědci: fyziolog J. Ev. Purkyně, J. Heyrovský. Na Slavíně jsou pochování např. spisovatelé: J. Zeyer, J.Vrchlický, J. Hora. Malíři: V. Hynais, A. Mucha, V. Špála. Sochaři: J. V. Myslbek, J. Štursa, B. Kafka, L. Šaloun, J. Louda. Architekti: K. Hilbert, J. Gočár, J. Fragner. Housloví virtuosové: J. Kubelík, J. Kocián. Klavíristé: J. Heřman, F. Maxián. Operní pěvci: E. Destinnová, V. Zítek, Z. Otava. Herci: Z. Štěpánek, E.Kohout. Vynálezce František Křižík.
GPS: 50°03'53.0"N 14°25'04.8"E
Text: Maxim Kucer
Foto: Pixabay.com, Petr Franc
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek