ČR, Ústí nad Labem – Střekov: symbol města - VIDEO

Hrad Střekov je oblíbeným místem turistů, ale také lidí žijících v Ústí. Právě ti často na Střekov podnikají krátké výlety spojené s dobrým obědem nebo kávou. Výšlap podnikají hlavně kvůli výhledu na České středohoří nebo Labe kroutícího se ve svém korytě a směřujícího neúprosně za české hranice dál do Německa.

Lucemburský chtěl hrad, ale neměl peníze

O hradu Střekov se hovoří také jako o nejromantičtějším českém hradu, i když termín nejromantičtější zřícenina by byl určitě přesnější. Ne náhodou byl tento hrad postaven nad řekou. Stejně jako dnes, tak i tehdy, hovoříme zhruba o roce 1319, kdy král Jan Lucemburský nechal Střekov postavit, se návštěvníci hradu či jeho obyvatelé dívali dolů na řeku. Dnes spíš proto, aby zabili čas a pro zábavu, a dřív, zcela jistě z povinnosti, aby nebyl zabit či okraden někdo z návštěvníků. Šlo tedy o hrad strážný, který měl především zajišťovat bezpečnost plavby po Labi a jakousi celní zónu. Symbolem města Ústí nad Labem se Střekov stal až mnohem později.   

Zajímavé jsou samotné peripetie kolem stavby hradu. Nápad vystavět strážný hrad můžeme skutečně přiřknout Janu Lucemburskému. Ovšem k realizaci bylo třeba peněz, které Lucemburský neměl, nebo je šetřil na něco důležitějšího. Byl ale dost chytrý na to, že přiměl bohatého měšťana Peška z Veitmile, aby hrad vystavěl na vlastní náklady. Na oplátku mu zato daroval skálu, na které nyní Střekov stojí, pozemky, a navrch mu slíbil, že mu hrad daruje i dědičnými právy. Pešek souhlasil a na skále vystavěl tzv. Velké stavení. Dvoupatrová budova vysoko na Labem přestala Peška bavit už za rok, a tak ji prodal. Novými majiteli se stali Vartenberkové, kteří tam vydrželi bezmála celé století.

Střekov přestál staletí bez újmy

O rozšíření hradu o kapli se zasloužil Hanuš Glac, vlastník cínových dolů v Krupce. Posledními významnými vlastníky Střekova byli Lobkowiczové. Ti hrad vlastnili od roku 1563. Navzdory různým válkám a nepokojům nebyl Střekov nikdy výrazně poničen. Až na období sedmileté války, kdy byla poničena kaple Velkého stavení a po níž sláva Střekova padala strmě dolů. Hrad zůstal opuštěn až do počátku 19. století. S příchodem evropského romantismu byly na Střekově přistavěny některé hospodářské budovy a také dnešní restaurace Wagnerka s terasou.  

Od roku 1953 byl hrad státním majetkem, krátce ho vlastnil také Klub českých turistů. Po restituci, v roce 1992, byl vrácen zpátky rodu Lobkowiczů. A pivo Lobkowicz se na počest svých majitelů točí a hlavně pije v gotické restauraci Wagnerka i na střekovské terase. Snad i v závislosti na množství požitého alkoholu pak na Střekově straší. Hovoří se o duchu dcery hradního pána, která kvůli nešťastné lásce skokem ze skály skoncovala se životem. Její vysněným mužem byl chudý podkoní, se kterým ale nesměla být jejich láska naplněna. On zemřel v hladomorně a ona se prý dodnes na Střekově zjevuje, zvlášť za deštivých nocí, a šplhá nahoru na skalní útes.

Na Střekově straší

Dalším střekovským "strašidlem" je hudební skladatel Richard Wagner, který prý svérázným způsobem hledal na Střekově inspiraci. Procházel se prý za nocí zabalený do prostěradla okolo hradu tak dlouho, dokud nevznikla báseň – pozdější podklad pro libreto opery Tannhauser. Ostatně cedulka se jménem mistra, který na Střekově tvořil, visí nad zastřešeným schodištěm. Na povídačky o strašidlech se specializují noční prohlídky.

Text/foto/video: Klára Svobodová