Ďumbier a Nízké Tatry

Na jejich severní straně se nachází pole žulových balvanů, mezi kterými můžete spatřit horského kamzíka a tatranského sviště. V zimě 1944 zde probíhaly těžké partyzánské boje s německou armádou. Na památku přechodu partyzánů přes Nízké Tatry je postaven nedaleko Chaty M.R. Štefánika pomník padlým partyzánům. Nízké Tatry, ve kterých se Ďumbier nachází, jsou třetím nejvyšším pohořím západních Karpat. Jsou dlouhé cca 80km, jejich průměrná šířka je od 15 do 30km a celá rozloha je 1242km2. Průměrná nadmořská výška hlavního hřebenu je od 1500 do 2000m. A právě tato rozloha je řadí na první místo ve velikosti slovenských pohoří. Nízké Tatry jsou tvořeny jádrovým pohořím. Jádro je krystalické, tvořeno převážně žulami a krystalickými břidlicemi a postupně vznikalo v období prvohor. Nízké Tatry se utvářely obzvláště v době alpínských vrásnění v mladších druhohorách a starších třetihorách. Hodně se na dnešní podobě hor podílely též poslední doby ledové, respektive ledovce, které zde v těchto dobách byly. Při jejich sesunu se zde vytvořily kary a morény, což je patrné zejména na severní straně pohoří. Velkou část pohoří zde zabírá i kras. Jedním z nejvýznamnějších je Demänovský a Ďumbierský kras. V těchto oblastech se působením vody vytvořily obrovské jeskynní komplexy jako Demänovské jeskyně v Demänovské dolině. Dále je zde jeskynní systém pod Ďumbierem, který je součástí masívu zvaného Kozí chrbty. Jejich délky se pohybují okolo 20km a některé z nich jsou veřejnosti přístupné. Nízké Tatry jsou bohaté na faunu a floru, žijí zde i divocí medvědi, vlci, rysy, kočky divoké ale i kamzíci a svišti.

Pavel Faustus