Ekvádor: hlavní město Quito

Jak roky plynuly, město se stávalo větší a stavby monumentálnější, především kvůli přítomnosti katolických misií v regionu. V šestnáctém století se postavily velké kostely jako San Francisco, klášter s bělostnými věžemi, jenž je největší koloniální stavbou ve městě a také nejstarším kostelem. Náměstí San Francisco je jedním z největších v Quitu a je postaveno z vulkanické horniny. Původně zde bylo hlavní tržiště, kde se obchodovalo se všemi produkty pocházejícími z moře, andského venkova a Amazonie. Dalšími významnými církevními stavbami je kostel Santo Domingo a katedrála San Agustin (k jejímu vybudování byly použity kameny z vulkánu Pichincha).
Historické centrum je dnes zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Srdcem Starého města je náměstí s názvem Plaza de la Independencia (Plaza Grande). Ve středu náměstí je památník nezávislosti, celé je pak lemováno budovami – prezidentský palác, arcibiskupský palác, městský palác a katedrála Metropolitana, která se pyšní náboženskými díly umělců z místní umělecké školy. Prezidentský palác si v rámci skupinové prohlídky s průvodcem projdeme. Dokonce nás hned na začátku vyfotí a tuto fotku pak dostaneme zdarma na památku. Palác je však skutečným sídlem prezidenta, takže prohlídka je omezena na místnosti, které se nevyužívají. I tak stojí za návštěvu. V jedné z místností je dokonce křišťálový lustr z České republiky.
Náměstí protíná ulice s názvem Calle García Moreno, označovaná také jako Calle de las Siete Cruces (ulice Sedmi křížů). Ulici lemuje celkem 7 kostelů a dříve (na konci koloniální doby) byla využívána pro přepravu zboží. Dnes je spíše ukázkou historie i současných obchodů. Prohlídka začíná od severu k jihu kostelem Santa Barbara, pokračuje u kostela La Concepción, který fungoval jako první klášter ve městě. Třetí a čtvrtý kříž patří ke Catedral Metropolitana a kostelu El Sagrario, pátý kříž je na kostele La Compañía de Jesús, šestý a sedmý kříž je na klášteře Carmen Alto a kapli San Lázaro. Nejpůsobivějším kostelem ve městě je však nejspíš La Iglesia Basílica del Voto Nacional.
Quito však není jen historické centrum a koloniální budovy. Je to také tak trochu střed světa. Prochází tudy totiž rovník, a tak se jedeme podívat na památku Mitad del Mundo (22 km severně od Quita). Už v 18. století zde pracovala francouzská geodetická expedice, aby zaznamenala, kudy rovník prochází. To se podařilo v roce 1736 a byl zde postaven monument. S vývojem GPS se sice zjistilo, že rovník prochází asi o 300 metrů severněji, i tak je to zde hlavní turistická atrakce. V Museo Solar Inti Nan si pak návštěvník může vyzkoušet pár fyzikálních pokusů, např. postavit vajíčko na hřebík. Právě tudy by totiž měl procházet „skutečný“ rovník. Ekvádorci ale nemají rádi, když to nazýváte nový a starý rovník apod. Prostě platí obě památky. Kromě fyzikálních pokusů a focení s nohama na severní a jižní polokouli se zde dovídáme také něco o indiánských kmenech a Amazonii. Přednášky jsou zde s průvodcem v angličtině.
Protože jsme se konečně dostali do And a chceme si užít hory, rozhodneme se i pro výstup na Rucu Pichincha (do výšky 4 680 m n. m.). Na to je potřeba ráno brzo vstát a vydat se k lanovce. Místní Teleférico nás vyveze z výšky 2 950 metrů až do 4 053 m n. m. Cesta trvá asi 10 minut a v ceně je i jízda zpátky. Je odsud krásný výhled na celé Quito. Vycházíme na Cruz Loma do 4 100 metrů a pak pokračujeme dál. Víme, že je potřeba jít rychle, protože počasí se zde odpoledne většinou zkazí, ale vysoká nadmořská výška nás brzdí. Výstup nahoru zabere asi 3 hodiny. Samotná cesta není tak dlouhá, ale výška může být zrádná. Občas navíc používáme i GPS, hlavně ke konci, kdy se přiženou mraky. Nahoru se dostaneme, ale výhled už bohužel není žádný. I tak jsme rádi a vydáváme se rychle dolů. Začíná poprchávat a než se vrátíme zpátky k lanovce, chytne nás vydatný déšť a bouřka. Kromě pár turistů, které jsme potkali na vrcholu, už dnes na Rucu Pichincha nikdo nevyjde. Paradoxně vidíme, jak nad Quitem svítí krásně slunce. A tak se těšíme, až se celí promoklí a promrzlí zahřejeme.
Text a foto: Tomáš Novák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek
Souvisejicí články

Ekvádor: Otavalo - tržnické město

Ekvádor: Zumbahua a laguna Quilotoa

Ekvádor – Baños de Agua Santa

Ekvádor: Riobamba, El Tambo a Ingapirca

Ekvádor: Cuenca - město zapsané v UNESCO

Ekvádor: Saraguro a Loja - indiánská centra

Ekvádor: Zamora - vítejte v džungli

Ekvádor: Vilcabamba - údolí dlouhověkosti

Ekvádor, Galapágy – slavný oblouk je minulostí
Souvisejicí fotogalerie

Ekvádor – rovníková země plná dobrodružství
Lokace:
