Evropské morové sloupy – kamenní svědkové vítězství nad epidemiemi I

Mezi kulturní památky, kterým možná nevěnujeme velkou pozornost a často ani neznáme jejich historii, jsou sloupy zejména v centru náměstí. Tyto mariánské, trojiční nebo morové sloupy připomínají epidemie, požáry, boje a vítězství, ale zejména jsou projevem víry a vděčnosti.

Mor sužoval obyvatelstvo Evropy opakovaně, téměř čtyři století. První pandemie přišla již ve 14. století a poslední se přehnala Evropou před 300 lety. Do Uher se rozšířila v roce 1711 a doznívala tu ještě v roce 1714. Za tu dobu shromáždili lidé mnoho zkušeností z boje proti nákaze, z nichž mnohé využíváme dodnes.

Mezi první ochranná opatření patřil přísný zákaz opouštět postižené město, obec či region. Už tehdy se na hranicích budovala síť karanténních stanic, kde zadržovali osoby i zboží na 40 dní. Zadržené lidi hlídali vojáci nebo civilní ozbrojená stráž, několik troufalců porušujících tato pravidla na výstrahu pověsili přímo u silnice. Šaty nemocných spálili, dezinfekce prostorů se prováděla kouřem z borovic. Domy nakažených byly označeny bílým křížem – symbolem morové nákazy. Ve městech platil zákaz všech masových akcí.

Důsledkem pravidelně se opakujících epidemií byl hladomor, bída a vylidňování celých území. Ještě v 18. století mor považovali za Boží trest. Vycházeli přitom opět z Bible, kde čtyřem jezdcům Apokalypsy byla dána moc zahubit čtvrtinu lidstva mečem, hladem, morem a dravými šelmami.

Ti, kteří epidemii přežili, začali stavět morové sloupy na památku obětem nákazy, ale hlavně jako poděkování za její ukončení. Současně sloupy sloužily jako prosba za ochranu před případnou další epidemií. Značný rozvoj výstavby po celé Evropě nastal v 18. století a z architektonického hlediska se jednalo o výrazný umělecký prvek barokního umění.

Morové sloupy k nám pronikly z Itálie, kde jsou však úplně jiné klimatické podmínky, a tak v našich extrémnějších podmínkách potřebovaly sloupy větší údržbu a lepší zpracování stavebního materiálu. Základem byl zejména pískovec, který nedokáže dlouhodobě odolávat povětrnostním vlivům. Z tohoto důvodu jsou mnohé ze sloupů na našich náměstích už jen kopie. Pouze bohatá města si mohla dát vyrobit sloupy z odolnější horniny.

Budování mariánských sloupů se sochou Panny Marie pochází z Francie z 10. století, ale běžným se stalo zejména v období protireformace v 16. století. Jedním z prvních byl sloup na Piazza Santa Maria Maggiore v Římě. Sloužil jako vzor pro mnohé sloupy v Itálii, jakož i v dalších evropských zemích.

Tak například pražský mariánský sloup byl postaven významným českým barokním sochařem Janem Jiřím Bendlem na Staroměstském náměstí krátce po třicetileté válce jako poděkování za pomoc v boji se Švédy. V poledne jeho stín ukazoval pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času.

Později si ho spojovali s habsburskou nadvládou a po vyhlášení samostatnosti Československa v roce 1918 ho strhli a zničili. Naštěstí Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze se ho od roku 1990 prostřednictvím veřejné sbírky snaží obnovit. Úmysl se podařil, protože už počátkem roku se začalo s jeho vztyčováním na původním místě, a tak se v těchto příznačných časech poznamenaných pandemií opět vrátí do srdce „stověžaté“ symbol díků a vítězství.

A už za týden se zaměříme na mariánské sloupy na Slovensku.

GPS: 50°05'14.6"N 14°25'16.1"E (Staroměstské náměstí, Praha)

text: Mgr. Anna Nociarová

Foto: Wikipedia.org Giovanni Paolo Panini,, Karl Herlossohn, redakce, pixabay.com

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová