Finsko, Laponsko – na psím spřežení

Vesnice Hetta ve správní oblasti Enontekiö leží v severozápadní části finského Laponska. Ideálně se dopravujte autem, protože i supermarkety a obchůdky jsou v Laponsku pouze při hlavních silnicích.

V Hettě žije 570 obyvatel, je známá nejen jako původní sámské centrum, ale i díky významné poloze. Vesnice je vzdálená asi 2 hodiny od norského městečka Tromso, švédské Kiruny a ježíšovského Rovaniemi. Lze si zde pronajmout dřevěný srub a využít skvělého umístění ke vzdálenějším výletům i prozkoumat místní okolí.

Malinká Hetta se pyšní enontekijským kostelíkem z roku 1952, vnitřní mozaiková výzdoba představuje laponské obyvatelstvo. Dále zde najdete menší supermarket a restauraci, která je hlavně pro turisty, protože Laponci restaurace moc nenavštěvují.  V obchůdku naleznete místní produkty – všudypřítomně vonící lékořici, anýzové bonbony nebo sobí maso, které je vhodné na steaky. Chutná opravdu výborně a překvapí svou železitou barvou.

Zimní a letní Laponsko jsou dvě naprosto rozdílné oblasti. V letním období vládne optimismus a místní nasávají dobrou náladu i pro zimní měsíce. Konají se festivaly a výstavy, rozmrznou jezera a sníh odkryje rozsáhlé lesy, kam až oko dohlédne. V zimních měsících je důležité mít u sebe vždy čelovku. Přes den je světlo asi jen 3 hodiny, rychle a brzy se stmívá, ale obrovské lány sněhové nadílky se třpytí pod září měsíce. I to má svou atmosféru a nabízí spoustu možností, například běžkování, túry na sněžnicích, stavění iglú, chytání ryb „na háček“ a mnoho dalšího.

Pět kilometrů od Hetty se nachází rodinná psí farma „Huskies“ se 148 sibiřskými huskyi a aljašskými malamuty. Psi jsou uvázáni u boudy a feny obývají kotce. Venku mohou být až do -40 °C, aniž by pocítili zimu. Jak funguje jízda na psím spřežení? Původně se psí spřežení využívalo k přepravě materiálu a lidí v arktických a antarktických oblastech, dnes se jízda na psím spřežení – mushing – řadí mezi sportovní aktivity. Dva a více psů táhnou na saních svého psovoda neboli mushera.

Navlékáme si teplé rukavice, které nám majitelé farmy vypůjčili. Je -25 °C, pomáháme zapřahovat saně. Nejsilnější pes vede spřežení. Stojím oběma nohama stejnou vahou na dřevěných lištách. Peterick dává psům signál a do bílé krajiny se rozprostře jeho písknutí na prsty. Psi vyrážejí! Jsou rychlí, inteligentní a oddaní. Neštěkají, vyjí jako vlci. Hustá srst jim dovoluje se nenáročně pohybovat v těchto chladných klimatických podmínkách.

Krajina je zasněžená, nízké teploty vyvažuje suchý vzduch. Nakláním se lehce doprava, celé spřežení okamžitě reaguje a přebíhá na pravou stopu. Slunce vytváří neuvěřitelně barevnou záři. Paprsky v barvách fialové, sytě žluté a oranžové vytvářejí obrazce na sněhovém koberci. V tom vidím sobí smečku. Nádhera.

Sobi s vysokým parožím vzhlížejí do krajiny a hledají potravu kolem kmenů stromů. Po 12 kilometrech nádherné jízdy se za šera vracíme na farmu. Neodmítáme pozvání do dřevěného srubu s kožešinovými dekami. Prokřehlé prsty u rukou a u nohou se vzpamatovávají.

Vracíme se do našeho pronajatého srubu se saunou. Sauny jsou součástí každého laponského obydlí, patří ke každodennímu rituálu. I my si dnes uvědomujeme, jak je krásné se po takové projížďce zahřát v místnosti plné tepla. Ovšem tím laponský den nekončí. Před půlnocí jsou všichni vzhůru. Příroda rozsvěcí své polární světlo a my máme tu čest vidět poprvé v životě polární záři. Je to majestátní zážitek. Zelenkavé prameny jakoby hýbaly oblohou a vytvářejí úžasné obrazce.

GPS: 68°23'04.5"N 23°37'59.7"E

Text a foto: Šárka Vacková