Francie, Paříž XXII.: Vítězný oblouk a věčná pocta

Po návštěvě Eiffelovy věže a jejího okolí jsme chtěli strávit den v Paříži trochu jinak. Naším cílem bylo užít si město jak praví Pařížané, a tak jsme se vydali na ulici, která v sobě snoubí krásu budov a v nich ty nej obchodní značky světa. Začátek jsme si zvolili při druhé nejzobrazovanější dominantě města - Vítězného oblouku.

Cesta vítězství

Vítězný oblouk je jakýmsi symbolem vojenských vítězství. Vyjadřuje úctu a obdiv těm, kteří bojovali za vlast. Už za dob Římanů vznikaly takové stavby, ale ten v Paříži je výsledkem Napoleonova přání. Byl to právě Napoleon, který nařídil jeho výstavbu na oslavu svých vítězství v bitvách, podle vzoru Titova oblouku v Římě, ale s tím, že jeho velikost bude třikrát větší, aby ohromila svět. Tehdy asi francouzský generál ještě netušil, že výstavba bude trvat neuvěřitelných třicet let. Ironií bylo, že mezitím byl Napoleon sesazen z trůnu a k moci se opět dostala královská rodina. Naštěstí úřadující král Ludvík Filip Orleánský necítil odpor k tomuto vojenskému vůdci, a tak dovolil Vítězný oblouk (Arc de Triomphe) dokončit.

Jak jsme se k Vítěznému oblouku blížili, tak jsme začali mít velké obavy, jak překonat největší a podotýkám neznačený kruhový objezd na světě, na němž se bezhlavě řadily desítky aut a autobusů do dvanácti ulic (avenue). Samotný oblouk leží uprostřed náměstí Charlese de Gaulle (někdy se nazývá také l'Étoile), ale my jsme si toho tzv. náměstí ani nevšimli, protože strach z přechodu k neoklasicistnímu oblouku se čím dál tím víc stupňoval. Naštěstí jsme následovali skupinku turistů, kteří po chvilce sešli po nenápadném schodišti do podzemního tunelu, jehož vyústění bylo přímo pod obloukem. Následovali jsme je, a po vystoupání z podchodu do středu oblouku jsme se i my cítili jako vítězové.

Symbol i pieta

Ve středu této impozantní stavby byl symbolický hrob neznámého vojína, který je věnován všem padlým francouzským vojákům a od roku 1921 na něm nepřetržitě hoří plamen k jejich úctě a slávě. Samotná stavba je 50 metrů vysoká, 22 metry široká a 45 metrů dlouhá. Velká klenba dosahuje bezmála 30 metrů výšky a 15 metrů šířky. Velmi nás překvapila informace, že v roce 1919 přes tento "otvor" přeletělo letadlo s legendárním pilotem Charlesem Godefroyem, a to bez jakýchkoliv důsledků. Stěny oblouku zdobí úchvatná sochařská díla a po bocích jsou uvedena bojiště, kde bojovali Napoleonovi vojáci. Zaujaly nás také nenápadné dveře na jedné z nohou oblouku, za kterými se skrývá výtah i schodiště s 222 schody vedoucími na vyhlídkovou plošinu. Jelikož v době naší návštěvy byl Vítězný oblouk v rekonstrukci, o pohled na historický střed Paříže jsme přišli.

Při odchodu jsme si ještě vychutnali alespoň pohled na historickou osu (Axe historique) spojující moderní La Défence a na opačné straně ležící bulvár Champs - Élysées. Po chvilce jsme opět sešli do podchodu, ale tentokrát jsme se vydali směrem k Elysejským polím a k vytoužené prohlídce komerčních značek. Ale o tom si povíme až za týden.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová