Francie, Paříž XXXI.: Tuilerijské zahrady a neexistující palác

Tuilerijské zahrady (Jardin des Tuileries) jsou ohraničené náměstím Svornosti (Place de la Concorde) a Louvrem. My jsme do nich vstoupili branou situovanou přibližně v jejich středu. Popsat toto místo bude těžké, ale pokusíme se o to. Jedná se o oázu zeleně uprostřed velkoměsta, kde stovky lidí nacházejí klid na lavičkách, u skvostných fontán a desítkách mramorových soch. Jedinečnou atmosféru dodává květena, v době naší návštěvy kvetly kosatce a jiné přenádherné kvítky, mohutné stromy a upravené keře s posečenými travnatými plochami, přes které vedou, resp. se klikatí mnohé štěrkové chodníčky. Jednoduše řečeno, Tuilerijské zahrady jsou ideálním místem k relaxaci a rodinným procházkám. Nacházejí se zde i fontány, bazén na ochlazení v horkých letních dnech či vodní plochy, které jsou určeny k pronájmu miniaturních plachetnic pro děti, které si tak mohou krátit volné chvíle.

Park poskytuje unikátní výstavní prostor pro převážně sochařská díla, ale i moderní umění. Během celého roku zde lze obdivovat různé výstavy. V západní části se dokonce nachází bývalá oranžerie, kde sídlí muzea s díly malířů impresionismu a postimpresionismu. Tuto návštěvu jsme uskutečnili jen zvenčí a přesunuli se do částí, kde byly volně stojící židle. Po chvilce hledání jsme si našli místo na rozjímání a pozorování lidí přesunujících se různými směry. Viděli jsme zde také skupinky nadšenců opalování nebo lidí, kteří podlehli oblíbené francouzské společenské hře petang (Pétanque). Nezapomněli jsme nahlédnout i do bedekru.

Dozvěděli jsme se, že Tuilerijské zahrady stojí na místě bývalého zbořeného Tuilerijského paláce se zámeckým parkem, po kterém jsou pojmenovány. Založeno v roce 1564 a postupně byly formovány až do současné podoby. Dnes již neexistující palác omezoval západní konec nádvoří Louvru, ale v roce 1871 podlehl během potlačení tzv. Pařížské komuny obrovskému požáru. Od těch dob nebyl obnoven a Louvre se tak stal z jedné strany prostorově otevřeným stavebním komplexem. Palác sloužil francouzským královnám a císařovnám, které byly manželkami panovníků Francouzského království, ale hlavně královně Kateřině Medicejské. Její italský původ se odrazil i v zahradních prvcích, které nesly styl italské renesance. Až do doby, kdy je dal král Ludvík XIV. přebudovat. Zahrady si prošly zajímavým historickým vývojem. Během Francouzské revoluce byly zpustošeny, v roce 1900 byly součástí olympijského areálu a konalo se zde šermířské zápolení, během druhé světové války byla jejich část přeměněna na zelinářskou zahradu, až se nakonec dočkaly rekonstrukce spolu s muzeem Louvre během vlády, v jejímž čele stál prezident Françoise Mitterranda. Snahou rekonstrukce bylo v co největší míře obnovit zahrady do stavu odpovídajícímu 17. století.

Zajímavostí, kterou jsme se dozvěděli až při našem odchodu bylo, že od roku 2003 probíhá intenzivní snaha o obnovení Tuilerijského paláce, který by si vyžádal náklady přes 300 milionů eur a dosáhlo by se tak obnovení původního účelu královských zahrad. Ať už se to podaří nebo ne, návštěvu Tuilerijských zahrad byste při návštěvě Paříže určitě neměli vynechat.

Odpočatí jsme se vydali k jedné z posledních zajímavostí města, kterou je lidově nazýván "zámkový most lásky", ale o tom si povíme až za týden.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stasnislava Waniová