Irsko: Dublin - město s vlastní duší - VIDEO

Kdyby mohlo mluvit, vyprávělo by dlouhé příběhy spojené s historií, filozofií a hlavně věčnou přemýšlivostí jeho obyvatel, kteří nad pintou dobrého moku probírají večer co večer v přeplněných hospůdkách to, jak je v jejich drsné zemi přes všechny hladomory, povstání a také současnou finanční krizi, která na ně tak tvrdě dopadla, krásný život.

Dublin hrdý

Dublin je středobodem Irska a i když mají jeho obyvatelé podobný osud jako Pražané - tedy všichni ostatní z celé země je nemají rádi -  jsou na sebe i na své město patřičně hrdí. Vždyť Dublin je tím místem, které láká turisty z celého světa, a to ne kvůli své kráse – ta se stejně po čase okouká. Dublin má duši ovoněnou proudy piva, drsnou jako slupka od brambor, bez nichž by irská zem nepřežila, a přitom jemnou jako medově zlatá whisky, jíž barman s bodrostí sobě vlastní pošle po pultu směrem ke svému stálému hostu.

Dublin bojovný

Město, kterým protéká řeka Liffey, odvozuje své anglické jméno od slov Dubh Linn, což znamená černá tůň. Tou také pro Brity dlouhou dobu byla a kdo ví, možná stále je. Co se nedrželo pevně rukama, v tomto městě nenávratně zmizelo. Padla tam dokonce i britská nadvláda nad smaragdovým ostrovem. Velikonoční povstání v Dublinu v roce 1916 bylo jedno z mnoha snah Irů osamostatnit se. Jako jediné ale vedlo ke skutečnému získání nezávislosti, vykoupenému ale nelítostnou občanskou válkou. Její otisky najdete všude – v srdci každého Ira stejně tak, jako na mnoha budovách, které majestátně shlížejí na centrum města – General Post Office na hlavní třídě O'Connell, Four Courts na nábřeží řeky a také na nádvoří starého dublinského hradu. Klid a mír v horkých hlavách Irů často nenajdete – snad jen snivá velikost katedrály svatého Patricka připomíná, že také tady o něm sní.

Dublin turistiský

Centrum města s jeho historickými památkami se dá naprosto střízlivým tempem projít za jeden den - a to počítáme i nutnost zastavit se alespoň jednou za dvě hodiny v některé z irských hospůdek, protože jejich šero prostě k dublinskému dni patří. Ať už si dáte jakoukoli pintu, každá bude stát za to. Irové, stejně jako Češi, milují své pivo a vše, co k němu patří. Narozdíl od Čechů ale milují i svou historii a jsou na ni patřičně pyšní. Více o ní se dozvíte nejen v národních muzeích rozesetých po městě, ale hlavně na výstavě Dublinia, kterou už dlouhá léta hostí Christ Church Cathedral v centru metropole. A aby se vám to minulé spojilo s tím současným, je dobré rovnou  z výstavy zamířit do pivovaru Guinness, který Irsko proslavil snad ještě více než spasitelští rockeři z U2. Za zdmi továrny vás čeká prohlídka muzea, ale hlavně prosklená vyhlídka na vrcholu jedné z budov, z níž máte Dublin jako na dlani. I kdyby vám černé nasládlé pivo irské provenience náhodou nechutnalo, za tento výhled návštěva Guinness Brewery rozhodně stojí. U všeho vám bude z výšky radit nepřehlédnutelný Spire of Dublin - zvaný také monument světla. 121 metrů vysoký hrot stojí na zmiňované hlavní dublinské třídě O'Connell na místě Nelsonova sloupu, který vyhodila do vzduchu teroristická bomba v roce 1966. Vztyčen byl na přelomu tisíciletí a i přes reakce Dubliňanů, které by se daly přirovnat k pařížské debatě o skleněné pyramidě u Louvru, má určovat místo, kam Dublin  v 21. století patří.

Dublin okouzlující

Pravda je ovšem jedna - teprve ve chvíli, kdy přestanete spěchat za turistickými zážitky, nebudete cvakat spouštěmi fotoaparátů a přestanete se dívat na svět skrze objektivy svých turistických kamer, v momentě, kdy se zastavíte a zaposloucháte se do tlachání dvou starců drtících bezzubými ústy tradičně nespolknutelný irský toast – ano, až tehdy skutečně pochopíte, o čem vám město vypráví. Je to jedno z mála míst na světě, kde se nedá zabloudit, protože je v něm každý doma. Mluví srozumitelnou řečí ke komukoli na celém světě. Rozumíte mu - musíte se jen odpoutat od reality a chtít. A mít tu sílu vypnout mozek a poslouchat pouze a jedině vlastním srdcem.

Text/foto/video: Zuzana Dastychová