Irsko: Wicklow Mountains - VIDEO
My se teď vydáme na výlet na irské hory nám nejdostupnější - nacházejí se totiž nedaleko Dublinu, kam z Česka létá přímý spoj. Do Wicklow Mountains je to pak opravdu, co by kamenem dohodil.
I světec by se z toho zbláznil
Cesta z Dublinu trvá autobusem zhruba hodinku, ale je pohodlná a nebýt křivolakých silniček, z nichž se občas zvedá kufr nejen karoserii, bylo by všechno naprosto v cajku. Ale dá se to vydržet. Navíc hned první pohled z parkoviště směrem k vrcholkům dá zapomenout na utrpení, kterým si z autobusu z podoby vytřesený poutník musel projít nebo lépe řečeno projet. V informačním centru je dobré uzmout mapku a pak už noha každého se situací trochu obeznámeného turisty zamíří rovnou do Glendalough. Po pravdě se takto jmenuje celé údolí, ale všeobecně se tím rozumí staré klášterní sídlo, které vystavěl údajně někdy v 6. století sám sv. Kevin a udělal z něj centrum tehdejší vzdělanosti. Asi bylo těžké jemnit léty obhroublé způsoby svých spoluobčanů. Jak jinak pochopit to, že Kevin zase toto uspořádání brzy opustil a uchýlil se do nedaleké jeskyně nad jezerem (dodnes je viditelná i z druhého břehu), kde žil opuštěn a sám. Jeho následovníci mu přiváželi jen jídlo na loďce - pověsti o tom, že s ním přiváželi také ženy, vyvrátil Kevin opětovným návratem mezi lidi, v jejichž společnosti pak žil až do své smrti. Tolik pověsti. Dnes už ze vší té parády uvidí zvědavé oko návštěvníka Glendalough jen ruiny a obvodové zdivo. Pouze kulatá věž se dochovala celá a ční nad celým uskupením jako varovný prst. Pozor, pozor - tady žili vzdělanci. Klení a hříchy jsou zde zapovězeny.
Vábení irských Leprichaunů
A zatímco většina lidí se líně potuluje kolem Glendalough a Dolního jezera, v připravených železných koších si rozdělává oheň a opéká své víkendové buřtíky, my jdeme výš a dál. Cestou kolem nejvyšších vodopádů v Irsku - jmenují se Powerscourt, a česká řeka Mumlava z nich rozhodně nemá pocit méněcennosti, stoupáme dál po cestě až k odbočce na úzkou, dřevěnou pěšinu. Je schovaná v nižším jehličnatém porostu a vysloveně nás zve do pohádky plné irských skřítků Leprichaunů a jejich proradných, o to ale svůdnějších, přítelkyň víl. Zapomínáme na historky o tom, jak zákeřně a škodolibě dokážou bránit tito zakrslí fousatí šotci irský poklad a vydáváme se za nimi. A když už to po desítkách minut strmého stoupání vypadá, že jsme jim sedli na lep a nechali se zavést na scestí do horských tajných strží, kde patrně za jejich halasného smíchu vypustíme duši, otevře se před námi úchvatný pohled. Les se rozevře a vypustí své zajatce na volné prostranství. Je to trochu jako když Tim Robbins opustil ve filmu Vykoupení z věznice Shawshank brány nápravného zařízení. Zhluboka se nadechneme, uděláme posledních pár kroků na vrchol a pohlédneme dolů.
Jelení triky
Pod námi se klikatí cesta s malými mravenečky, kteří se pachtí za svou nedělní procházkou a nemají o nás ani zdání. S vševědoucím úsměvem na rtech, který znenadání udělal z vězně krále, jdeme po vrcholu dál a sledujeme dění pod sebou. Odtrhnout nás od něj mohou jen stáda jelenů evropských, které tady spatřit není nic neobvyklého. Přestože vypadají, že jsou tu jako doma, byla do Irska dovezena až ve 20. století. Stalo se tak poté, co z krajiny nadobro zmizel její původní obyvatel - jelen lesní, který byl na ostrově vyhuben v 18. století. Co ale z Irska nikdy nevymizelo a je snad všudypřítomné, je pinta dobrého černého Guinnesse. A i když to vypadá nemožně, i příroda už tento lidský výrobek vzala za svůj. Podíváme-li se ještě jednou dolů ze srázu pod sebe, zjistíme, že i Horní jezero, ležící přímo před námi, má tvar pinty, na jejímž okraji se skví hustá, nažloutlá pěna. Věřte nebo ne, ani Wicklow Mountains nezapomínají na pověstnou irskou pohostinnost a zvou nás vší svou silou na pivo. A odolat tomu volání se vážně nedá.
Nabídka, co se nedá odmítnout
Je vidět, že stejně tak jako Francouzi za vším hledají ženu, v každém Čechovi se skrývá muzikant a v tašce Američana zase čtyři hamburgery, Ir se netají svou věčnou náklonností k pivu, které je pro něj skoro stejně posvátné jako vlastní manželka - o té cizí už snad ani nemluvě... Kde jinde toto všeobjímající pravidlo pochopit, než na vrcholcích hor, které obyvatelé Dublinu považují za štít, jenž brání negativním větrům vtrhnout do jejich města? Ano, hory jsou skoro všude na světě... Ale v kterém horském jezeru se před vašimi zraky líně převalují vlnky černého, karamelově se táhnoucího Guinnese?
Text/foto/video: Zuzana Dastychová
Diskuze u článku (2) |
Vložit nový příspěvek
- kameraole ole 3.6.2011, 10:30kdo to točil? pěkné obrázky
- video222 1.11.2011, 16:55tocila to zuzka dastychova