Island - setkání na jiné planetě IV.

13. 8. 2013

Faerské ostrovy, Slættaratindur, 882 m n. m.

Po 9. hodině odjíždíme směr ostrov Eysturoy, kde máme před sebou výšlap na zdejší nejvyšší horu  - Slættaratindur - jméno v překladu znamená "plochý vrch".

Objevují se mračna a začíná pomalu pršet, náš výstup je ohrožen. Počasí se zde velmi rychle mění a není záhodno ho podceňovat. Naštěstí jen drobně mží, doplňujeme potřebné svršky a jdeme do toho. Velmi rychle se skupina rozděluje na několik menších, v popředí spěchá náš průvodce a s ním pár nejzdatnějších, kteří také volí nejkratší cestu, my ostatní bohužel nevíme o zkratce, která vede nahoru, takže stoupáme pomaleji.

O výstup se kromě dvou nejstarších členů skupiny pokouší všichni. Zpočátku se stoupání zdá pozvolné a já si říkám: "To dám," jenže síly dost rychle ubývají a má zátěž (fotobrašna s vybavením - cca 7 kg) je stále více znát. Zpomaluji a v okamžiku, kdy mne míjí Štefan (74 let) s deštníčkem nad hlavou, ztrácím víru, že vrchol zdolám. Nemám s takovými výstupy žádné zkušenosti a hlavně fyzička schází, tak přemýšlím, že to vzdám.

V tuto chvíli si mě všimne Jarda, náš bezvadný kuchař a "horský vůdce" v jedné osobě. Trpělivě mi vysvětluje, jakým způsobem mám stoupat vzhůru, kdy je třeba zastávka na doplnění tekutin nebo energie, kam stoupnout a kam vůbec nestoupat, kam se dívat a čeho se chytnout, když člověk zavrávorá. Pomáhá i s mou fotobrašnou, což je velká úleva. Nebýt jeho pomoci a užitečných rad, nahoru bych určitě nevylezla.

Ostatní už čekají na vrcholu a povzbuzují mne při posledních metrech výstupu. Měli tu klidný hodinový relax, zatímco já jsem ztěžka zdolávala každý centimetr hory. Nyní pomalu odcházejí, taky bych si to tady ráda vychutnala, ale není na to čas. Mám skvělý pocit, překonala jsem sama sebe a jsem odměněna úchvatnými výhledy do okolí. Pořídím pár snímků a zahajuji sestup. Jistě tušíte, že ani cesta zpátky není jednoduchá, chvílemi je dokonce náročnější. Můj průvodce mne ale neopustil a společně jsme se vrátili k autobusu. Pocity jsou úžasné a moc si vážím poskytnuté pomoci. Dosažení vrcholového tábora se musí náležitě oslavit, takže pivo to jistí.

Pokračujeme do vesnice Eiði, která je plná domků s turfovou střechou. Zatravněné střechy konstrukčně pocházejí ze severní Evropy a na Islandu je jejich použití velmi rozšířené a velmi se osvědčilo. Mezi výhody, které tyto střechy poskytují, patří např. tyto: nedochází k přehřívání střech, absorbují škodliviny ze vzduchu, fungují jako tepelná a zvuková izolace, pokud jsou dobře provedené, mají neomezenou životnost a kromě jiného, působí i velice esteticky.

Prohlídkou této vesnice dnešní program končí, vracíme se zpět do kempu, kde nás čeká seznamovací večírek s hudebním doprovodem. Předem jsme si zajistili "společenskou místnost", prostředí je útulné, teplé, a Michal s Jitkou se postarali i o lahodnou rybí pochoutku.

V dalším díle navštívíme nejsilnější opevnění v severní Evropě pevnost Havnar Skansi.

Text a foto: Magdaléna Radostová