Island - setkání na jiné planetě IX.

17. 8. 2013

kráter Víti, Leirhnjúkur

Zde jsem si poprvé připadala jako na Měsíci. Barevné odstíny, které zde můžete spatřit, se těžko popisují (ryolit je vyvřelá hornina obvykle světlé barvy, která však výjimečně může být zbarvena až do odstínů červené). Popojdete jen pár kroků a okolí se naprosto změní. Procházíte podél smrdutých jezírek, kouřících solfátar, až vystoupáte do Pekla. Kráter se jmenuje Peklo, ale krásná akvamarínová voda tento prostor rozhodně neevokuje. Zato lávová pole v okolí Leirhnjúkur temně černé barvy, kde se občas objeví rudý výčnělek skály tu a tam pokrytý mechem zářivě zelené barvy, ano, tak to by mohlo být peklo. V celé oblasti se pohybujete po vyznačených cestách, které není radno opouštět, zem je neskutečně horká, což by vás mohlo nemile překvapit.  

Geologicky je Island nejmladší v Evropě a dále se vyvíjí. Krajina, na kterou působí mnohé tektonické síly. Okolo 50 % plochy tvoří pouštní plošiny, 20 % zaujímají zelené plochy (louky, lesy, rašeliniště), 12 % tvoří ledovce a 11 % lávová pole, na ostatní ploše jsou písky. To není mnoho prostoru k běžnému životu místních obyvatel. Navíc, jak už víme, je Island jednou z nejvíce aktivních vulkanických oblastí na světě. V zemi je okolo dvou set vulkánů, z nichž nejméně třicet vybuchlo v období od 9. století, kdy byl ostrov osídlen. Zaznamenáno bylo více jak 150 erupcí. Průměrně k nim dochází každých 5 let. Život zde opravdu není jednoduchý, ale místní obyvatelé to nevzdávají a snaží se využít, co jim domovina poskytuje. Např. horká voda je využívána odedávna, nejdříve sloužila k praní prádla nebo k vaření, později byly vystavěny geotermální továrny, které horkou páru stoupající z hlubokých vrtů zpracovávají na energii, pomocí které vytápějí objekty. Příjemným překvapením pro vás může být teplá voda, která teče z mnoha kohoutků umístěných na WC napříč zemí.

Geotermální továrna Krafla je další zastávkou. Zhlédli jsme krátký film, který popisuje způsob zpracování horkých pramenů k výrobě tolik potřebné energie. Přímo do továrny se dostat nelze, ale v návštěvní místnosti jsou fotografie a popis celé výroby.

Námafjall - pestrobarevný skalní hřeben, další z lahůdek, která nás dnes potěšila. První co objevíte u paty hory, je Hverir - velké pole bublajících bahenních jezírek - solfátar. Horké zapáchající tůňky jsou velmi fotogenické. Teplota uvnitř dosahuje až 200 °C a i zde je nutno dodržovat vyznačené trasy a pohybovat se po dřevěných chodníčcích, které vás oblastí bezpečně provedou. Jezírka střídají parní otvory, navršené kameny, štěrk a půda, které popraskaly horkem, a z otvorů intenzivně uniká pára.

Vystoupali jsme na vrchol Námafjallu, odkud jsou úžasné výhledy na tu nádheru kolem. Říkám vystoupali jsme, ale pro mne je to teď poslední z vrcholů, které absolvuji, a už moc nestoupám, už funím a výšku pouhých 500 m překonávám s obtížemi. Doprovází mne bezva parťák Mirek, který mi dodává energii a nadšení k dalšímu postupu. Snaha stojí za to, z hřebene pozorujeme celou oblast Mývatnu od Hrossaborgu až k Hverfjallu.

Zdolala jsem vrchol a opět překonala sama sebe, vracíme se do kempu. Jsme plni dojmů i moje paměťová karta je plná skvělých záběrů. Jak nejlépe zakončit tak úspěšný den, kdy i sluníčko nakonec zvítězilo nad nepřízní počasí? Koupel v termálních lázních to jistí. V oblasti je více možností, dnes volíme ty menší - Jarðböðin. Zájem je veliký, jede nás skoro 20. Lázně sestávají z několika menších rybníčků a výborných dřevěných boxů, ve kterých může najednou odpočívat až 6 osob. Teplota je v každé části jiná a nejlepší je proplouvat prostorem a užívat si vše plnými doušky. Pokud vás horká voda omrzí, můžete využít saunu, která je společná, s teplotou 40 °C. Strávíme zde 3 hodiny a zaplatíme 2900 ISK, což je zlevněné skupinové vstupné, obvyklá cena činí 3200 ISK.

Už jsme nasáli atmosféru ostrova a přijali zvyky místních obyvatel. Elfy a Trolly je třeba hýčkat a komunikovat s nimi. Tak je tedy poprosíme, aby pomohli změnit deštivý den v krásný a slunečný. Termální lázně a společná koupel jsou výbornou příležitostí k realizaci. Spojíme ruce a síly a požádáme skřítky o pomoc. Hned ráno zjistíme, jak jsme byli úspěšní. Do kempu se vracíme až kolem 23. hodiny. Je velká zima, okolo 6 °C, tak rychle do stanu a do spacáku.

Příště se dozvíte jak vznikají pseudokrátery, podíváme se k vodopádu bohů a do druhého největšího města Islandu.

Text a foto: Magdaléna Radostová