Island - setkání na jiné planetě XIII.
21. 8. 2013
Glymur, Reykjavík
Vodopád Glymur je díky své výšce 198 m nejvyšším na ostrově. Není moc mohutný, na objemu získává na jaře při tání sněhu nebo po dešti, respektive za deště, který je právě masivní až dost. Zdroj vody čerpá z jezera Hvalvatn, poté putuje do hlubokého kaňonu. Cesta k němu vede údolím Botnsdalur.
Cestou chvíli tápeme, až konečně dorážíme na parkoviště, odkud vede cca 5 km dlouhá cesta k vrcholu vodopádu. Možností jak vystoupat vzhůru je několik, s rozdílnou obtížností. Skupina se tedy dělí na 4 party. Začnu tou poslední, v té jsme já a pár dalších, kteří výstup nebudou absolvovat. Nyní pěkně od začátku: 1. družstvo - zvané vlčáci, volí trasu po pravé straně vodopádu, která zahrnuje i brodění řekou, 2. družstvo - klasika, svižný výstup po levé straně vodopádu, 3. družstvo - pohodáři, pomalejší výstup po levé straně vodopádu bez brodění. Všichni, kteří se na cestu vydali, svůj úkol zvládli a vrcholu dosáhli, bohužel v opravdu velkém lijáku, takže postupně se vracejí zcela promočení a unavení parťáci. Jiřinka dokonce tvrdí, že zdokumentovala, jak vodopád padá vzhůru. Ti, kteří zůstali, se původně chtěli projít stejným směrem, jen část cesty, avšak počasí nás v podstatě uvěznilo v autobusu, a tak jsme si vyprávěli příběhy z předcházejících cest.
Vracíme se zpět do Reykjavíku a odpoledne následuje prohlídka města. Z kempu nás odváží autobus směrem k centru. Reykjavík je nejseverněji položeným hlavním městem světa. Název města v překladu znamená Kouřová zátoka.
První zastávkou je kolosální bílá betonová katedrála Hallgrímskirkja, která je díky své výšce 74,5 m dominantou města. Chrám je jednou z nejvyšších staveb na Islandu. Jeho stavba trvala téměř čtyřicet let, dokončen byl až v roce 1986. Architektem byl Guðjón Samúelsson. Zády ke katedrále stojí socha Leifa Erikssona, objevitele Ameriky. Sochu městu darovaly v roce 1930 USA k tisícímu výročí trvání islandského parlamentu. Luteránský kostel je to opravdu velkolepý a nepřehlédnutelný z velké dálky.
Odtud míříme k moři na nábřeží Sæbraut prohlédnout si známou sochu Sluneční poutník, která je další výraznou atrakcí města. Sun Voyager - islandsky Sólfar, je ódou na slunce, evokuje cesty za poznáním, svobodu a touhu objevovat nové. Plastika představuje vikingskou loď, jejímž autorem je Jón Gunnar Árnason.
Vracíme se do ulic města, konkrétně do komerční tepny Laugavegur (cesta termálního pramene), kde uspokojíme i své nákupní touhy. Tato ulice je plná velkých obchodů, butiků a s lákavou nabídkou přívětivých kaváren, restaurací a barů. Samozřejmě že neodoláme a na chvilku posedíme a vychutnáme si místní atmosféru, než se vydáme zpátky do kempu.
Počasí se opět vrací k té ranní variantě, prší, prší, respektive proudy deště nás opět uvězní v autobusu, kde výjimečně i povečeříme. Večer je připraveno přátelské posezení ve společenské místnosti, kde se více seznámíme s novou partou cestovatelů, kteří se k nám připojili. Nesmí chybět kytara a pěkné písničky.
22. 8. 2013
Zlatý okruh, Þingvellir, Alþingi; Strokkur, Geysir; Gullfoss; Skálholt
Dnes je pod mrakem a zatím neprší. Zlatý okruh, který máme v plánu navštívit, je široký okruh zasahující na východ od Reykjavíku a zahrnuje mnohé z nejznámějších islandských zajímavostí. Spadá sem Þingvellir, náboženské centrum Skálholt, Geysir, po kterém mají všechny podobné úkazy na celém světě své jméno, a majestátní Gullfoss.
Þingvellir, naše první zastávka. Nachází se zde jeden z největších geologických zlomů na světě, příkopová propadlina, která označuje místo, kde se od sebe oddělují severoamerická a euroasijská kontinentální deska. Zrovna na tomto majestátním místě se v desátém století poprvé v historii sešli islandští kmenoví náčelníci, kteří zde formálně přijali společné zákony, a položili tak základy národní identity. Příkopová propadlina prochází celým Islandem, avšak v tomto místě je nejvíce hmatatelná. 4 metry široký a 40 metrů hluboký zářez do země lemují čedičové útvary, které probíhají v délce 16 kilometrů. Celá tato oblast byla roku 1930 vyhlášena národním parkem.
Pokračování v dalším díle...Text a foto: Magdaléna Radostová
Diskuze u článku (0) |