Island - setkání na jiné planetě XIV.

22. 8. 2013

Zlatý okruh, Þingvellir, Alþingi; Strokkur, Geysir; Gullfoss; Skálholt

Prohlídku zahajujeme v návštěvnickém centru, kde si můžeme poslechnout různé videonahrávky, ze kterých se dovídáme více o historii Þingvelliru. Odtud se vydáváme kaňonem Almannagjá dolů až ke stožáru. Zde vykladač práva prezentoval islandské zákony všem shromážděným. Není jisté, zda se právě tady konala ona pověstná shromáždění, ale je to velmi pravděpodobné. Cesta kopíruje tok řeky Öxará a přivádí nás až pod dvacet metrů vysoký vodopád obdobného jména Öxarárfoss.

Řeka se dále stáčí ke kostelu a poté mizí v jezeře. Někde v tisku jsem vyčetla, že jezírka pod vodopádem se v minulosti používala pro vykonání trestu - popravu utopením - pro ženy, které byly odsouzeny za čarodějnictví nebo sexuální přečiny. Od vodopádu směřujeme do údolí, překonáváme řeku Öxará a pokračujeme k malebnému a nesmírně čistému jezírku přání Peningagjá, mnozí návštěvníci do jezera házejí drobné mince a věří, že se jim splní i ta nejtajnější přání. Kousek od jezírka můžeme navštívit neokázalý kostel, jenž pochází z roku 1859. S kostelem sousedí hospodářské budovy, které se nyní užívají jako škola a domov kostelníka, který je rovněž správcem národního parku.

Alþingi - Valné shromáždění

Islandští kmenoví náčelníci roku 930 přijali norské právo a téhož roku se na shromáždění v Þingvelliru  konalo vůbec první Valné shromáždění. Alþingi se scházel každé léto po dobu dvou týdnů a účast byla povinná. Nicméně v té době se náčelníci scházeli dobrovolně a měli zájem na řešení různých sporů a posunutí státnosti výše. Shromáždění koordinoval vykladač práva a zákony samotné přijímala Zákonná rada. Ohromným úspěchem bylo například přijetí křesťanství. Svou důležitost ztratil Alþingi ve třináctém století, vykladač práva byl zrušen a soudům byla odebrána legislativní pravomoc. Poslední shromáždění se zde konalo roku 1798. Přesto si toto místo zachovalo svou důležitost i ve dvacátém století a 17. června 1944 zde byla vyhlášena nezávislost na Dánsku a vznik Islandské republiky.

Celou procházku bychom si jistě lépe užili za sluníčka, které nám tentokrát nepřálo, a skoro celou cestu jsme absolvovali v pláštěnkách. Každopádně to zde na vás dýchá zvláštní atmosférou.

Vydáváme se dál směrem ke Geysiru. Horké prameny Geysiru o sobě dávají vědět už na míle daleko od míst, kde se vybuchující horká jezírka nacházejí. K nebi stoupají páry, které vás neomylně dovedou až k další atrakci ostrova. Oblast je aktivní již po tisíce let, ale polohy pramenů se různě mění, závisí to na pohybu geologických spojů. Vědci se stále dohadují, co vlastně výbuchy způsobuje, jisté vysvětlení zatím není. Teplota podzemní vody dosahuje až 125 °C, i zde je obezřetnost na místě a není záhodno se odchýlit od doporučených tras. Největším lákadlem pro turisty je stále samotný Geysir, který v době své aktivity chrlil vodní sloupec až do výšky sedmdesáti metrů. Již desítky let bohužel není aktivní, nicméně k drobným projevům činnosti začalo docházet po zemětřesení v roce 2008. Pozornost návštěvníků je nyní upřena více k sousednímu gejzíru Strokkur, jehož vodní sloupec dosahuje každých několik minut cca třiceti metrů. Je velice zajímavé pozorovat celý proces před samotným výbuchem - nejdříve se na jezírku vytvoří jakási bublina, která se neustále nadouvá, až po několika minutách praskne a uprostřed vytryskne onen obrovský sloupec vody.

Řeka Hvítá nás poté doprovází k 6 km vzdálenému vodopádu Gullfoss. Zlatý vodopád vás určitě uchvátí svou mohutností a za slunečného počasí vám naservíruje jednu duhu za druhou. To štěstí jsme si také užili, protože konečně se mraky rozptýlily a sluneční paprsky ozářily toto přírodní divadlo. Samotný kaňon je 2 km dlouhý a je vsazen do čedičové stěny. Vodopád má zajímavý tvar a je vlastně dvojitý, první katarakt je dlouhý deset metrů a poté se prudce lomí v úhlu devadesát stupňů, aby následně prudce padal na dno kaňonu. Podél celého vodopádu vede v létě velmi dobře přístupná cesta, během které se můžete náležitě pokochat pohledy na valící se masu vody. Vodopád je také oblíbeným místem pro fotografy, kteří zde mají spoustu příležitostí zachytit tento přírodní úkaz.

Poslední naše dnešní zastávka je sídlo islandských biskupů - Skálholt. Kostel býval sídlem biskupství již od roku 1056 n. l. Později byla postavena dřevěná katedrála, prostředky na její výstavbu byly získány z výnosů z půdy. Po dlouhá léta byl Skálholt centrem vzdělanosti. Bohužel v osmnáctém století došlo k velkému zemětřesení, po kterém se biskup přestěhoval do Reykjavíku. Kostel byl znovu obnoven a vysvěcen v roce 1963. I toto místo určitě patří k historii této severské země a stojí za návštěvu.

Tímto je náš dnešní program naplněn a zůstává pouze cesta do nového kempu. Ubytování bude v místě zvaném Hveragerði.

V příštím díle vás zavedu k vodopádu Seljalandsfoss a dál na Vestmanské ostrovy.

Text a foto: Magdaléna Radostová