Island - setkání na jiné planetě XVI.

25. 8. 2013

Vík, Skálakot,Skógafoss; Dyrhólaey

Farma je situována do krásné oblasti  Eyjafjöll na jihu Islandu. V současné době zde chovají 150 koní a 300 ovcí. Úspěšnost chovu koní dokládají známí hřebci Klængur nebo Skýr. Každoročně zde vychovají nejméně 10 hříbat z těch nejlepších chovných linií. Šéfem zde je Johanna, která je hnacím motorem celého projektu. Bude vás doprovázet na výletech do okolí a rovněž vám připraví výtečnou stravu. Majitelem farmy je Guðmundur Viðarsson. Je rovněž hlavním průvodcem, má přezdívku Mummi, a jinak mu už nikdo neříká. O koních a okolních horách ví naprosto všechno, s troškou nadsázky lze říct: "Co neví Mummi, není důležité vědět."

Bohužel v okamžiku, kdy jsme na farmu přijeli, bylo naprosto nevhodné počasí téměř na cokoliv, provazy deště neustávají a vše je doprovázeno velmi silným větrem. Za těchto okolností není možné bezpečně s koňmi vyrazit do přírody. Nezbývá tedy, než přijmout jednu z nabídek - za 3000 ISK se budeme 30 minut projíždět na koních v manéži. Můj islandský koník se jmenuje Fjala.

Islandský kůň, jinak také islandský pony, je velmi odolné plemeno vyšlechtěné na Islandu, které vzniklo křížením norských poníků a koní dovezených ze Skotska a Irska. V současné době je zakázán chov jiných plemen, aby čistota islandského ponyho byla zachována. Maximální výšku v kohoutku dosahuje v rozmezí 125 - 134 cm, i tak je zařazen mezi koně, nikoliv mezi poníky. Islandský kůň má krátké nohy a velmi pevná kopyta. Nádherná hříva je hustá a tvrdá. Perfektní stavba těla mu dovoluje nosit těžká břemena a nemá žádný problém nosit na svém hřbetě dospělého člověka. Také délka života je nezvyklá, dožívají se až 30 let. Islandský pony má rád lidi, má mírnou a přátelskou povahu a je možno jej chovat i v rodinách s malými dětmi.

Naše cesta pokračuje směrem k dalšímu z úchvatných vodopádů - tentokrát nás čeká Skógafoss, který naleznete poblíž městečka Skógar a vodou ho sytí řeka Skóga. Důležité je, že vodopád patří svou šířkou 25 m  a výškou 60 m k těm největším v zemi.

Podél vodopádu bylo vystavěno kovové schodiště, po kterém pohodlně vystoupáte až na vrchol. Bylo by však velkou škodou, zde vaši prohlídku oblasti ukončit. Cesta od vodopádu pokračuje nádhernou krajinou podél řeky až k dalšímu mohutnému kataraktu. Při chůzi se můžete kochat výhledy do okolí a užívat si mechem porostlá vřesoviště, máte-li obzvlášť štěstí, zahlédnete i nedaleký ledovec. Naše skupina ukončuje procházku u horního vodopádu, trasa však pokračuje až k Þórsmörku (přírodní rezervace - jinak také Thórův les, dle místních obyvatel jedno z nejkrásnějších míst na ostrově). Bohužel na tuto cestu nemáme dostatečné vybavení ani potřebný čas. Důvod, proč se na Island opět vrátit.

Jak jsem zmínila, vydáváme se na cestu zpět, procházka je to skutečně příjemná, počasí nám konečně dopřává a někteří neváhají přijít blíž k řece a v ledové vodě smočit unavené nožky. Sestupujeme po schodišti, vodopád nás doprovází až dolů ke korytu řeky a teprve nyní si zblízka prohlížíme jeho majestátnost. Někteří mají to štěstí, že vidí i krásnou duhu, kterou vytváří masa vody, která se odráží ve slunečních paprscích.

Program je nabitý, po přírodním divadle putujeme do skanzenu Skogasafn. Toto muzeum lidové architektury v přírodě je jedinečnou příležitostí seznámit se s životem na jihu ostrova. Skanzen tvoří několik opuštěných farmářských stavení a malé domky, jejichž střechu pokrývá travní porost (vstup 1200 ISK).

Máme velké štěstí, našim průvodcem bude sám Þórdur Tómasson. I ve svých 92 letech je to velmi schopný průvodce, který dokáže o životě ve zdejším kraji barvitě vykládat. On je zakladatelem skanzenu. On je ten, který dokáže popsat téměř každý předmět a vysvětlit, k čemu se dříve používal. Součástí areálu je i škola a kostelík. Prohlídku si užijeme i s hudebním doprovodem, nejdříve v kostele zpívá Þórdur Tómasson a poté ve škole Magda, za doprovodu našeho průvodce Zdeňka. Poslední budovou, kterou zde navštívíme, je muzeum "spojení", které představuje různé prostředky, které se používaly k dorozumění po celém světě, různá telekomunikační zařízení, mobilní telefony, vysílačky a jiné. Návštěvu skanzenu mohu vřele doporučit.

Nocovat budeme v městečku Vík, kam nyní směřujeme. Krátký čas ještě věnujeme zastávce na mysu Dyrhólaey, ale to až v příštím díle.

Text a foto: Magdaléna Radostová