Island - setkání na jiné planetě XVIII.
26. 8. 2013
Laufskálavarda, Kirkjubæjarklaustur, Kirkjugólf, Systrafoss
Naše první zastávka je na lávovém poli Laufskálavarda, což je v podstatě takové návrší plné mužíků. Turisté z celého světa zde staví kamenné sošky a věří, že se sem ještě někdy vrátí a zajišťují si takto šťastnou a úspěšnou cestu po ostrově. Prostor je to magický, krásně barevný, který dýchá svou atmosférou. S těmito kamennými mužíky jsem se během svého putování po světě již několikrát setkala. Jak jsem se dozvěděla, kamenné sošky jsou nejstarším způsobem turistického značení. Značení si tvoří sami turisté, aby tak především v méně dostupných místech a tam, kde žádná jiná značení nejsou, pomohli ostatním v orientaci. Podle tradice každý, kdo kamenného mužíka míjí, položí na jeho vrchol další kámen nebo více kamenů, aby informoval své následovníky, že jdou správnou cestou.
Zde na Laufskálavardě v minulosti stála obrovská farma, která byla zničena roku 894 při první erupci sopky Katla. Panský dům, který zde stával, měl údajně až 24 dveří. Z původního stavení se nezachovalo vůbec nic, zůstalo pouze pole plné mužíků.
Pokračujeme ke krásné soutěsce Fjaðrárgljúfur. Původně bylo v plánu dojet až k jejímu počátku, avšak cesta a náš "obyčejný autobus" to nedovolí. Nemáme velká kola a pevný podvozek, sem se Karosa nemá šanci dostat, nebo možná jednu cestu bychom absolvovali a zpátky bychom se nedostali... Stavíme uprostřed silnice a pěšky se vydáváme do soutěsky. K dispozici máme 70 minut, což je žalostně málo. Příroda je nádherná, kopce pokryté trávou, mechem a vřesem jsou malebné a výhledy do kaňonu skvělé. Vzhledem k časovému limitu se mi bohužel nepodařilo dojít až na samý konec, kde vodní tok dostává to správné tempo a valí se vodopádem dolů do údolí. Z doslechu vím, že vodopád byl opět skvostný. Návrat probíhá celkem rychle, u mne s malou zastávkou, kousek před místem parkování našeho busu vystoupám na celkem vysoký kopec, ze kterého je naprosto úžasný výhled do okolní krajiny, všude kolem náměty na pestrobarevná panoramata.
Zpátky do autobusu a směřujeme do obce Kirkjubæjarklaustur, v jejíž blízkosti se nachází vodopád Systrafoss. Obec samotná, jejíž jméno je téměř nevyslovitelné, proto se zkracuje na Klaustur, se rozkládá na úpatí strmé horské stěny podél řeky Skaftá. Vodopád, který plánujeme pokořit, má dvě ramena, a aby cesta na vrchol nebyla tak jednoduchá, což ovšem zjišťuji až nahoře, náš kuchař volí výstup podél vodopádu, kde šplháme mezi keři a prodíráme se houštím pro větší zážitek ze stoupání.
Konečně jsem nahoře, přede mnou se rozkládá pěkná rovinka, která ve slunečném počasí slibuje příjemnou procházku. Bohužel se mi dostává mylných informací, a sice... že nyní následuje náročný několikahodinový trek k významnému místnímu přírodnímu úkazu - Kirkjugólf - jinak řečeno "Kostelní podlaha". Ještě několik z nás se tedy vrací zpět k autobusu, ostatní po rovince asi za hodinu dorazí k čedičovým dlaždicím, které jsou tou místní atrakcí. My se přesouváme k témuž místu autobusem. Dlouhou dobu se místní obyvatelé domnívali, že zde stával kostel a dlažba zde byla položena při práci na jeho výstavbě. Až dlouho poté bylo ověřeno, že místo vzniklo bez zásahu člověka, a nyní je chráněnou přírodní památkou.
Vzhledem k tomu, že jsme ušetřili dostatek času, stíháme navštívit místní termální lázně. Po koupeli pokračujeme směr kemp Skaftafell, kde dnes budeme nocovat. Je vzdálen 70 km a čeká nás spánek pouhé 3 km od paty ledovce. Nicméně poslední zastávkou na trase je cca 10 km vzdálený vodopád Foss á Síðu. Zde není možné přijít až k vodopádu, zátarasy to neumožňují. Můžeme se pouze pokochat pohledem na proudy vody padající do údolí z prostoru, který je k tomuto účelu vymezen.
V dalším díle se podíváme do prostoru plného erupcí a do ledového království.
Text a foto: Magdaléna Radostová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek