Island: The Golden Circle

Právě tato tři místa představují Island v “koncentrované” podobě pro ty, kteří na ostrově stráví jen pár chvil. Pro ostatní znamenají ohromující úvod na cestu do divoké islandské krajiny.

Þingvellir – byrokrati v přírodě

Národní park Þingvellir, jedna z památek UNESCO, se nachází 23 kilometrů na východ od Reykjavíku, na břehu největšího přírodního islandského jezera Þingvallavatn. Od roku 930 n.l. se tu jednou ročně scházel první demokratický parlament na světě. Na shromáždění prvních obyvatel Islandu se tam rozhodovalo o nových zákonech i o uzavíraných manželstvích nebo státním náboženství.

K těmto důležitým úkonům nemohla být zvolena dramatičtější scenérie: procházejí tudy hranice mezi Severoamerickou a Euroasijskou tektonickou deskou, které se od sebe oddalují rychlostí 1-18 mm za rok. Díky tomu je krajina brázděna spárami a trhlinami a protékající řeka Öxará vše dokresluje několika vodopády. Po účastnících shromáždění parlamentu zbyly pozůstatky provizorních obydlí. Při břehu jezera se choulí malý kostelík a pár domečků – kancelář správce parku a překvapivě také letní sídlo islandské premiérky. Za jakéhokoliv počasí si místo uchovává magickou atmosféru, zvláště když se návštěvník rozhlédne z vrcholku skal, mezi kterými zeje největší trhlina Almannagjá a představí si vikingské řečníky, jak hovoří ke shromáždění svých druhů. Veškeré informace o pohybu země i rozhodování parlamentu poskytne místní multimediální centrum a všudypřítomné informační cedule.

Geysir – živá voda Islandu

Dále na východ, cestou skrz islandské rozlehlé pláně plné koní a ovcí, je oblast geotermální aktivity, kde byl kdysi hlavní hvězdou Geysir (podle kterého se jmenují všechny ostatní gejzíry světa). Až do roku 1950 vybuchoval vařící vodu do osmdesátimetrové výšky, ale netrpěliví turisté do něj tak dlouho házeli kameny, až se proud vody zcela ucpal. Od té doby se v oblasti několikrát zatřásla země a Geysir se párkrát probral k životu. Je tedy možné, že další otřesy ho opět oživí. Jeho soused Strokkur ale žádného návštěvníka nezklame.

Voda se v něm líně převaluje, hladina klesá a stoupá, vypadá to, jako by se Strokkur nadechoval k tomu, aby každých pět minut vypustil do vzduchu mohutný sloup vody. V celé oblasti se na mnoha místech valí ze země oblaka sirnatého dýmu, v prohlubních divoce bublá a prská voda a některá jezírka oslní svou tyrkysově modrou barvou. Ani všudypřítomné skupiny návštěvníků nepokazí ten první moment překvapení, když přímo před vámi vyletí do vzduchu třicetimetrový proud vody, ale podívanou si lze vychutnat i téměř o samotě, například brzy po ránu, po noci strávené v blízkém hotelu nebo kempu.

Gullfoss – vodopád na hraně

Poslední zastavení na okružní jízdě po nejznámějších místech Islandu je jenom kousek od oblasti gejzírů. Obrovský vodopád Gullfoss o sobě dává vědět již zdálky. Nad obzorem se vznáší oblaka páry a vodní tříště, i když řeka, která vodopád vytváří, protéká hlubokým kaňonem. Voda padá po dvou stupních do hloubky 32 metrů a za slunečného počasí se nad ní klenou barevné duhy.

Jedna cestička vede až ke zpěněné vodě, druhá se vine po útesech nad kaňonem, a tak je možné si tento přírodní div prohlédnout ze všech úhlů, i když v některých místech se návštěvník nevyhne ledové spršce kapek. Ovšem chybělo málo, a nejznámější islandský vodopád by zanikl. V roce 1920 chtěla skupina investorů přehradit řeku, na které se nachází, a to i přes nesouhlas tehdejšího majitele celého pozemku. Naštěstí nesehnala na svůj projekt dostatek peněz a vodopád tak můžeme obdivovat dodnes. Od roku 1975 tvoří oblast přírodní rezervaci a je majetkem státu.

Text/foto: Anna Žilková