Istanbul II: islám po turecku - VIDEO
Na jaře roku 1453 dobyli hlavní město Byzanské říše Konstantinopol Turci a přejmenovali ho na Istanbul, který se pak stal ryze muslimským místem. Symbolem křesťanské víry transformované na islám je Chrám Boží moudrosti, Hagia Sofia – původně kostel přestavěný na mešitu, dnes muzeum, z jehož minaretů ale stále zní zvuky svolávající k modlitbě.
Liberální Turecko
Turistická sezona skončila, po ulicích Istanbulu se ale stále pohybují tisíce turistů, mezi nimi i ženské postavy od hlavy až k patě zahalené do černých hábitů, burek. Tyto ženy se řadí k ortodoxním muslimkám. Většinou spolu se svými partnery tvrdě a striktně ctí veškerá pravidla islámu. Modlí se pětkrát denně, drží pravidelný půst, návštěva mešity je jejich denní rutinou a z dalších norem, které předepisují jejich chování ve společnosti, ale i v partnerském vztahu, vyspělá Evropa nechápavě kroutí hlavou.
Turecko, které je z 90 procent muslimské, zůstává mezi všemi muslimskými státy tím nejliberálnějším. V Istanbulu, zdá se, převažují ženy, které před zraky mužů zahalují do šátků, signalizujících jejich náboženské vyznání, jen své výrazně černé vlasy. Víra je navíc v zemi jasně oddělena od státu. Ženy pracující ve státní správě nebo vysokoškolské studentky tak podle tureckých zákonů muslimské šátky v práci nebo ve škole nosit nesmí.
Na prostranství, mezi palácem Hagia Sofia a Modrou mešitou, které stojí jen nedaleko od sebe, se kolem poledního shromažďují stovky lidí. Později se z amplionů, umístěných na ochozech minaretů, ozve zvuk tolik typický pro svolávání k pravidelným modlitbám. Směrem k mešitě se ale vydávají jen někteří lidé. Před vchodem do svatostánku si pak houfně zouvají boty a dávají je do igelitových tašek. Uvnitř mešity padnou na kolena, aby se pomodlili. Pro podobně smýšlející kultury je to jediný životní směr, pro nás Evropany přece jen malé tajemno. Turisté by jej ale měli respektovat a své chování uvnitř mešity maximálně přizpůsobit okamžiku, který muslimové při motlitbách prožívají. Vyzutí je samozřejmostí pro obě pohlaví, ženy by si měly zakrýt hlavu šátkem, který se dá před mnohými mešitami v Istanbulu zapůjčit.
Grand Bazar – tam, kde vítězí paličatost
Na místo, kde se v Istanbulu obchodu daří nejlíp – do Grand Bazaru, se vyplácí chodit s dobrou a trochu bojovnou náladou. Turci jsou totiž rození obchodníci a většinou mají ceny nesmyslně našponované. Smlouvat je jednoznačně baví. O jednu jedinou tureckou liru, o euru nemluvě, se dokážou handrkovat dlouhé minuty. Své zboží dokážou vychválit do nebe a pro každého turistu by se roztrhli. Na cucání nabízí bonbony, na sezení židle a prostě dělají všechno proto, aby své zboží prodali.
Někteří prodejci jsou záhadně napojeni jeden na druhého. Chybí – li jednomu v krámě třeba správná velikost, stačí jediný telefonát a s botkami o číslo většími či menšími přiskotačí jiný Turek. Mezi řečí utrousí poznámku o tom, jaká je to kvalita a jak slečně pěkně sedí, a zase se ztratí v nekonečných uličkách istanbulského Grand Bazaru, který stojí nedaleko místní univerzity.
Angličtina není pro Turky žádný problém, tu zpravidla ovládají ze všech světových jazyků nejlépe. Soudě podle toho jak pokřikují na turisty na ulicích, si bravurně poradili taky s češtinou, polštinou a ruštinou. Ruskou azbukou dokonce popsali i mnohé ze svých obchůdků. Snědý turecký obličej se doslova rozzáří, když od cizince slyší svůj rodný jazyk, většinou tedy jen pokusy. Turečtina totiž nemá nic podobného s žádným ze světových jazyků a kromě Turecka se používá jen v Bulharsku a v turecké části Kypru.
Žádné vyhlídkové autobusy, stačí tramvaj nebo metro
Cestování po Istanbulu MHD je proti očekávání obřího města naprosto jednoduché. Žádné složité přestupování, žádné labyrinty podzemních drah. Na povrchu prostě a jednoduše jedna tramvajová trať, která bez nutnosti číselného označení protíná centrum města. A tak jediné, na co je v tramvaji třeba dávat pozor, je směr jízdy. Stejné pravidlo platí i pro istanbulské metro.
Když zrovna není dopravní špička, dá se MHD pohodlně dopravit všude do míst, která doporučují turističtí průvodci. Povinností každého turisty by měla být návštěva chrámu Hagia Sofia a Modré mešity s pověstnými šesti minarety, paláce Topkapi – sídla sultánů osmanského impéria nebo bývalé podzemní zásobárny vody pro celé město - Cisterna Yerebatan Saray, paláce Dolmabahce nebo starobylé Galatské věže.
Text/foto/video: Klára Svobodová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek