Itálie: Alpentrip VIII. - Ztraceni v Benátkách I.

V minulém díle jsme se rozloučili při odjezdu z Verony a dnes náš čeká první část vyprávějící příběh jednoho večera v nočních Benátkách.

Pakliže nemáte dostatečný rozpočet a případně dostatečnou částku na nocleh přímo ve městě, doporučujeme využít některý z rozsáhlých kempů na pevnině, kterých se v oblasti Rialto, Campalto či Begaron nachází hned několik a za rozumný peníz si v nich lze pronajmout například malou chatku, což je vzhledem k náročnému benátskému programu více než rozumné řešení. V blízkosti většiny kempů jsou pak zastávky místní hromadné dopravy, která vás za pár drobných odveze za necelých 15 minut přímo na hlavní benátské autobusové nádraží Piazzale Roma, které je zároveň hlavním stanovištěm i výchozím bodem plavby, pokud se rozhodnete strávit nějaký čas na Vaporettu – mírně předražené variantě městského autobusu, metra a tramvaje zároveň.

Benátky, to je především voda. Voda je všude. Menší, větší, hlavní i vedlejší kanály a průplavy tvoří nepochopitelný labyrint vodního království. Skromné i vznešené mosty i lávky a samozřejmě gondoly – symbol Benátek.  Toto plavidlo bylo poprvé vyobrazeno v 15. století, v té době však ještě trupy těchto lodí hrály doslova všemi barvami. Tradiční černou barvu pak mají povinně až od 16. století. Dnes je na kanálech opravdu rušno, ale málokdo však tuší, že až do počátku 20. století byly právě gondoly jediným schváleným dopravním prostředkem tohoto ostrovního města. Nebylo výjimkou, že v jednu chvíli bylo na vodě až deset tisíc těchto černých krasavic. Lodě jsou i dnes prakticky jedinou možností veřejné přepravy. Žluté taxíky ani autobusy zde opravdu nehledejte. Ale zpět k našemu putování. Po tom, co jste se ubytovali a přesunuli na okraj města na již zmíněné náměstí Roma, kterému se nevyhnete ani když zaparkujete svůj vůz v nedaleké monstrózní parkovací věži, vás čeká rozhodnutí kam se vydat dále. Možná vás zarazí, že mapy jsou v Benátkách nedostatkovým zbožím, ale i přes tento fakt vám doporučuji si nějakou pořídit, jelikož pocit, že se přece vždycky nějak najdete, není úplně ten nejsprávnější. I když půjdete s davem turistů rušnou promenádou a třeba jen na okamžik ztratíte orientaci, či se vydáte mimo hlavní koridor, můžete na celé hodiny uvíznout ve spleti nepřehledných i slepých uliček, průchodů, dvorů. Pocit beznaděje narůstá s nachozenými kilometry a vrcholí ve chvíli, kdy potřetí za sebou vyjdete na tom samém liduprázdném náměstí. O informačních tabulích, mapách či snad jen malé rady od místních domorodců si můžete nechat jen zdát. Pakliže přeci jen někoho potkáte a on vám poradí, budete muset vyvinout enormní výkon k pochopení směru cesty, kterou se vám bude snažit hrdý Benátčan vysvětlit. Je to přeci jasné. Pětkrát doleva, třikrát doprava, pak delší čas rovně až dojdete k vodě, což je v Benátkách opravdu rada nad zlato. Poděkujete a vydáte se na cestu. Po dvaceti minutách svižné chůze přicházíte opět na ono liduprázdné náměstí, načež usedáte na schody menšího kostela či paláce a chce se vám brečet. Za těch pár hodin strávených maratonem v jednom z nejluxusnějších a nejdražších měst světa, jste krom Piazzale Roma a autobusového nádraží neviděli prakticky nic, i když si namlouváte, že Benátky přeci nejsou jen atrakce z turistických průvodců. Nevíte, kde je sever a kde jih, nemluvě o dalších světových stranách. Chytrý telefon s GPS se buď nadobro vybil či jste si ho stejně jako já zapomněli v kempu. Váš partner začíná mít buď hlad, žízeň nebo přemýšlí, jak by Vás prodal či vyměnil za možnost naposledy vidět své bližní, než definitivně padne vysílením. Kavárny a restaurace pomalu zavírají, blíží se půlnoc a náměstí San Marco, váš původní cíl, je bůhví kde. Rezignujete a znovu pokoušíte štěstí v některé z dalších uliček. Už je vám jedno, že neuvidíte známý most Ponte di Rialto, nedáte si víno na březích Canal Grande, nenakrmíte holuby na svatém Marku.

Když jsem v jednom z mnoha průvodců četl, že v Benátkách mapy de facto netřeba, vzhledem k dokonale přehlednému značení hlavních turistických atrakcí, rád bych se s autorem tohoto příspěvku setkal osobně a prošel se s ním nočním městem. Ano, Benátky mají jistě přehledné značení, ale pouze v místech, kde stejně nemáte šanci opustit stádo natěšených turistů. Ale dát alespoň malou šipku do ulic vedlejších, to věru nikoho nenapadlo... Inu sladká Itálie.

Jak naše putování dopadlo, se dozvíte již příští neděli. Zatím nám držte palce!  

Text: Jan Chaloupka

Foto: Jan Chaloupka a Tereza Překlasová