Itálie, Mantova – perla italské renesance

Jedním z měst, které zůstalo po umělecké a architektonické stránce zachováno z dob svého renesančního rozkvětu, je i Mantova, zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Historie města sahá až do doby Etrusků, kdy stálo na ostrůvku v bažinaté krajině. Tři rozsáhlá jezera na říčce Mincio, která dnes ohraničují město ze severu a jedinečně jej dotvářejí, byla definitivně dobudována v 17. století, i když k odvodňování bažin a regulaci vodních toků docházelo již dříve. V roce 70 př. n. l. se zde narodil významný básník římské doby Vergilius, jehož dílo se v renesanci stalo opět velmi populární. Básník byl Mantovany vždy ctěn a město zdobí jeho velkolepý pomník v rozsáhlém parku.

O velkém náboženském významu svědčí, že byla Mantova od 9. století sídlem biskupa. Dnes je nejstarším kostelem ve městě rotunda sv. Vavřince (San Lorenzo), postavená v 11. století jako kopie chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Byla zde opatrována vzácná relikvie Kristovy krve. Rotunda je odsvěcena, uvnitř po zaplacení vstupného můžete vystoupat na dvojitý ochoz a obdivovat zbytky fresek byzantské školy. Zvenčí je patrný rozdíl ve výšce terénu, na němž stojí pozdější stavba radnice s orlojem.

Zlatý věk Mantovy začal v první polovině 14. století a trval tři sta let, po která oblast vlastnil rod Gonzaga. Gonzagové hospodářsky prosperovali, a tak upravovali a zvětšovali paláce, dláždili a rozšiřovali veřejné ulice, povolávali architekty a umělce z Florencie, věnovali se vědám i politice. Kulturní život zde vzkvétal, pro představu – koncem 16. století měla Mantova 40 tisíc obyvatel, stejně jako dnes. Svou stopu zde zanechali architekti Leon Battista Alberti a Luca Fancelli, umělci Donatello, Peter Paul Rubens a pak např. malíř Andrea Mantegna, který je zde i pohřben, v kostele Sant'Andrea.

Pozornosti návštěvníka nemůže ujít impozantní stavba nedobytného hradu sv. Jiří (Castello di San Giorgio) s mohutnými hranolovými věžemi, obklopenými vodním příkopem. Gonzagové hrad významně rozšířili o monumentální palác (Palazzo Ducale), rozsáhlou stavbu s mnoha dvory, která je dnes sídlem muzea s cennými uměleckými díly.

Přestože se po vymření rodu Gonzagů staly umělecké sbírky válečnou kořistí nepřátelských nájezdníků, stále zde můžete obdivovat množství gobelínů, tapiserií, soch, maleb, historického nábytku, ale hlavně architekturu paláců stavěných s neuvěřitelnou fantazií – byt císařovny, střešní zahrady, sály i starobylá nádvoří. Na jihu města pak stojí dochovaný palác Palazzo Te, příklad přechodu renesančního umění v manýrismus.

Mezi nespočtem mantovských kostelů je jedničkou dóm sv. Petra na Piazza Sordello, stavba na gotických základech s fasádou z carrarského mramoru z 18. století. Uvnitř oči přecházejí nad bohatou výzdobou hlavní lodi a bočních uliček, kazetového stropu a oltáře. Pod kostelem je pohřbeno tělo patrona města, sv. Anselma z Baggia (Sant'Anselmo da Baggio).

V Mantově se také odehrávají některé zápletky literárních děl. Z těch známých připomeňme Shakespearova Romea, který sem prchá z 35 km vzdálené Verony před hněvem Kapuletů, anebo vévodu z Mantovy, který je hlavní postavou Verdiho opery Rigoletto. Opera je zde, ve svém dějišti, uctěna malým muzeem v domě šaška Rigoletta.

Mantova je učebnicí pro historiky a architekty, ale zároveň je to živé autentické město se silnou atmosférou. Nebudete se tu strkat v davu tak jako v blízké Veroně pod Juliiným balkonkem, zde můžete procházet kamenná městská zákoutí úplně sami. Nebo se projeďte na kole podél rozlehlých jezer. Od července do září zde kvetou celé ostrovy leknínů.

GPS: 45°09'36.4"N 10°47'49.7"E

Text: Radka Snížková

Foto: Radka Snížková, wikipedia.org: Massimo Telò