Itálie, Milán – významný i méně známý

Město založili Keltové (600 př. n. l.) a později se stalo součástí Římské říše (222 př. n. l.) pod názvem Mediolanum. Setkáte se s ním i pod názvy Milanesi, Meneghini či Ambrosiani. Ve 4. století bylo hlavním městem Západořímské říše a druhým největším městem v Evropě. Statut hlavního města ztratilo kvůli pohybu barbarských kmenů Vizigótů (402). Vpád Hunů krále Atila (452) způsobil jeho další úpadek, dokud tu nevzniklo hospodářské centrum říše Langobardů (569) a příznivý vliv měl i vstup do Lombardské ligy (1167, sdružení italských městských států). V 18. století bylo jedním z center hnutí Risorgimento (proces sjednocení). To byla předzvěst postupného vymanění se zpod vlády Habsburků (1859) jako součást Sardinského království a později Italského království. Vynechat nemůžeme ani temnější stránku historie v podobě vzniku fašistického hnutí nebo popravy jeho čelního představitele – Mussoliniho.

Přes město protékají tři řeky – Olona, ​​Lambro a Seveso a je zde vytvořen i důmyslný systém umělých kanálů Naviglio, na kterém pracoval i slavný vynálezce a umělec Leonardo da Vinci. Tyto kanály v minulosti sloužily k přepravě zboží po vodě, takto například mohli do města dopravit i materiál potřebný na stavbu katedrály.

Od hradu Sforza to máte jen kousek na náměstí Piazza Luigi Cadorna. Stojí zde moderní skulptura, kterou vytvořil Claes Oldenburg s manželkou Coos van Brüggen pod názvem Ago, filo e nodo (Jehla, nit a uzel, 2000). Tato socha jehly s barevnou nití přešívá střed náměstí a železničního uzlu. Jedna část niti ukončená uzlem je nad zemí a vchází do podzemí, aby pak vycházela zpět v druhé části náměstí. Barevná skulptura je symbolem města módy, vlaku vystupujícího z metra i hada ze znaku Milána.

Nedaleko tohoto místa na ulici Corso Magenta, která vede od kostela Santa Maria delle Grazie k dómu, stojí nenápadná budova, zakomponovaná mezi domy ulice. Kostel Convento di San Maurizio Maggiore byl původně připojen k nejvýznamnějšímu ženskému klášteru benediktinů ve městě. Neváhejte a vejděte dovnitř. Kostel je nádherně vymalovaný, každičká jeho část je pokrytá barvou. V tomto kostele se slouží každou neděli od října do června mše v byzantském ritu (v řečtině). Je to vynikající místo pro koncerty a sídlí zde také Archeologické muzeum, kde jsou pozůstatky římských staveb (Maximianovy zdi, velkého amfiteátru, trosky Herkulových lázní a 16,6 m vysoké věže, která sloužila jako zvonice).

Na Piazza del Duomo jste si možná pro majestátnost katedrály nevšimli od ní napravo stojícího Palazzo Reale. Což je královský neoklasicistní palác (18. století), kde sídlily rodiny Visconti a Sforza, španělští a francouzští guvernéři. Od roku 1598 zde bylo divadlo. V roce 1739 v reprezentačních apartmánech paláce během návštěvy milánského vévodství setrvala i Marie Terezie. V roce 1776 palác neunikl ničivému požáru a byl zničen i během 2. světové války. V současnosti ho město využívá jako prostor na prestižní výstavy velikánů světového umění.

Za katedrálou se dostanete na Piazza Fontana a Via Verziere, kde objevíte kostel San Bernardino alle Ossa. Počátky chrámu souvisejí s historií nemocnice, která už neexistuje. Vstupujte jen jestli jste odvážní, protože chrám je známý svou kostnicí (13. století) s lidskými kostmi a lebkami. Tyto krásné obrazce na stěnách vytvořené z kostí inspirovaly krále Jana V. Portugalského (1738) k vytvoření podobné v portugalské Évore. V chrámu je i hrobka potomků Kryštofa Kolumba, rodáka z italského Janova ve službách španělského království Kastilie a Leonu, což dokazuje i rodinný erb na oltáři.

Ve městě můžete objevit i různé zříceniny přímo uprostřed cesty. Jedny z nich jsou ve středu křižovatky na Piazza Missori. Jde o zříceninu bývalé baziliky San Giovanni in Conca. Kostel ze 4. století, přestavěn v 11. století, zničil Fridrich Barbarossa (1162). Ale neznamenalo to ještě konec této stavby, ve 13. století ho opět přestavěli a stal se soukromou kaplí Viscontiovců. Francesco Sforza II. (1531) ji daroval karmelitánům, kteří zde postavili věž – Campanile, v 19. století využívanou jako observatoř. 20. století poničilo mnoho a znamenalo i konec této stavby, která musela ustoupit silnici. Zůstaly zde jen cestou obklopené zbytky románské apsidy, pod kterou se nachází krypta San Giovanni in Conca. Dovnitř se v určitých hodinách dostanete zdarma, ale zbytky mozaiky chodníku budovy jsou již ukryté v Archeologickém muzeu.

Na opačné straně tohoto náměstí se nachází jezdecká socha plukovníka Garibaoldiho vojska Giussepe Missoriho, po kterém je pojmenováno toto náměstí. Za tímto památníkem je zadní část kostela Sant'Alessandro in Zebedia (1601), kterému na průčelí dominují dvě zvonice. Kostel s malbami lombarskeho baroka patřil řádu barnabitů, který založil (1530) přímo v Miláně sv. Anton Maria Zaccaria.

To bylo pár tipů na možná méně známé památky a místa velkolepého Milána. Avšak nemůžeme opomenout ještě jednu stránku, která dělá toto město zajímavým. A to je sport. Zatímco dámy navštěvují vychytané módní butiky, páni určitě nevynechají fotbalový zápas či závody F1 v nedaleké Monze. Monza je právě to, co láká do této oblasti mnoho mužů.

Závodní okruh, Autodromo Nazionale Monza, na kterém se od roku 1950 konají závody F1, leží přibližně 20 km od centra města. A když pány omrzí formule, čas čekání na své polovičky stráví na fotbalovém utkání na slavném stadionu Giuzeppe Meazza, známém jako San Siro. Stadion s kapacitou 85 700 diváků je domovem dvou známých fotbalových klubů – AC Milán a FC Internazionale Milano. Je zde také muzeum obou klubů, kde jsou umístěny trofeje, poháry, dresy a suvenýry všeho druhu, které patří k těmto fotbalovým ikonám. Stačí mít jen plnou peněženku a o zábavu je postaráno.

GPS: 45°28'05.5"N 9°10'37.1"E (Piazzale Luigi Cadorna)

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová