Už z trajektu jsou vidět úzké serpentiny, po kterých se pohybují žluté autobusy, většinou plné turistů. Doprava je zde omezena, přednost má zásobování a taxi. Upřednostňuje se pěší chůze, což vzhledem k velikosti ostrova není překážkou. Ač se zdá, ostrov není vulkanického původu, vznikl odtržením od pevniny (Sorrentského poloostrova) a dělí se na dvě části – podle svých dvou měst. Spodní
část s městem Capri začíná v hlavním přístavu (Marina Grande) výletních lodí a pravé turistické centrum začíná nad přístavem. s městem Anacapri v horní části je propojeno starodávným schodištěm vytesaným do skály. Schodiště je úzkého profilu s vysokými stupni, aby mohl stoupat pouze jediný člověk, což v dobách okupace umožňovalo obranu před nájezdem kolonistů. Dnes turisty vyváží po jediné silnici ostrova autobus. Nejvyšším bodem ostrova je hora Monte Solaro (589 m n. m .), kam se lze dostat buď pěšky nebo lanovkou z Anacapri. k památkám architektury se řadí Hodinová věž – místo setkání italských spisovatelů, radnice a kostel sv. Štěpána ze 17. stol., kde jsou uloženy ostatky patrona ostrova.
Největší atrakcí ostrova je unikátní Modrá jeskyně (Grotta Azzura), která je přístupná z malých dřevěných lodiček, neboť vstupní otvor je úzký a navíc vysoký jeden metr. Vplout je dovoleno pouze za bezvětří, s jedním nebo dvěma osobami, což značně prodlužuje dobu čekání, takže ne každý má to štěstí. Proto se doporučuje navštívit jinou barevnou jeskyni, např. Zelenou.
Křivolaké uličky plné suvenýrů, kaváren, obchůdků a obchodů, kde vám například na počkání namíchají vysněný parfém nebo ušijí na míru boty, vás zavedou k Augustovým zahradám. Právě zahrady, pojmenované podle zakladatele říše římské - císaře Augusta, s upravenými záhony květin, pinií a kvetoucích stromů, se staly námětem italským malířům. Toto místo s nádhernou vyhlídkou na širé moře si zamiloval i císař Tiberius, který na ostrově trávil poslední roky svého života a nechal zde postavit několik vil a paláců. Nad vstupem do jednoho z nich byl vytesán do kamene nápis: „Vítejte v krásném městě, ve kterém není třeba nic dělat.“
Text a foto: Monika Babická