Itálie, Parma III – umělecké skvosty v historickém centru

Při procházce nejznámějším městem regionu Emilia-Romagna jsme zavítali na náměstí Piazza del Duomo. Jelikož se blíží poledne, čas kdy se většina kostelů v Itálii zavírá, směřujeme rovnou do katedrály v lombardsko-románském stylu.

Chrám Santa Maria Assunta byl postaven v roce 1074 po požáru, který zničil raně křesťanskou baziliku ze 6. století. V roce 1117 byl zdejší chrám poškozen zemětřesením. Z původní stavby tak zůstal presbytář, příčná loď, sbor, apsidy a fragmenty soch.

Mezi sochami a reliéfy v chrámu se zaměřte zejména na malby, kterými je celý interiér zdobený, aby vám neuniklo mistrovské iluzionistické dílo od Antonia da Correggia. Freska Nanebevzetí Panny Marie (16. století) v kopuli chrámu má rozlohu přibližně 650 m² a vyniká svou perspektivou. Toto nezaměnitelné dílo slavného renesančního malíře vtáhne váš pohled vysoko mezi mraky a spleť lidských těl do zářícího světla věčnosti.

Mezi další pozoruhodnosti patří freskový cyklus podél celé centrální lodi, jehož autorem je Lattanzio Gambara (1567–1573). Cyklus zaznamenává život Krista a epizody ze Starého zákona. Pravou i levou stěnu zdobí epizody z Nového zákona, nad nimi jsou výjevy z evangelia a v lunetách jsou alegorické postavy. Apsidě dominuje freska zobrazující Krista vystupujícího na nebesa od Gerolama Mazzola Bedoli. V katedrále se nachází i krypta se dvěma renesančními kapličkami – kaplička Rusconi a kaplička Ravacaldi.

Když se vrátíte zpět na náměstí, můžete obdivovat průčelí chrámu zdobené třemi sloupovými lodžiemi a třemi portály. Vchod do katedrály přes centrální portál hlídají dva mramoroví lvi (1281, Giambono da Bissone). Jeden je červený a druhý bílý. Dřevěné vyřezávané dveře jsou dílem Luchina Bianchiniho (1494). Na fasádě mezi centrálními a pravými dveřmi je umístěna hrobka matematika Biagi Pelacaniho (1416). Až 63 metrů vysoká gotická zvonice se šesti zvony tyčící se napravo od chrámu byla přidána až v letech 1284–1294 jako následovnice původní věže.

O kousek dál se nachází osmiboká křtitelnice Battistero di Parma (Benedetto Antel, 1196–1216), která patří mezi nejdůležitější středověké památky v Evropě, a to i díky vnitřní freskové výzdobě (13. a 14. století). Z té je nejvýraznější malovaný klenutý strop se šestnácti žebry. Klenba je rozdělena do šesti horizontálních pásem. První zobrazuje epizody ze života Abrahama, druhé život Jana Křtitele, třetí Krista s Pannou Marií a Janem Křtitelem, kteří jsou obklopeni proroky a králi, čtvrté život apoštolů a evangelistů, páté nebeský Jeruzalém s hvězdami a šesté je nebe zobrazeno červenou barvou lásky.

Do křtitelnice z růžového veronského mramoru a čtyřmi lodžiemi vedou tři portály: portál Panny Marie, portál Spasitele a portál Křtitele. Do budovy se můžete podívat za poplatek.

Za katedrálou se dostáváme na náměstíčko Piazzale San Giovanni, ke klášternímu kostelu sv. Jana Evangelisty s bílou mramorovou fasádou. Kostel San Giovanni Evangelista (10. století, přestavěn po požáru 1498 a 1510) je součástí komplexu tvořeného bývalým renesančním benediktinským klášterem a dominuje mu 75 m vysoká zvonice (Giovanni Battista Magnani, 1613), která je nejvyšší v Parmě.

Interiér zdobí iluzionistická freska Vize sv. Jana v Patmose od Correggia (1520–1522), který vytvořil i další díla v chrámu. Na výzdobě se kromě jiných umělců podílel i parmský rodák Parmigianino.

Postupně jsme se vrátili na Via Garibaldi a na malé náměstíčko Piazzale della Steccata, kde se tyčí monumentální renesanční Basilica di Santa Maria della Steccata (1521–1539). Vstupujeme do chrámu s půdorysem řeckého kříže, na jehož místě do roku 1392 byla jen malá modlitebna se zázračným obrazem sv. Jana Křtitele, ale dnes patří mezi nejkrásnější stavby města.

Interiér zdobí malby předních umělců. Fresková výzdoba od Parmigianina, fresky v apsidě Korunovace Panny Marie (1541) a Klanění tří králů od Michelangela Anselma, fresky na stropě od Bernardina Gattiha či Svatá rodina od Jana Soense. V kryptě je 26 hrobů rodiny Farnese (Alexander Farnese a jeho manželka Maria Infanta Portugalská – vnučka portugalského krále Manuela I., známého uměleckým slohem manuelismem, je tu i křišťálová urna se srdcem vévody z Parmy Karla III. A naposledy zde byl 28. 8. 2010 pohřben Karel Hugo, vévoda Parmský).

Ještě bychom se mohli dlouho toulat mezi uličkami a vychutnávat si atmosféru rušného severoitalského městečka, jeho chrámů i parků. My jsme se však vydali za jeho hranice poznávat gurmánské výrobky, které Parmu proslavily.

O tom si však řekneme až za týden.

GPS: 44°48'12.1"N 10°19'50.0"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová