Itálie: Piacenza I – historické budovy a paláce

Namířili jsme si to do oblasti Emilia Romagna, kde nedaleko soutoku řek Pád a Trebbia leží městečko Piacenza. Město, které bylo založeno jako římský vojenský tábor (218 př. n. l.), chránilo nížinu před Galy a útoky vedené Hannibalem. Přestože komunikační síť z římských dob se zachovala dodnes, Římané nebyli první obyvatelé města. Již před nimi tu žili Etruskové a Galové. Ve středověku zde vzniklo vévodství Langobardů, které dobyli Frankové (9. ​​století), význam města vzrostl po roce 1000, kdy se přesunula moc z feudálních pánů na podnikatele. Ve 13. století je už Piacenza jedním z nejbohatších měst v Evropě.

Z dějin nás zaujaly informace o řízení koncilu, který vyzval křesťany na první křižáckou výpravu (1095), účast města ve válce proti císaři Fridrichu Barbarossovi v bitvě u Legnana (1176) či získání kontroly nad obchodními trasami s Janovem. Za vlády Napoleona (1802) se Piacenza stala součástí Francie. V tomto období bylo město vydrancováno a umělecká díla, která mu kdysi patřila, jsou dnes obdivována ve francouzských muzeích. Během 2. světové války neuniklo bombardování, přičemž byly zničeny nejen mosty přes Trebbiu a Pád, ale nejvíce utrpělo historické centrum.

My začínáme v severní části města, na okraji historického centra. Zde kdysi stála pevnost rodu Visconti (1352), kterou vystřídal majestátní Palazzo Farnese (1558–1602). Palác byl postaven pro vévodu Ottavia Farnese a jeho manželku Markétu Rakouskou. Tento rod zde vládl v době, kdy se stalo město součástí vévodství Parma a Piacenza (1545). Architekt Jacopo Barozzi (známý jako Vignola) navrhl tento palác symbolizující moc rodu Farnese. Po smrti posledního vévody Farnese (1731) zámek chátral a s jeho obnovou se začalo až ve 20. století.

Dnes je z paláce nejvýznamnější muzeum města – Museo Civico. Prezentuje plastiky, obrazy, zbraně, kočáry, majoliku a nachází se zde i archiv. Avšak návštěvníky láká svým nejcennějším exponátem, kterým je Madona s dítětem a Janem Křtitelem od renesančního malíře Sandra Botticelliho. Archeologické oddělení muzea nabízí i další skvost – Fegata di Piacenza (Játra z Piacenzy), což jsou ovčí játra z etruského bronzu, která jsou popsaná jmény božstev. Kdysi je používali kněží při věštbě. V paláci se nachází i vévodská kaple Cappella Ducale – Cappella Grande, kterou používala rodina na náboženské obřady. Zdobená je symboly rodů – liliemi, jednorožci, hvězdicemi, delfíny či želvami.

Od paláce se vzdalujeme po Via Cittadella, na jejímž konci se před námi otevřel prostor krásného historického náměstí Piazza Cavalli. Během druhé světové války bombardování spojenců zničilo železniční a silniční mosty přes Trebbiu a Pád a historické centrum utrpělo totální destrukci. Naštěstí dnes už tuto hrůzu vůbec nic nepřipomíná.

Uprostřed hlavního náměstí stojí sídlo obchodní komory – Pallazo del Governatore (1787) – se zajímavými slunečními hodinami. Hned naproti se nachází dominanta náměstí, která zaujme a okouzlí každého návštěvníka města – Palazzo Comunale. Il Gotico, takto nazývají tuto perlu města, kterou stavěli mnozí architekti z iniciativy Alberta Scota (1281). Jedná se o jeden z nejzachovalejších příkladů středověké světské budovy typu Lombardie bloretto (soudní a administrativní budova) v severní Itálii. Za oběť při její výstavbě padl klášter a kostel sv. Marie de Bigulis. Pět lomených oblouků z bílého kamene zepředu a tři zboku tvoří velké loubí, které nese stavbu z červeného veronského mramoru. Mezi čtvrtým a pátým ze šesti štíhlých románských oken je výklenek se sochou Madony s dítětem z nedalekého kostela San Francesco (13. století, originál je v Museo Civico). Průčelí budovy ukončuje cimbuří se třemi štíhlými věžemi, v prostřední je zvon na svolávání lidí. Zadní část stavby má střízlivější styl. Palác sloužil jistou dobu i jako divadlo, což je patrné na jeho interiéru, který zdobí fresky s motivem kulturních akcí.

Před palácem na náměstí je z pravé i z levé strany bronzová jezdecká socha. Francesco Mochi vytvořil v 17. století tyto dvě sochy představující vévodu Alexandra Farnese (synovce Filipa II. Španělského) a jeho syna Ranuccia, který ho následoval jako vévoda. Tyto sochy daly pojmenování celému náměstí, neboť cavalli v překladu znamená koně.

Při pohledu na Il Gotico se ostatní stavby na náměstí dostávají do pozadí zájmu. Ale pokud se dobře rozhlédnete, hned vedle stojí Palazzo dei Mercanti (17. století). Tuto žlutooranžovou budovu s verandou s dvojitými sloupy dala postavit Rada pro obchodníky ve městě z materiálu pocházejícího z demolice starého mostu přes řeku Trebbia. Během francouzské nadvlády se zrušily cechy a palác se stal sídlem volebního obvodu, obchodním soudem a později divadlem Filodrammatica. V současnosti je radnicí.

Při procházení uličkami Piacenzy narazíte na mnohé historické paláce. Z nich za zmínku stojí například Palazzo Landi (15. století), postavený na příkaz humanisty a poradce Viscontiovců a Sforzovců v Miláně, Manfreda Landi. Hostem tohoto paláce s portálem připomínajícím římský vítězný oblouk byl i císař Karel V. (1529). Později se stal sídlem Nejvyšší rady pro spravedlnost. V současnosti je zde soudní dvůr – Palazzo tribunali.

Na ulici Via San Siro na troskách jedné z nejstarších budov, pravděpodobně římské pevnosti, postavili z iniciativy hraběte Orazia Cavazza della Somaglia – Palazzo Somaglia (17. století). Mezi významné hosty paláce patřili Napoleon (1796), ruský generál Suvaroff (1799) či papež Pius VII. Dnes je sídlem Muzea přírodní historie.

Jedné z nejvýznamnějších rodin bohatých obchodníků a bankéřů patřil Palazzo Costa (17. století). Palác s rokokově zdobenou fasádou vlastnila rodina Costa až do smrti posledního potomka v roce 1880. Dnes v prvním patře sídlí Museo ambientale s malbami a sbírkou nábytku z 18. století. Zahrada paláce byla největší soukromou zahradou ve městě.

Procházkou po Piacenze můžete objevit i další historické paláce, nádherné zahrady nebo výlohy obchodů. Zřejmě narazíte i na výlohu s nápisem Armani (Giorgio Armani), vzpomeňte si na to, že právě tento známý módní návrhář se 11. července 1934 v tomto městě narodil.

GPS: 45°03'08.2"N 9°41'35.3"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová