Izrael, Jeruzalém – Staré Město

Podzimní čtení vám přináší:

Staré Město Jeruzaléma je poměrně unikátním místem, jelikož se zde setkávají rozdílné skupiny obyvatel – muslimové, ortodoxní židé, křesťané a plno turistů různého náboženského vyznání či nevěřící. Město je ohraničeno hradbami, které vznikly během osmanské nadvlády v 16. století. Hradby jsou dlouhé 4 km, vysoké 12 m a jejich šířka dosahuje 2,5 m. Nachází se zde plno strážních věží a také několik dalších bran.

Procházíme Damašskou branou a hned se dostáváme do uliček plných arabských obchodníků. Jejich způsob vnucování zboží začíná být časem opravdu nepříjemný, nicméně ceny zboží se zde dají opravdu skvěle usmlouvat a suvenýry pak vyjdou opravdu nejlevněji (alespoň z celého našeho pobytu). Výborně se nám ale naopak nakupuje u izraelských obchodníků, kteří mají krásné zboží a příznivé ceny i bez smlouvání. Jejich krámky se nacházejí ale spíše na okrajích Starého Města.

My se však už vydáváme uličkami k jednomu z nejdůležitějších křesťanských míst, které zvenčí vůbec nepůsobí honosně. Jedná se o chrám Božího hrobu, který byl vystavěn v místě Ježíšova ukřižování, pohřbení a zmrtvýchvstání (na Golgotě) v nynější Křesťanské čtvrti. Původní chrám vznikl již ve 4. století, ale dočkal se přestavby ve 12. století. Uvnitř nás čeká opravdu velké množství turistů. Pár kroků za vstupem se nachází Kámen pomazání, kde plno věřících zuřivě světí snad všechny možné i nemožné předměty, které s sebou mají. Právě zde bylo položeno tělo Ježíše Krista poté, co byl sejmut z kříže. Pro nás jako nevěřící je to trochu zvláštní, ačkoliv rozhodně zajímavá podívaná. po levé straně se pak vchází do rotundy (Anastasis), kde se uprostřed nachází hrob Ježíše Krista – v kapli zvané Edikula. Přímo do kaple se také můžete podívat, počítejte však s opravdu dlouhou frontou.

Po návštěvě chrámu Božího hrobu se vydáváme kolem Etiopského kláštera, který je typický pro svou malou kupoli stojící uprostřed nádvoříčka. Kupole poskytuje světlo pro kapli sv. Heleny, která se nachází nad východní částí chrámu Božího hrobu. Kousek opodál stojí ruský kostel Alexandra Něvského z roku 1859. Pokračujeme okolo luteránského kostela Vykupitele s úzkou zvonicí a poté míjíme Muristan – rušnou část s obchůdky a kavárnami. Stříbrná kupole nám již značí, že stojíme u kostela sv. Jana Křtitele, který je jeruzalémským nejstarším kostelem. Pochází z let 450–650.

Poté se loučíme s Křesťanskou čtvrtí Starého Města a vydáváme se do Židovské čtvrti. Tam je nejnavštěvovanějším místem samozřejmě Zeď nářků (nebo také Západní zeď). Mohutná zeď představuje nejsvětější místo judaismu a my tak spatřujeme plno židovských mužů a žen se tu modlit, avšak v oddělených prostorech. Nejvíce rušno zde pak bývá během oslav a v pátky. Zeď je vysoká 32 m, nicméně její třetina leží pod zemí. Je tvořena obrovskými kameny, z nichž některé váží i přes 7 tun. do spár mezi kameny zastrkávají věřící papírky s modlitbami již od 18. století a nyní se k nim přidávají i turisté, kteří namísto modliteb vkládají do spár svá přání.

V druhé části dne plánujeme navštívit ještě známou svatyni na Chrámové hoře v Muslimské čtvrti, nicméně se dozvídáme, že možnost vstoupit do tohoto komplexu je možná pro turisty pouze mezi půl osmou až desátou ranní. Takže pokud se sem chcete podívat, dobře si výlet naplánujte. Veškeré vchody jsou blokovány poměrně nepříjemnými vojáky se samopaly, proto se vzdalujeme a raději relaxujeme při posezení nad zdejším skvělým nápojem – čerstvě vymačkanou šťávou z granátových jablek (určitě zkuste).

GPS: