Japonsko, Macumoto - Vraní hrad
Publikováno: 30.1.2015
Do třetice se podíváme do Japonska na další z jeho nejslavnějších hradů. V Macumoto, hlavním městě prefektury Nagano, se nachází hrad, pro jehož vzhled se mu přezdívá Vraní hrad. Poněkud neobvykle nestojí na žádné hoře, ani není obklopen řekami, ale leží na planině. Byl postaven v polovině 16. století, tedy v podobném období jako Ósacký hrad a opět v něm sehrála svoji úlohu postava Hideoši Tojotomiho.
Než se dostaneme k samotnému hradu, nahlédněme do města, které kolem něj vzniklo.
Macumoto má čtvrt milionu obyvatel a kromě hradu, který patří mezi hlavní japonské historické památky, si zde užijete pěknou přírodu. Macumoto je totiž oblíbeno zejména pro svou polohu. Město je obklopeno horami a jak sami můžete vidět na některé z přiložených fotografií, je to pohled vskutku úchvatný. Do nejatraktivnějších míst okolní přírody se z města snadno dostanete hromadnou dopravou.
Pokud se zde ocitnete, nezapomeňte ochutnat místní variaci soba, což jsou tenké pohankové nudle, které jsou populárním rychlým občerstvením například na nádražích. Ty v Macumoto jsou známé pro svou jemnou a lahodnou chuť.
Určitě si mnozí z vás rádi ochutí některé pokrmy wasabi. Tato pasta se vyrábí z japonského křene, který může růst jen ve velmi čisté vodě, a je charakteristická svoji zelenou barvou. Severně od Macumota se nachází jedna z největších farem na světě pěstující japonský křen. Byla založena již v roce 1915 a dokonce se objevila i ve filmu Sny Akiry Kurosawy.
V Macumoto můžete také spatřit jednu z prvních japonských škol, která ve svých
interiérech ukazuje dobové vybavení. Byla založena na začátku 70. let 19. století a z počátku sídlila v dočasné budově, z níž se přemístila v roce 1876 do budovy v západním stylu kombinované s japonskými architektonickými prvky.
A nyní konečně k hradu. Hideoši sem dosadil Išikavu Norimaseho, který spolu se svým synem nechal postavit centrální věž, jež je 30 metrů vysoká, a další dvě menší, dále dvě brány, příkop, opevnění chránící přímo hrad a další dvě vnější hradby.
Během období Meidži v polovině 70. let 19. století se Vraní hrad, stejně jako mnoho dalších, dostal do aukce a měl být zbourán. Nicméně místní se proti tomuto návrhu razantně postavili a začali se aktivně zajímat o jeho rekonstrukci. Ta se nakonec uskutečnila na začátku 20. století. Další velká rekonstrukce proběhla v 50. letech minulého století a poté v 90. letech.
Dnes se po celý rok v areálu hradu konají různé zajímavé
události. V zimě se můžete přijít podívat na vytváření soch z ledu, jindy pak na výstavu tradičních palných zbraní, rozkvetlé třešně nebo různé festivaly.
Nejzajímavější části hradu je jednoznačně hlavní věž, ve které se zachovaly původní dřevěné interiéry a kamenný exteriér. Ve druhém patře pak naleznete muzeum zasvěcené zbraním. Kromě palných a jiných druhů zbraní zde můžete vidět například dobová brnění.
Text: Maxim Kucer
Foto: Wikipedia.org: 663highland, Japanexperterna, Mnd, Ultrasleeper2, Fg2
Vložit nový příspěvekSouvisejicí články
Publikováno: 23.1.2015
Tento týden ještě zůstaneme na druhé straně naší planety, abychom se podívali do dalšího monumentálního japonského hradu.
Publikováno: 5.9.2012
Co si představíte, když se řekne japonské jídlo? Neznám člověka, který by si nepředstavil syrovou rybu a rýži. Řada lidí se mylně domnívá, že Japonci nic jiného než tyto dvě potraviny nejí. A představa týdnů strávených o syrové rybě a rýži je potom často donutí, aby si s sebou na cestu do Japonska přibalili uherák.
Publikováno: 16.1.2015
Kdysi dávno jsme uveřejnili článek o jednom z největších japonských měst, Ósace. Na jeho konci jsme letmo zmínili i místní hrad, jehož plocha je pouze o něco málo menší než plocha Pražského hradu.
Publikováno: 10.10.2012
Jak vypadá noční Tokio v pátek a v sobotu v noci? Úplně jinak než ve dne. Dokonce by se dalo říct, že se jedná o zcela jiné město. Ulice se rozzáří světly, nápisy a vývěsní tabule ožijí díky barevné záři neonových zářivek. Dívky si obléknou sukně o deset až patnáct čísel kratší než normálně, na obličej si nanesou vrstvu make-upu, nalepí si umělé řasy a vyrazí do klubů. Kam přesně?
Publikováno: 12.9.2012
Někteří z nás si myslí, že Japonci jaksi maskují své pocity, že je uzamykají kdesi hluboko v sobě. Že se jen neustále uklání a usmívají, že se chovají strojeně. Že jsou „naprogramovaní“, aby dobře a tvrdě pracovali pro svou firmu, rodinu a pro Japonsko. A že snad ani žádné pocity nemají.
Na to existuje jen jedna odpověď.
Publikováno: 15.8.2012
Tokio. Město, kde vedle sebe žijí školáci ve staromódních uniformách, vymóděné paničky, které tráví dopoledne v nákupních domech, po parcích a všemožných koutech města se poflakující mládež, skejťáci s barevnými vlasy, holky s umělými řasami a dvaceticentimetrovými podpatky, psíci navlečení do minikimon a samozřejmě všudypřítomní byznysmeni, takzvaní sararímani.
Publikováno: 15.9.2013
Stalo se, že v rámci pracovní cesty jsem dostala příležitost vydat se do země vysněné, do Japonska. Země vysněné proto, že už jedenáct let pomocí praktikování bojového umění aikido objevuji jeho kulturu a jsem jí fascinovaná.
Publikováno: 16.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla do Jokohamy, hlavního města japonské prefektury Kanagawa, které leží asi 30 kilometrů od Tokia na západním pobřeží Tokijského zálivu. Místo mých pracovních povinností bylo alokováno do krásné historické budovy Red Brick Wirehouse (Yokohama Akarenga Sōko), která stojí na pobřeží, hned vedle přístavu.
Publikováno: 17.10.2012
Existují věci, na které jsou Japonci nesmírně pyšní. Vzhledem k tomu, že Japonsko po dlouhou dobu své historie neudržovalo téměř žádné kontakty s pevninou a vyvíjelo se tak v ústraní, vyvinul se zde krom specifické japonské kultury, zvyků a jazyka i určitý pocit vlastní výjimečnosti.
Publikováno: 19.9.2012
Při cestování po Japonsku se turista velmi snadno přimotá k řadě zvláštních či komických situací. Mezi ty nejklasičtější, které si zažije každý, patří samozřejmě zabloudění, čekání na vlak na koleji, která je zrušena, nebo rozčarování nad veřejnými toaletami.
Publikováno: 22.8.2012
Tokijské metro, meziměstské vlaky, šinkanseny. Změť zastávek a tunelů, stovky stanic a tisíce Japonců, kteří se hemží mezi turnikety, nástupišti a vlaky. Při této představě turistům často nebývá do zpěvu.
Publikováno: 23.9.2013
Pracovní cesta mě přivedla v květnu tohoto roku, roku 2013, do Jokohamy, velkého přístavního města ležícího na pobřeží Tokijského zálivu. Již jsem si ve volné chvíli stačila prohlédnout pobřežní část Jokohamy, ale ze zbytku jsem zatím neviděla více než příjemný Jokohamský park.
Publikováno: 26.9.2012
Jaký je hlavní rozdíl mezi Japonskem a Českem? Překvapivě jedna z nejčastějších otázek, kterou slýchávám. Jako kdyby snad na ni existovala odpověď. Jak já s oblibou říkám, v Japonsku je všechno jiné. I vzduch je tam jiný, než ten, na který jsme zvyklí. A není to jen odlišný vzduch, co nám japonská příroda nabízí.
Publikováno: 29.8.2012
Snad každý turista, který v Japonsku vleze do obchodu se suvenýry, se musí hodně snažit, aby nevykoupil všechny předměty, které takový krámek nabízí. Lákají ho barevné vějíře, keramika, kimona, reprodukce tradičních japonských dřevořezů, tisíce předmětů s roztomilými vzorečky a samozřejmě všudypřítomná Hello Kitty.
Publikováno: 3.10.2012
Japonská historie není zrovna běžně diskutované téma. De facto se toho o ní mezi lidmi mnoho neví. Pokud se pokusíte zavést na ni řeč, většině lidí se vybaví události druhé světové války. Zbytek si vzpomene na samuraje, udatné bojovníky s katanou, samurajským mečem, a gejši, které jsou naneštěstí dodnes v podvědomí lidí zaškatulkované jako prostitutky.
Publikováno: 30.9.2013
Když jsem se v rámci pracovní cesty dostala do Japonska, neměla jsem na jeho prohlídku příliš času. Bydlela a pracovala jsem v Jokohamě, ale nedaleké hlavní město, Tokio, jsem si rozhodně nemohla nechat ujít.
Publikováno: 7.10.2013
Když jsem v rámci pracovní cesty zavítala do Japonska, neměla jsem moc času na prohlídku památek. Byl mi ale dán jeden den bez práce k tomu, abych jej strávila v hlavním městě Japonska, Tokiu.
Publikováno: 8.3.2013
Jak vypadá jedno z největších a nejvýznamnějších měst?
Než se dostaneme k samotnému hradu, nahlédněme do města, které kolem něj vzniklo.
Pokud se zde ocitnete, nezapomeňte ochutnat místní variaci soba, což jsou tenké pohankové nudle, které jsou populárním rychlým občerstvením například na nádražích. Ty v Macumoto jsou známé pro svou jemnou a lahodnou chuť. 
interiérech ukazuje dobové vybavení. Byla založena na začátku 70. let 19. století a z počátku sídlila v dočasné budově, z níž se přemístila v roce 1876 do budovy v západním stylu kombinované s japonskými architektonickými prvky.
Během období Meidži v polovině 70. let 19. století se Vraní hrad, stejně jako mnoho dalších, dostal do aukce a měl být zbourán. Nicméně místní se proti tomuto návrhu razantně postavili a začali se aktivně zajímat o jeho rekonstrukci. Ta se nakonec uskutečnila na začátku 20. století. Další velká rekonstrukce proběhla v 50. letech minulého století a poté v 90. letech.
události. V zimě se můžete přijít podívat na vytváření soch z ledu, jindy pak na výstavu tradičních palných zbraní, rozkvetlé třešně nebo různé festivaly.
